22°C
Tomáš bojuje s rakovinou už dva roky. Čím to všechno začalo?
„Cítil silnou bolest v ruce, ale zrovna v té době jsme byli s manželem na dovolené. Proto jsem ho poprosila, ať si raději hned zajde k obvodnímu lékaři. Ten ho poslal na ortopedii, kde mu nejprve léčili údajný zánět. Jenže pořád se to nelepšilo a Tomáš už nebyl schopný tu ruku pořádně zvednout. Chodil hodně v předklonu, protože měl pocit, že ji jakoby courá po zemi. A upozorňoval na to, že ho to bolí hlavně v noci.“
V tu chvíli lékaři už pochopili, že nepůjde o obyčejný zánět?
„Doktor ho poslal na CT. Měl se nejdřív jen objednat, ale nakonec šel hned. Protože už tehdy se jim tam něco nezdálo. V tu chvíli mu to vlastně pomohlo, protože nám hned vzápětí volal lékař, to už jsme byli doma z dovolené, že je potřeba s Tomášem jít na magnetickou rezonanci. Jelikož mu v té době nebylo 18, musela jsem jít. Za dva dny nato mi volali, že musíme okamžitě přijít…“
A tehdy jste se dozvěděli, že syn je vážně nemocný?
„Ano, přišli jsme do nemocnice, kde se nás ujala paní doktorka, kterou jsme neznali. Náš lékař tam v tu chvíli nebyl. A hned se mě ptala, jestli už nám pan doktor všechno řekl. Říkám ne, jako o čem?! Tak nás pozvala dovnitř do ordinace, sedli jsme si a vybalila na nás, že Tomáš má rakovinu a že je potřeba akorát biopsií zjistit, o jaký typ nádoru se jedná. Hned druhý den už jsme měli nástup na Bulovce, kde se zjistilo, že to je osteosarkom, a rovnou nás z Bulovky přesouvali do Motola. Bohužel to bylo opravdu masivní. Přišel o veškeré svalstvo, tři čtvrtě pažní kosti, rameno a vlastně mu museli vzít i kousek lopatky, aby se nádoru zbavil.“
Dařilo se vám to za tak krátkou dobu nějak vnitřně zpracovat, jestli to tedy vůbec jde?
„Byl to hlavně šok. Když se tohle všechno dělo, manžel byl zrovna na cestě do Francie, takže já jsem na to v tu chvíli byla sama. Nechtěla jsem mu to vysvětlovat do telefonu, protože jsem potřebovala, aby mohl do té Francie dojet v klidu a v klidu se i vrátit. Při manželově návratu už Tomáš nebyl doma. Hned druhý den brzy ráno jsme museli jet do Prahy a tím, že jsem to potřebovala nějakým způsobem zpracovat, tak jsem poprosila o pomoc svou sestru, která nás tam vezla.“
Člověk, který to nezažil, si asi neumí představit, jak vám bylo…
„Zhroutil se mi svět, ale musela jsem být oporou svému dítěti. Brečela jsem celou noc, ale hlavně jsem se snažila, aby mě u toho syn neviděl a tolik to nevnímal.“
Tomáš podstoupil operaci, kdy mu poškozený kloub nahradili titanovým implantátem. Tím jeho léčba skončila?
„Ne, následovala další část chemoterapie. Operace proběhla v prosinci a léčba skončila na konci dubna. Poté to vypadalo, že je z toho venku a nádor je pryč. Bohužel Tomáš se dál potýkal s rozsáhlým zánětem v ruce, a když došlo k odstranění endoprotézy, tak se zjistilo, že nádor je zpátky s nespočtem mikroskopických aktivních buněk. Okamžitě se nasadila nová léčba, která se teď dojela. Bohužel nádor se dál zvětšuje a nereaguje na léčbu, takže syn už zůstane na udržovací léčbě. Ale já pořád věřím, že existuje naděje…“
Zvažovali jste i alternativní léčbu?
„Ne. Pouze jsem na začátku od kamarádky dostala takový speciální sirupy, které synovi pomohly při té první léčbě. Takže nepotřeboval ani jednou krev. Tou první léčbou paradoxně prošel strašně dobře – maximálně se cítil unavený, což je po chemoterapii normální. I po operaci byl strašně rychle v pořádku, a když nás pouštěli z Bulovky, byli neskutečně překvapení, jak strašně rychle zregeneroval a byl na hodnotách krve naprosto v pořádku vždycky.
Momentálně je doma, nebo je v nemocnici?
„Teď je doma, když je v nemocnici, tak jsem tam s ním.“
V dokumentu bylo několikrát zmíněno, že člověk na takhle vážnou nemoc zůstává v podstatě sám, protože okolí neví, jak s ním komunikovat. Bylo to tak i u vás?
„Ano, najednou zjistíte, že kamarádi, které jste měla, najednou nejsou.“
Co byste v tu chvíli potřebovala od nich slyšet?
„V podstatě nic, prostě bavit se normálně dál. Rakovina je nemoc, se kterou se chcete poprat, a rodiny se snaží normálně fungovat, byť v omezeném módu.“
Dokument Proč právě my už jste viděla. Co si o něm myslíte?
„Popravdě strašně jsem se bála. Měla jsem z toho hrozně velký respekt, ale až na nějaký dva momenty z toho dokumentu, o kterých jsem věděla, že pro mě budou problematické, tak je to krásně zpracované a musím říct, že jsme se i zasmáli. Tomáš to zatím neviděl.“
Jak to má syn momentálně vlastně se školou?
„Nemoc mu lékaři diagnostikovali ve chvíli, kdy se učil na kuchaře, číšníka. Což je obor, který bez praktické části nejde absolvovat, i když jsme tam měli nějakou možnost, že by mu to uznali bez praxe. Ačkoli bylo jasné, že to není povolání pro něj. S ohledem na jeho ruku. Ale nakonec mu to nebylo umožněno, takže jsme hledali jinou školu, kterou jsme skutečně našli. Tomáš přestoupil na veřejnosprávní činnost a nastupoval rovnou do druháku. Přestupové zkoušky zvládl na jedničku, věnoval se tomu opravdu maximálně, ale bohužel přišla nová rána a škola zatím nebude. Nešlo to, protože během druhé léčby byl úplně vyřízený.“
Jak se od toho všeho snažíte odreagovat?
„Tomáš rád kouká na filmy a hraje hry. Člověk se snaží zaměstnat tu hlavu úplně jinak.“
Proč právě my?
Šestidílná minisérie, která sleduje příběhy čtyř rodin, které se musejí potýkat s tím nejhorším, co může rodiče potkat. S nemocí dítěte. Režisér Janek Jirků si pro křehké téma záměrně zvolil příběhy dětských pacientů z různých věkových skupin – od batolete až po puberťáka. Tři z nemocných dětí naštěstí reagovali na chemoterapii velmi dobře a dnes už jsou v pořádku. Tomáš, který si natáčení přál, zatím takové štěstí neměl.
Bleskové zprávy z Varů: Nejluxusnější party i rojení hvězd! A jak se točí porno ve filmu? Petr Macek
