Pomáhal s atentátem na Heydricha, na útěku před gestapem ho zastřelil četník

„Lidé nám pomáhající zatčeni. Fred nezvěstný. Lidé nedůvěřiví, nemožno navázat styky. Zůstal jsem sám.“

Byla to jedna z posledních depeší, kterou Jiří Potůček odeslal 26. června 1942 do Londýna. Další vysílání z radiostanice Libuše měl muž s krycím jménem Tolar v plánu o dva dny později, k němu už však nedošlo.

Místo předávání kryptovaných zpráv exilové československé vládě v Londýně čekal Potůčka na přelomu června a července 1942 boj o život. Tou dobou už byl jediným žijícím členem operace Silver A, která přispěla k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V důsledku bestiálního řádění nacistů v předchozích dnech a týdnech padli jak Potůčkův velitel Alfréd Bartoš (zvaný Fred), tak třetí člen výsadku Josef Valčík.

Jenže i 22letého radistu Potůčka doháněl nemilosrdný osud. Oblast východních Čech a podhůří Orlických hor, kde se Potůček skrýval a pohyboval, svíral děs z nacistické pomsty za zabití Heydricha. Ležáky byly vypáleny, na pardubickém popravišti „Zámeček“ padlo téměř 200 lidí.

Gestapáci lačnili i po Tolarovi. Přestože uměl konspirovat a v posledních dnech před odhalením měnil svá stanoviště a skrýše, nacistické ozbrojené složky se mu dostaly na stopu 30. června 1942.

Nacisté obklíčili stavení rodiny Burdychových v osadě Končiny u Červeného Kostelce. Potůčkovi, ukrývajícímu se na půdě, se podaří utéct. Prchal tři dny, aby jej 2. července 1942 v dopoledních hodinách poblíž Pardubic, zcela vyčerpaného, zastřelil český četník.

Právě v Končinách, v podhůří Orlických hor, odstartoval v pátek 30. června 2023 první ročník memoriálu Tolarův pochod, který kopíruje pravděpodobnou trasu Potůčkova útěku.

„Jsem moc rád, že se akce koná. Je to trošku jiné připomínání našich parašutistů, v tomto případě Jiřího Potůčka. Osobní zkušenost cesty, kdy se symbolicky vrátíte o několik desetiletí zpět, dá účastníkům jinou zkušenost než jen formální připomínka. Držím palce na Tolarově pochodu a doufám, že se takto založí nová tradice,“ dodává ještě kuráž účastníkům výpravy Michal Stehlík, historik a spoluautor podcastu Přepište dějiny.

Hodinky ukazují 16:30. Bereme batohy na záda a vyrážíme vstříc několikadennímu dobrodružství. Přesně před 81 lety se na statku v Končinách, kde putování začínáme, Jiří Potůček prostřílí – za běhu a ze dvou pistolí – přes gestapáky, kteří si pro něho přijeli.

„Doběhl na konec aleje a odtud zamířil doleva téměř v pravém úhlu k lesu na jih a bez míření pálil v běhu z obou pistolí směrem k chalupě, kde stáli a o střelbu se pokoušeli překvapení gestapáci,“ předčítá u domu Burdychových z knihy Operace Silver A zakladatel memoriálu Jakub Zíma.

Organizátor akce, který se živí jako projektant mostů, z regionu pochází. I proto má k Potůčkově osudu blízko. „Tolarův pochod jsem se rozhodl založit z důvodu připomínání příběhu hrdiny Jiřího Potůčka, všech jeho spolupracovníků z řad obyčejných lidí a jeho kolegů z paravýsadku Silver A, který dokázal obnovit radiotelegrafické spojení mezi ČSR a Anglií,“ řekl Seznam Zprávám Zíma.

Postupně si prohlédneme místa, kde se Potůček zastavil. Při útěku z úkrytu se nestihl pořádně obléct a sbalit, takže první kilometry urazí bos. V obci Zábrodí vběhl do školy a učitele Karla Nypla žádá o boty a kabát. Pedagog pomoc odmítá a ještě odjíždí do Červeného Kostelce Potůčka udat. Díky tomu gestapo získá poznatky o tom, kterým směrem se parašutista vydal.

Potůčkovi po několika kilometrech pomůže až rodina Stolínových v obci Řešetova Lhota, kde dostane najíst, napít a boty. Nohy má krvavé. Nová obuv je mu malá, ale lepší než nic – Tolar botám uřízne špičky. U Stolínů nechává i jednu ze svých pistolí. Když pak přijeli četníci, Stolínovi Tolarovu návštěvu zapřeli. Pomoc dostal i ve Studnici u Faltových, kteří jej rovněž neprozradili.

Tou dobou už gestapo a policie pátrají po Potůčkovi v celém regionu. Do terénu byly nasazeny všechny pátrací oddíly. Historik Libor Pařízek ve stati věnované Potůčkově útěku – v již citované knize Operace Silver A – dochází k názoru, že kvůli zvýšené ostraze Potůček na cestě do Pardubic nevyužil vlak. „Železnice, stejně jako cesty, mosty a silnice patřila k nejstřeženějším,“ domnívá se.

První den naší cesty urazíme zhruba 20 kilometrů. V ranci na zádech je cítit každý kilogram, stan si tedy neneseme, musíme se spokojit s karimatkou a spacákem pod širým nebem. Přespáváme poblíž vodní nádrže Rozkoš a máme štěstí, protože v noci přestává pršet.

Ráno vyrážíme za vydatného deště ukrojit dalších několik desítek kilometrů z Tolarova pochodu.

Nejzajímavější zastávkou druhého dne je obec Dolsko, kde se dočká pomoci v usedlosti Uhlířových. Potůček k nim dorazí v plášti a s hráběmi, které mu dle historika Pařízka sloužily jako kamufláž.

V Dolsku se dáváme do řeči s místním patriotem Davidem Tölgem, jehož dům dle něho sousedí s někdejším domem Uhlířových. „Tady vedle měl bydlet pan Uhlíř. Podle dostupných informací poskytl Potůčkovi pomoc, dal mu chleba s máslem či sádlem. Tehdy se to neprozradilo. Potůčkův příběh znám z vyprávění mé babičky, která měla stavení v Končinách nad Burdychovými, odkud se Potůček prostřílel a utekl,“ vypráví Tölg.

Končiny, Zábrodí, Řešetova Lhota, Studnice a Dolsko jsou obce, ve kterých se Potůček zastavil. Jen v Zábrodí ho udali a nedostal pomoc. Dané zastávky dávají možnost narýsovat, kudy Potůček na začátku prchal. Dalších několik desítek kilometrů Tolarovy cesty však zůstává skrytých v mlze. Informace máme až z Pardubicka, těsně před koncem jeho poutě, kde ho místní udají.

„Prvních 20 kilometrů Potůčkovy trasy je díky historikům výborně zmapováno. Mezi Dolskem a Stéblovou je však 45 km útěku obestřeno tajemstvím, kudy přesně šel. Pomohl mu ještě někdo? Potkal se s někým? Jak to zvládl tak rychle? Když člověk několik hodin jde pěšky, neustále o tom přemýšlí,“ říká organizátor pochodu Jakub Zíma.

Naše skupina ten den urazí 35 kilometrů. V Třebechovicích pod Orebem přespáváme na pláži u řeky Orlice, kde nás během noci několikrát pozdraví dešťový mrak. Možná právě kousek odsud, v Krňovicích, Potůček před 81 lety překonával řeku.

Ráno vyrážíme do lesů v okolí Hradce Králové a po necelých 30 kilometrech přicházíme do obce Stéblová, kde se Potůček schovával před bouřkou v místním hostinci. Tato zastávka se pro něj později ukázala jako osudová.

Hostinský Machač, zároveň starosta obce, pojal podezření a Potůčka nahlásil četníkům v nedaleké Doubravici. Uniformovaní muži dospějí z popisu osoby k závěru, že jde o hledaného Potůčka. Ten se snaží spojit a získat pomoc od svých kontaktů z doby výsadku a následného působení na Pardubicku, není však příliš úspěšný.

Chléb a mléko mu přislíbila donést až v obci Trnová Anna Hájková, která jej ale odmítla pustit k sobě domů. Slíbila, že proviant mu přinese do nedalekého lesa. Tam vyčerpaný Potůček usnul, hrábě a plášť odložil vedle sebe. Mezitím k němu dorazí český četník Karel Půlpán ze zmiňované stanice v Doubravici a Potůčka zastřelí. Psal se 2. červenec 1942.

„Připravený štábní strážmistr Karel Půlpán, vystrašený ze situace, unáhleně stiskl spoušť předem nabité a odjištěné pistole a své oběti nedal sebemenší šanci… Tak zemřel Jiří Potůček-Tolar, parašutista Jirka, bojující do poslední chvíle svého života, v nedožitých 23 letech,“ píše historik Pařízek.

Týden po Tolarově smrti pak v pardubickém Zámečku nacisté popraví ještě patnáct jeho spolupracovníků.

Po 49 hodinách na cestě a zdolaných 90 kilometrech přicházíme v neděli 2. července 2023 do cíle se smíšenými pocity. Na jedné straně fyzická úleva z toho, že jsme třídenní trasu zvládli. Na straně druhé smutek, že pouť končí pomníkem našeho zavražděného hrdiny.

„Člověk během cesty přemýšlí, jak by se zachoval sám, v době druhé heydrichiády. Smutný je pak příchod do Trnové, do Lesoparku Jiřího Potůčka. Ujdete 90 kilometrů, ale radost necítíte, protože jste u pomníku a víte, že lidé s charakterem Potůčka naší zemi chybí,“ přemítá zakladatel Tolarova pochodu Jakub Zíma.

Cílem třídenní výpravy bylo vzdát hold památce Jiřího Potůčka, hrdiny, který v boji za naši svobodu neváhal zaplatit vlastním životem.

Uctít Potůčkův odkaz v den 81. výročí jeho vraždy dorazil i novopečený člen vlády a poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL).

„Vždycky jsem se snažil i jako učitel dějepisu příběhy lidí jako Jiří Potůček předávat mladé generaci. Je potřeba připomínat osudy našich hrdinů, proto se každoročně snažím přicházet nejen do Ležáků, ale třeba právě i do Trnové na místo, kde je památník Jiřího Potůčka,“ dodává.