Pro Aleše Jiráska, kterého ve voze Škoda Fabia R5 naviguje Petr Machů, jde navíc o domácí podnik. „Bohemku pojedu podruhé. Je to domácí soutěž a už během Hustopečí jsem prohlásil, že na ní bych chtěl jet od začátku rychleji oproti ostatním podnikům. Samozřejmě nechci extrémně bláznit, ale pokud někde zkusit zrychlit, mělo by to být právě na Bohemce. Kromě klasické fyzické přípravy plánuji na nadcházející středu od 14 do 16 hodin test v Adventure Landu v Bělé pod Bezdězem. Termín netajím a rozhodně nepůjde o jízdu za „zavřenými dveřmi“. Fanoušci se mohou přijít podívat,“ nedělá tajnosti pilot z Mnichova Hradiště, městečka, ležícího v podstatě v centru veškerého dění Rally Bohemia. A nabízí se otázka, zdali mu nechybí okruhové závodění, kterému se věnoval mnoho let.

„Částečně určitě. Když se nedávno jela čtyřiadvacetihodinovka Le Mans, sledoval jsem to se slzou v oku. Soutěže jsou krásné, ale okruhové závody taky. Já nicméně pořád pracuji pro „Pragovku“ a tak jsem stále u řemesla (úsměv).“

Zkusíš porovnat soutěže a okruhy?

„V rally je logicky nejsložitější zvyknout si na rozpis. Člověk musí improvizovat, nastavit správné tempo a neustále vyhodnocovat rizika. Mě v tomto hodně pomáhá, že můj spolujezdec Peťa Machů je zkušený harcovník a radí mi při seznamovacích jízdách a psaní rozpisu i v soutěžích samotných. Myslím, že jako posádka fungujeme dobře a tomu odpovídají výsledky. Já vždy říkám, že lidi mluví, ale čísla nelžou.“

Která disciplína je náročnější?

„Soutěže jsou náročnější tím, že člověk není zavřen v autě „jen“ dva a půl dne jako na okruzích, ale včetně seznamovaček celých pět dní. Fyzická a psychická náročnost tak jsou větší. Samotné ježdění, třeba konkrétně s tou „Pragovkou“, je však náročnější na okruzích.“

Čím to?

„Pohybuješ se delší dobu ve vyšších rychlostech, tím pádem na tělo působí větší odstředivé síly, jezdí se delší stinty a bojuješ se soupeři okolo. Nicméně to srovnávám naši rychlou Pragu R1, která patří z dostupných aut k tomu nejrychlejšímu.“

Pojďme k současné konkurenci absolutní špičky v českých soutěžích.

„Konkurence (chvilku přemýšlí). Když člověk půjde podle výsledků, hned vidí rozložení sil. První ligu tvoří čtveřice Pech, Kopecký, Stříťa a Bříza. A Filip, samozřejmě, pokud jede. Pak je tam druhá liga, ze které se občas někomu na chvíli zadaří držet krok s někým ze špičky. Tam je Věrda Cvrček, Vlčák a já. Případně Venda Kopáček, pokud jede. Dostat se do první ligy už znamená jít hodně po detailech. A je mi jasné, že v současné době stahovat ztrátu po desetinkách už bude stát velké peníze a nemalé úsilí. Navíc to vyžaduje čas na přípravu, který díky práci úplně nemám. Buď se člověk věnuje tomu, aby bylo za co závodit a bylo zajištěné vše okolo, nebo si bude hrát na profíka a věnovat se tomu naplno. Takové podmínky však u nás má málokdo.“

Co třeba další disciplíny motoristického sportu kromě okruhů a rally? Lákaly by tě? Třeba autokros, který vloni vyzkoušel v rámci přerovského podniku evropského šampionátu v královské divizi SuperBuggy Tomáš Enge?

„Určitě by mě lákalo zkusit i jiné disciplíny. Zmínil jsi buginy, které z okruhářů a soutěžáků vyzkoušel právě Tomáš. Osobně mám blízko ke driftům. Rozhodně však zůstanu u čtyř kol. Na těch dvou jsem „nešikovnej“. Na motokrosové motorce jsem nějaké pokusy udělal a je to až moc velký risk na to si něco udělat…“

Takže třeba hodně adrenalinová plochá dráha ne?

„Jsem od Vernerů, takže z plochodrážní rodiny. Moje máma byla za svobodna Vernerová. Závody jako takové se mi líbí, ale zkoušet je nepotřebuji (smích).“

Jak vnímáš propagaci motoristického sportu v České republice?

„Za mě určitě není dostatečná. Chybí lepší práce s moderními platformami, které dnes dělají rostoucí sporty. Jako příklad uvedu třeba MMA nebo z motorsportu současnou Formuli 1. U nás se jde málo po emocích diváků, které by přitáhly zájem širší veřejnosti. Samotné závody jsou už pro dnešní závody málo. Dnes se musí útočit na emoce, je to pak samozřejmě zčásti šaškárna, ale jinak širší veřejnost nebo mladou generaci oslovit nejde.“

Máš nějaký závodnický sen?

„Rozhovor je pro rallyovou komunitu, tak musím zůstat u této oblasti. Vydal jsem se na cestu soutěží, což je výzva, kterou chci dotáhnout a ukázat, že na těch okruzích nejsme všichni takové princezny. Chci nést ten pomyslný prapor za všechny okruháře. Nemám tedy až tak sny, jako spíše cíle. Tím hlavním rallyovým je dostat se do užší špičky v rámci domácí scény.“

Patří mezi cíle i podnik WRC Středoevropské rally, kdy nejprestižnější rallyový šampionát poprvé zavítá i do České republiky?

„Probírali jsme s Petrem, zda to nezkusit realizovat. Asi bychom na to i dokázali sehnat prostředky. Já jsem nicméně v nadsázce zastáncem toho, že oblastní jezdci nemají lézt do kraje (úsměv). Abych tam vyjel jako nějaký turista, vyfotil se s Rovanperou, dostal oblož a jel domů, tak to nemá význam. Museli bychom jet rozumné tempo a nedělat ostudu.“