Po únorovém převratu v roce 1948 se výrazně zpřísnila ostraha československých hranic. Při snaze odejít do svobodného světa zemřelo podle údajů Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu 282 lidí. „Hranice byly odříznuty drátěnou stěnou, část území byla zaminována a stavěly se další překážky. Především elektrická stěna nabitá smrtící frekvencí elektrického proudu,“ popisuje publicista Luděk Navara.

Praha 0:10 4. července 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vysoká intenzita proudu elektřiny v drátěných hraničních zátarasech ale nebyla vynálezem komunistů, používali je už nacisté ve stěnách kolem koncentračních táborů.

Zřejmě tam se s tímto „vynálezem“ seznámil Ludvík Hlavačka, oddaný komunista, který začal svou poválečnou kariéru ve strukturách Státní bezpečnosti.

Už v Uherském Hradišti dostal Hlavačka nápad, „využívat elektrický proud k mučení při výslechu lidí,“ říká Navara. „I na tehdejší poměry to bylo přespříliš,“ dodává s tím, že s mučením ale Hlavačka experimentoval dál.

Zřejmě „za odměnu“ se v roce 1955 Hlavačka stal náměstkem ministra vnitra pro vojska, respektive pro pohraniční stráž. Vydal rozkaz a elektřina byla zavedena do jednoho z hraničních zátarasů, takže se dá říct, že jeho přičiněním vznikla železná opona smrti.

Ministrem a šéfem Hlavačky byl Lubomír Štrougal, který byl za střežení hranic odpovědný a po roce 1989 měl být mimo jiné i za to stíhán.

Obhajoval se tím, že byl od svého nástupu do funkce přesvědčený, že vysoké napětí nemělo být použito k ochraně státní hranice. Ale zřejmě byl přesvědčen málo, protože trvalo několik dalších let, než k vypnutí vůbec došlo – a to už Štrougal ministrem nebyl.

Železná opona smrti byla zrušena hlavně tlakem sousedního Rakouska a západního Německa. Československo kritizovala taky třeba Organizace spojených národů (OSN). Navíc byla elektřina drahá, což se podepisovalo na skomírající ekonomice totalitního státu.

Věc odložena

Snahou o potrestání byli vedeni ti, kteří podali podnět ke stíhání v roce 2008 – patří k nim i publicista Luděk Navara.

„Tehdy jsme za sebou měli natáčení Příběhů železné opony. A byly tak hrozné, že jsme se rozhodli konat, protože to tak nemůžeme nechat. Po sedmi letech od podání jsme dostali vyrozumění, podle kterého je vše promlčeno a ,věc se odkládá‘,“ popisuje Navara.

‚Jsem Berlíňan.‘ Před 60 lety zazněl ikonický projev prezidenta Kennedyho

Číst článek

Další snaha přišla ze strany Německa v roce 2016. Protože na československé straně železné opony zahynulo několik německých občanů. Přesto, že se do celé záležitosti vložila i Platforma svědomí, výsledek nepřišel. Většina těch, kteří se měli zodpovídat, už navíc zemřela. 

Podobně vyklouznul i Ludvík Hlavačka, který se měl před soudem zodpovídat jednak za metody výslechů v uherskohradišťské věznici, ale i za obecné ohrožení, tedy elektřinu na hranicích.

Po jeho nejrůznějších vytáčkách bylo jeho stíhání přerušeno ze zdravotních důvodů. A podobně se rozhodovalo v dalších případech.

Na otázku pořadu, jestli byli za ,vynález‘ elektrifikace drátěných zátarasů na hranicích tvůrci potrestáni, publicista Luděk Navara odpovídá: „Nebyli – ani politici, ani velitelé, kteří za pohraničí jednotky odpovídali. Argumentace o promlčitelnosti těchto zločinů proti lidskosti je alibismus našeho soudního systému, který nedokáže v reálném čase fungovat. Je to devastující pro celou společnost. Je to něco, co můžeme nazvat dvojí právo. Odsouzeni byli čtyři řadoví vojáci za střelbu na hranicích, ale ti, kdo ji organizovali a řídili, odsouzeni nebyli.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy, který najdete na začátku článku.

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít