Článek
Byla pozvánka překvapením, nebo jste měl tušení, že přijde?
Američani sledují jezdce z celého světa, nějaké signály jsem měl, ale nikdy to není na sto procent. Až když mi přišel mail s pozvánkou, tak jsem měl obrovskou radost.
Zatím z Čechů sbíral ve freestyle motokrosu úspěchy na X-Games jen Libor Podmol, už vám stihl předat nějaké zkušenosti?
Ještě jsme se neměli čas pobavit, ale byl jsem se na Libora podívat, když vyhrál zlato v Mnichově, o to víc se těším, až se na X-Games teď představím jako jezdec.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Kdy letíte?
Už 17. července, dva dny budu trénovat, pak se přesunu na závod do Ventury, která leží asi 50 kilometrů od Los Angeles.
Kolik Evropanů dostalo pozvánku?
Jen já a jeden Belgičan, který už závodil i vloni. Plus tam bude Japonec a jinak samí Američani.
Závodit budete v disciplíně Best Whip, kdy se ve vzduchu s motorkou vytočíte co nejvíc do strany a pak se vrátíte. Jak soutěž probíhá?
Je limit 25 minut a jezdci se střídají po skocích, takže stihnete třeba deset skoků. A porota hodnotí, kdo předvádí nejlepší whipy. Já je strašně rád dělám odmala a snažím se je posouvat. Takže pro mě je to nejlepší disciplína, na kterou jsem mohl dostat pozvánku.
Jak těžké je najít hranici, o kolik stupňů se můžete s motorkou otočit, abyste zvládl bezpečně dopadnout?
Těžké to je, protože když se s motorkou otáčíte prakticky o 180 stupňů, tak se díváte za sebe a nevidíte dopad. Už mám zkušenosti, jak se pohybovat, ale občas jsou dopady na hraně, vracíme se na poslední chvíli.
Kde trénujete dopady? Na hlíně, nebo do měkkého?
Trénuju doma na hlíně v Lešanech u Benešova, na exhibicích a závodech máme mobilní dopady, někde airbagy, ale nejradši skáču na hlíně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jsou whipy bezpečnější než salta na motorce?
To asi ano, ale náročnější. Jsou techničtější, musíte víc pracovat s tělem i motorkou. Backflip je náročný spíš psychicky, abyste se odhodlali točit hlavou dolů.
Přes svůj mladý věk máte zkušeností dost. Kdy jste začal dělat první triky?
S motokrosem jsem začal v pěti letech, za dva roky jsem byl vicemistr republiky do 50 kubíků. A v osmi jsem skákal poprvé z rampy na pětašedesátce a dostal jsem se na své první Gladiator Games. Strašně mě to chytlo a pořád mě to baví.
Velkou podporu máte v tatínkovi, který také jezdil na motorce.
Určitě. Sice nejezdil závodně, ale celý život se pohybuje kolem motorek, má tam spoustu kamarádů. Začal jsem i díky Milanu Sitnianskému, který je u nás nejlepší v supermotu, ten mi půjčil první motorku.
Nicméně freestyle motokros s sebou nese i rizika zranění, nebáli se o vás rodiče?
Ze začátku to byla spíš sranda, v pěti letech jsem jezdil pomalu na louce, nemohlo se mi nic stát. Ale jak jsem začal jezdit freestyle motokros, začali být nervóznější, i taťka, do které bych to neřekl. Mamka radši na závody moc nechodí, jen jednou do roka do O2 areny na Gladiator Games, kde to všechno začalo.
Není divu, ve 13 letech jste si těžce poranil nohu. Bylo to vaše nejhorší zranění?
Bylo nejkritičtější, nevěděli jsme, jestli mi noha zůstane. Zrovna u Libora Podmola jsem přeskočil dopad, ani jsem nespadl, ale noha se mi otočila, zlomil se kotník a konec holeně. V nemocnici viděli, jak mám černé prsty, báli se, jestli se nepřetrhly cévy, nevypadalo to dobře. Sedm hodin mě operovali a dali dohromady s tím, že tak rok a půl jezdit nebudu. Za čtyři měsíce jsem seděl na motorce, protože se vše hojilo dobře. Ale do dneška o tom zranění vím. Když jdu běhat, druhý den moc nemůžu chodit, noha otéká, ale jsem rád, že mi zůstala a dopadlo to dobře.
Ani tehdy v nemocnici a v bolestech vás nenapadlo, že byste freestyle motokrosu nechal?
Ani na chvilku jsem nepřemýšlel, že bych skončil. Baví mě ten sport a svoboda, spíš jsem myslel na to, abych se uzdravil a mohl na motorku.
