Na český národní tým čekají v základní skupině D úřadující vicemistryně světa z Dánska, Severní Makedonie a Černé Hory. Právě s balkánskými soupeři by se měly Češky poprat o druhé místo zaručující postup do čtvrtfinálové skupiny. "Naše největší síla je v tom, že máme super kolektiv," říká skromně Veronika Gabrhelová, o které vám spoluhráčky i trenéři řeknou, že je tichou silou české reprezentace.

Povedlo se před šampionátem vyladit formu?

Já bych řekla, že ano. Hodně nám pomohly kempy, na kterých jsme sehrály přípravné zápasy se Slovenskem, Polskem a Rakouskem. Ty nám daly nejvíc, doladily jsme hlavně druhou vlnu postupného útoku a také obranu, protože to bylo potřeba. Zvlášť ten poslední byl poučný.

Povídejte…

V sobotním zápase s Rakouskem, které jsme prohrály 28:30, jsme dostaly asi potřebnou facku. Nebyly jsme dostatečně agresivní, šly jsme do utkání špatně nastavené. Ale uvědomily jsme si, že takhle by to na šampionátu nešlo.

Odvetu už jste zvládly vítězně (31:24), byla to vzpruha před odjezdem na mistrovství Evropy do Rumunska?

Samozřejmě, že i díky tomu odjíždíme s dobrou náladou. Hlavně jsme se dostaly do správného flow, dokázaly jsme se úplně ponořit do zápasu. Hrály jsme, jako už bychom byly na šampionátu.

S jakým cílem tam jedete?

Chceme se kvalifikovat na mistrovství světa, ale prvotní pro nás je postup ze skupiny. Trenér nám pak ještě určitě stanoví dílčí cíle i pro jednotlivé zápasy, abychom se ukázaly v co nejlepším světle.

Ve skupině máte Dánsko, které bude jasný favorit. O další postupové místo se nejspíš poperete se Severní Makedonií a Černou Horou. Souhlasíte?

Asi to tak bude. Ale my chceme i v úvodním zápase proti Dánsku uhrát co nejlepší výsledek. Budeme bojovat do poslední minuty a uvidíme, na co to bude stačit.

Čím jsou další dva soupeři z Balkánu specifičtí?

Většinou jsou to menší hráčky, ale nesmírně rychlé. Bude to s nimi hodně o běhání. Ale myslím, že jsme se na to kondičně dobře připravili.

Takže se dá říct, že jste přípravu cílily na souboje s nimi?

Přesně tak. Na minulém srazu v Hustopečích jsme podstoupily velmi tvrdou fyzickou přípravu, hodně nám to dalo a máme na to, abychom soupeřky uběhaly a ty zápasy vyhrály. Myslím, že jsme fakt dobře připravené.

Máte s některým z těchto týmů osobní zkušenost?

Nemám. Jen minulý rok jsme se na mistrovství světa šly podívat na zápas Severní Makedonie s Islandem, ale to jsem ještě netušila, že je na příštím šampionátu potkáme ve skupině. Přesvědčily jsme se však, že hrají rychlou házenou.

V čem je vaše síla?

Máme super kolektiv, jsme jako jedna rodina, dokážeme se semknout. Nespoléháme na individuální výkony, ale máme víc kvalitních hráček na každém postu. Můžeme prostřídat sestavu, aniž by šla výkonnost dolů. A právě tohle nám dodává velkou sílu. Všechny jsme pohodové holky, dokážeme mezi sebou vtipkovat, bavíme se navzájem. Občas si dáme i nějaký taneček, který nás správně naladí. (úsměv) Jsou tady holky, které umí zábavu rozjet, a vždycky strhnou i ostatní.

Máte recept, jak se na vrcholné akci odreagovat od házené?

Ty jo, nevím… (dlouze přemýšlí) Asi když zajdu za některou ze spoluhráček a popovídáme si o něčem jiném než o házené. Občas si s holkami zahrajeme nějaké společenské hry, sedneme si do kolečka a promluvíme si.

Povězte mi ještě, jak snášíte porážky?

Velmi špatně, zpětně si vybavuju, co jsem mohla udělat lépe. V tomhle mi pomáhá, když máme společnou poradu, kde si zápas rozebereme. Řekneme si, co by se dalo zlepšit. Tím to uzavřu a soustředím se na další utkání.

Co pro vás byl dosud vrchol házenkářské kariéry?

Asi mistrovství Evropy dorostenek před dvěma lety, kde jsme vybojovaly 13. místo a postoupily jsme na světový šampionát. Byla to naše první větší zkušenost s mezinárodní házenou a už tam se ukázala síla týmu.

Předpokládám, že většina těchto hráček teď tvoří jádro juniorské reprezentace…

Ano, ale za ty dva roky jsme se obrovsky herně posunuly. Každá z nás si uvědomila, že se chce házené naplno věnovat, zdokonalujeme se, pracujeme na sobě. I ten skvělý kolektiv se za ty dva roky ještě víc upevnil. Myslím, že jsme mnohem silnější, teď to jen ukázat…

Berete vy osobně účast na juniorském ME jako možnost upozornit na sebe?

Samozřejmě, že je to možnost předvést se. Ale nejprve je potřeba, aby se nám dařilo jako týmu. To se pak projeví i na individuálních výkonech. Jednou bych se chtěla odrazit k nějakému zahraničnímu angažmá, to je můj sen. Ale na to mám ještě čas, moje nejbližší budoucnost je spojená se Zlínem. Chci nasbírat co nejvíc zkušeností.