Spygate: Je Conteho vláda zodpovědná za falešné obvinění Trumpa z finančních zločinů?

V těchto dnech se o tom hodně mluví. Ne však v italských médiích, která se jako obvykle vyhýbají skutečně palčivým vládním skandálům, jež ohrožují samotnou existenci italského politického systému.

Na sociálních sítích a zejména na Twitteru se hodně mluví o Spygate, což je trvale zajímavý případ, o němž se zdaleka nedá říci, že by směřoval k rozuzlení. Jak říká sám Donald Trump, jedná se o „největší skandál“ v historii amerických zpravodajských služeb, které se za pomoci tajných italských a britských služeb dopustily masivní podvratné operace proti úřadujícímu prezidentovi Spojených států amerických.

Je to příběh, na který se tento blog několikrát zaměřil a kterým je třeba se znovu zabývat ve světle toho, co nedávno napsal americký konzervativní novinář Paul Sperry. (Investigativní reportér mediálního serveru RealClearInvestigations a dlouhodobý člen Standford Hoover Institute – pozn. překl.)

Sperry nedávno napsal poněkud polemický tweet proti Johnu Durhamovi, ve kterém mimořádně jmenovaného prokurátora obviňuje z toho, že nepředvolal k výslechu Jamese Comeyho, bývalého šéfa FBI. Ten totiž hrál klíčovou roli v nezákonné špionáži proti Trumpovi. Místo toho Durham k výslechu předvolal Trumpovy spolupracovníky, aby objasnil údajné finanční zločiny, ze kterých byl bývalý americký prezident nedávno obviněn, na základě falešné konstrukce šířené italskou vládou Giuseppe Conteho. (Vládla v letech 2018 – 2019 – pozn. překl.)

Zmíněné výslechy Trumpových spolupracovníků se ději v rámci paralelního vyšetřování s Durhamovým vyšetřováním Spygate, o kterém bylo řečeno jen málo a jehož epicentrem je opět Itálie. Všechno mělo začít v září 2019 slavnou cestou do Říma, kterou John Durham podnikl společně s tehdejším americkým ministrem spravedlnosti Billem Barrem za účelem zjistit roli Itálie ve spiknutí proti Trumpovi, jež vešlo do dějin jako „Russiagate“.

Kořeny komplotu proti Trumpovi

„Russiagate“ je označení pro machinaci vymyšlenou Hillary Clintonovou a řízenou Barackem Obamou s cílem zdiskreditovat republikánského oponenta a falešně ho vykreslit jako agenta Kremlu, jejímž účelem bylo znemožnit mu kandidaturu na úřad prezidenta Spojených států.

Zmíněné spiknutí bylo možné jen díky přispění FBI, hlavní americké tajné služby, která otevřela nechvalně známé vyšetřování „Crossfire Hurricane“, čímž Obamově administrativě umožnila nezákonně špehovat Donalda Trumpa a pracovníky jeho volební kampaně.

Kauza Crossfire Hurricane mohla být formálně otevřena na základě pouhých dvou podstatných prvků. Prvním z nich je nechvalně známá složka bývalého britského zpravodajského agenta, Christophera Steela, který osočil Trumpa ze spojení s Kremlem, druhým je role, kterou v březnu 2016 sehrál George Papadopoulos. (Trumpův poradce pro otázky zahraniční politiky – pozn. překl.)

Papadopoulos v té době v roli poradce Trumpovy kampaně přijel do Říma, aby se zúčastnil setkání v Link Campus (Soukromá mezinárodní univerzita v Římě napojená na Maltézskou universitu a italské tajné služby), kde se setkal se známým a tajemným maltézským profesorem Josephem Mifsudem.

Zmíněná postava hraje v celé záležitosti zásadní roli, protože to byl právě Misfud, kdo hodil Papadopoulosovi návnadu. Naznačil mu, že vlastní slavné a kompromitující e-maily Clintonové.
Mifsud úspěšně předstíral, že je konzervativec, který má zájem sloužit věci tehdejšího republikánského kandidáta Trumpa, zatímco ve skutečnosti se posléze v rozhovoru pro La Repubblica prohlásil za člena nadace Clintonových.

Jsou to stále ty stejné demokratické a anglosférické kruhy, které se soustřeďují kolem univerzity Link Campus.

Papadopoulos si nevšiml nastražené pasti a v květnu 2016 se s Misfudovým ¨tajemstvím¨ naivně svěřil Alexanderu Downerovi, australskému diplomatovi taktéž blízkému Clintonovým. Ten následně poslušně informoval FBI, takže se našla záminka, kterou Obamova administrativa pracně hledala, pro zahájení vyšetřování Donalda Trumpa, tedy konkurenčního kandidáta na úřad amerického prezidenta.

V létě 2016 se pak naplno roztočila mašinérie mezinárodní subverze. Když vítězný Trump později požádal Williama Barra, aby objasnil kořeny spiknutí aparátu americké Demokratické strany proti jeho osobě, Barr jmenoval zvláštního prokurátora, Johna Durhama, a pověřil ho úkolem vypátrat identity lidí odpovědných za tento mezinárodní převrat v rámci bloku atlantických spojenců.

Trumpova administrativa chce osvětlit roli Itálie v celé záležitosti

V polovině roku 2019, během posledních měsíců života žlutozelené vlády Giuseppe Conteho (koalice mezi levo-pravicovými – čti obojetnými – 5 Hvězdami a pravicovou Lombradskou Ligou – pozn. překl.), si Trumpova administrativa vyžádala schůzku, aby si od svých italských partnerů nechala vysvětlit, co se skutečně stalo v roce 2016.

Mifsud byl v té době již pochopitelně nevystopovatelný a předpokládá se, že se nachází v ochraně italských služeb, které ho zřejmě od roku 2016 skrývají kvůli jeho klíčové roli v celém komplotu.

Barr a Durham chtěli mít ve věci jasno, a proto dvakrát přijeli do Říma. Poprvé v polovině srpna 2019, kdy se setkali s Gennarem Vecchionem, tehdejším ředitelem DIS (Bezpečnostní zpravodajské oddělení, instrument italského předsednictva vlády, který má za úkol koordinovat celý italský zpravodajský aparát – pozn. překl).

V září 2019 se na americkém velvyslanectví na Via Veneto v Římě Durham s Barrem podruhé setkali s představiteli italských tajných služeb, reprezentovaných výše zmíněněným šéfem DIS Vecchionem, ředitelem AISE (italská rozvědka) Lucianem Cartou a ředitelem AISI (italská kontrarozvědka) Mariem Parentem.

Američané se tehdy prý snažili porozumět roli ¨spojenecké¨ Itálie a jejích tajných služeb v zmíněné konspiraci a zjistit, zda v roce 2016 skutečně došlo k bezprecedentnímu útoku na americkou suverenitu historickým spojencem Washingtonu.

Jeden z protagonistů setkání, Vecchione (DIS), teď popírá, že by se během jednání hovořilo o „důvěrných tématech spojených s událostmi, v nichž by figurovaly italské a zahraniční politické osobnosti“.

Podle tehdejšího šéfa DIS měla tato setkání charakter „soudružských“ obědů, během kterých se nikdo ze zmíněných účastníků ani slovíčkem nedotkl ožehavého tématu „Spygate“.

Vecchionovi však zárověň protiřečí samotní přímí účastnící setkání, Barr a Durham, ale i americká mainstreamová média, v opravdu podivné a komické souhře náhod. (Lež má zkrátka krátké nohy – pozn. překl.)

Setkání mezi třemi šéfy italských tajných služeb a americkou delegací bylo totiž zahájeno poslechem nahrávky pořízené Misfudem, v níž údajně italský agent tvrdí, že se rozhodl zmizet „kvůli strachu o svůj život“.

Obvinila Conteho vláda Trumpa z finančních zločinů?

Následně účastníci italské delegace nejenže popřeli jakékoli zapojení do konspirace proti Trumpovi, ale spáchali navíc něco ještě daleko horšího.

Neváhali obvinit z finančních machinací samotného Trumpa.

Byly to právě New York Times, které odhalily tento zákulisní příběh v lednovém článku z roku 2023. Jedná se o stejné politické zákulisí, kterým se krátce předtím zabýval také konzervativní novinář Sperry. (Zmíněný na začátku tohoto článku – pozn. překl.)

Skutečnost, že dva tak ostře protikladné zdroje popisují stejný scénář,  nepochybně posiluje jeho pravděpodobnost.

Závěry, ke kterým došel New York Times a Sperry, jsou však úplně opačné. Podle amerického deníku Trump prokazatelně porušil zákony, zatímco podle Sperryho je informace předaná americkým autoritám italskými službami falešná.

Následně se přesvědčíme, že Sperry měl pravdu. Zdá se, že je mimo veškerou pochybnost, že italské tajné služby se odvážily posunout figurky na globální politické šachovnici v podobě závažných obvinění proti prezidentu Spojených Států, který poslal svoji delegaci do Via Veneto.

Hovořit o „institucionálním políčku“ není dostatečně vypovídající. Jedná se o opravdový, smrtelný výpad proti Trumpovi, jenž se chtěl dobrat pravdy o roli Itálie v americkém státním převratu, a místo toho se dostal do situace, kdy je nucen očišťovat se z další nové pomluvy ze strany vlády Giuseppe Conteho.

Barr a Durham se prý nakonec nedopátrali žádné jiné informace ve vztahu ke Spygate, než té falešné, která poškozuje jejich šéfa, Trumpa.

Mimořádný prokurátor Durham snad nakonec z důvodů, aby se vyhnul nařčení z předpojatosti, zahájil paralelní vyšetřování za účelem vyšetřit nařčení Trumpa ze strany italských tajných služeb. Nicméně, jak se dalo čekat, nenalézá nic relevantního z pohledu trestního zákoníku.

Zůstávají samozřejmě další nevyřešené otázky kolem této záležitosti. Centristický italský premiér Giuseppe Conte povolil schůzky s Trumpovou delegací už v létě 2019. Když byl následně předvolán před Copasir (Italská parlamentní komise pro bezpečnostní otázky – pozn. překl.), aby podal zprávu o předmětu zmíněných schůzek s americkými partnery, bývalý premiér popřel, že by Barr a Durham přijeli do Říma za účelem vyšetřování role italských vlád ve Spygate (v Itálii se vlády střídají skoro tak často jako roční doby – pozn. překl.), nýbrž pouze aby vyšetřovali roli amerických agentů v celé záležitosti.

Má to ale háček. Kdyby to byla pravda, nelze pochopit motiv oficiální cesty americké delegace do Říma. Pokud by Barr a Durham chtěli vyšetřovat pouze neloajální chování některých amerických agentů tajných služeb, neměli by zájem o vyposlechnutí nahrávky Mifsuda spojeného s italskou rozvědkou a určitě by nechtěli po Itálii, aby se zodpovídala z Misfudovy role v mezinárodní aféře.

Conteho neochota připustit, že oba američtí představitelé přijeli do Říma za účelem objasnit roli Itálie ve Spygate, byla způsobena tím, že nechtěl vzbudit hněv svých nových politických spojenců, jmenovitě levičáka Mattea Renziho (bývalý předseda italské vlády v letech 2014 – 2016 za Demokratickou Stranu – pozn. překl.) a PD v první řadě (Partito Democratico – italská levice – pozn. překl.), kteří byli součástí vlád zodpovědných za spiknutí proti Donaldu Trumpovi v dobách Renziho a Gentiloniho vlády. (Paolo Gentiloni je bývalý předseda Demokratické Strany a v současnosti evropský komisař pro ekonomické a monetární otázky – pozn. překl.)

Bývalý premiér Conte nebyl během slyšení v Copasir nebyl nikdy dotázán, zda nejvyšší šéfové italských služeb konspirovali proti Trumpovi a jestli on sám v roli předsedy vlády schválil předání inkriminujících informací (které se později ukázaly jako falešné) americkým kolegům.

V tomto případě Giuseppe Conte odvedl svou práci dobře, v ostrém kontrastu s tím, co o celé záležitosti zamlžovala italská oficiální mediální scéna, včetně některých falešných alternativních ‚informátorů‘.

Barr a Durham nejenže narazili na gumovou zeď italských služeb, ale italské vládní delegaci se navíc podařilo položit na stůl podvržené důkazy pro obvinění Trumpa z finančních zločinů.

Podle důvěrných zdrojů blízkých tomuto případu teď celá aféra Spygate stojí na nejméně třech uzlových bodech italských exekutivních složek: Italské levicové vlády Renziho a Genitoloniho, které podle svědectví George Papadopoulose a inženýra Giulia Occhionera (jaderný inženýr a protagonista kyber-špionážní aféry odsouzený v roce 2017 do vězení a přezdívaný jako italský Edward Snowden – pozn. překl.) aktivně pomáhaly Baracku Obamovi zdiskreditovat Trumpa, a následně centristická vláda Conteho podle New York Times a Paula Sperryho recyklovala původní obvinění proti americkému prezidentovi z roku 2016 a přidala k ním nová.

Trump měl tedy naprostou pravdu. Jedná se o obrovský skandál, nejzávažnější nejen v dějinách Ameriky, ale i v dějinách Itálie. Je těžké si vzpomenout na tak závažný skandál, který by se týkal nejvyšších členů italských institucí v podvratné operaci proti prezidentovi spojenecké velmoci.

Když vypukl skandál kolem zednářské lože P2, viděli jsme, jak svobodní zednáři kontrolují každou strategickou strunu italského státu.

Donald Trump představoval existenční hrozbu pro obě centra moci a italská vláda se nezdráhala plnit rozkazy, aby zůstala v přízni zaoceánského řízení „Deep State“.

Z tohoto příběhu vyplývá, že italský establishment vložil veškerou svou energii do pokusu zničit Donalda Trumpa, v čemž nakonec žalostně selhal.

Italský hluboký stát se nyní nachází bez ochrany svého referenta a čelí vyhlídce, že se bude muset zodpovídat za nekonečnou sérii podvratných činů proti prezidentovi Spojených států.

Scénář pravděpodobného oficiálního návratu Trumpa do Bílého domu v roce 2024 se stále více blíží naplnění.

Zdá se, že čas, který měli spiklenci k dispozici, se opravdu krátí.

Cesare Sacchetti, oficiálními italskými dezinformačními kanály korunovaný jako „král konspiračních teorií“  je nezávislý novinář žijící v Římě, kde se narodil v roce 1983. Vystudoval politické vědy a vypracoval se na odborníka na mezinárodní vztahy, geopolitiku a ekonomii. V minulosti spolupracoval s některými známými italskými periodiky, jako jsou například denník Libero a Il Fatto. Jeho blog La Cruna del Ago, v překladu Oko Jehly, a jeho kanál na Telegramu – s 60 tisíci abonenty – jsou v současnosti jediným objektivním zdrojem informací v zemi, kde ještě nedávno většina občanů věřila všemu, co se říká v televizi.

Zdroj: La Cruna dell’Ago

Překlad: Jenka, Hudryper