Březinskou 50, běh či pochod po Žďárských vrších o délce 50 kilometrů se součtem stoupání cca 1300 metrů, letos vyhrál opět bezkonkurenčně Jaromír Hradecký ze Skutče. Vloni jako první pokořil hranici čtyř hodin – 3:52:41, letos při devátém ročníku akce čas vylepšil – 3:51:06. „Ještě tam byla rezerva, ale po třicátém pátém kilometru mi chybělo pití a dost mě to zpomalilo,“ řekl mi v cíli Jaromír, který jako jeden z mála běžel bez vlastních tekutin. Na trati sice byly čtyři občerstvovačky, ale Jaromír si vybral krizi zrovna mezi nimi.

Na stránkách závodu se dovíte, že dříve zde byl pořádán lyžařský běh, ale nedostatek sněhu vedl k jeho zániku. V roce 2015 byla poprvé v obci se 150 obyvateli realizována myšlenka Březinské padesátky. Hlavní závod proběhl na perfektně v terénu vyznačených padesáti kilometrech, ale kdo se na tuto trasu necítil mohl na druhé občerstvovačce, první byla po patnáctém kilometru, na cca 28 kilometru odbočit do cíle a dát si třicítku, ta měla součet stoupání přes 600 metrů. Březiny jsou obec v nejjižnější části Pardubického kraje, kousek vedle je Svratka. Březinská 50 byla letos dopředu ještě před datem uzávěrky vyprodaná, kapacita byla 200 startujících, kdo zaváhal měl prostě smůlu.

Trasa vedla v první polovině atraktivními, ale klidnými pasážemi Žďárských vrchů. Po startu v osm hodin nejdříve přes kopec do Telecího, pak kolem Lukasovi zpívající lípy přes Lucký vrch a poté po hřebeni do Čachnova, k zámečku Karlštejn a dále přes skalní útvary jako je Zkamenělý zámek, Milovské Perničky, ke Čtyřem palicím, kde byla druhá občerstvovačka, odtud šli třicítkáři rovnou do cíle. Padesátkaři si pak dali zdejší „Václavák“ – nejvyšší vrchol Devět skal a pokračovali přes Malinskou skálu a Buchtův kopec. Obě trasy se spojily v lese půl kilometru před cílem, kde běžce čekal brod přes řeku Svratku.

Závod letos proběhl za celkem příjemného běžeckého počasí, dokonce start i druhá hodinu akce doprovázel deštík. Jaromír letos vzhledem k problémům s nohou nemá tak natrénováno, ale je vidět, že i odpočinek dělá mistra. O jeho svědomitosti svědčí fakt, že si skutečský tryskáč byl v týdnu některé úseky proběhnout. „Teda ta vysoká tráva u Čachnova mi zas dala. Mokro jsem cítil v botách až za půlku závodu,“ řekl třeba k úseku po 15 kilometru.

Druhý byl další pravidelný ultra bedničkář Jan Benko z Litomyšle, běžela i jeho paní Romana, která byla za 5:39 šestá. „Stejně jako vloni (tehdy dal 4:07) jsem to zkusil s Jaromírem. První dva kopce to ještě šlo (na úvodních 7 km jsou dva a součet stoupání 250 metrů), ale z kopce to s ním prostě nešlo. Tam je vidět jeho silniční rychlost a na tu jsem fakt neměl,“ řekl Benko, který dal letos 4:13. Za ním byla doslova časová propast, třetí Milan Beneš 4:42.

Vloni padl i nejlepší čas v soutěži žen, kde poprvé startovala Kateřina Kadlečková z Prahy – 4:53:21. Druhá byla tehdy také pravidelná bedničkářka na závodech v této oblasti Jana Brýdlová ze Sloupnice 4:58:29, mimo jiné několikanásobná vítězka Vysokomýtského půlmaratonu. Letos Jana Brýdlová vyhrála za 5:13:35. Druhá doběhla Ivana Rokosová za 5:23:50 a třetí Martina Jurčová za 5:34:46.

Závod nesedl vloni třetí Leoně Blažkové ze Starého Hradiště, která zapsala 5:51:54 a byla sedmá, vloni to dala za 5:27:38.

Březinská 50 to je i taková rodinná akcička. Mě zaujali Kvapilovi z nedaleké Desné. Tatík s kluky, Jiří, Jan a Jakub, dali třicítku za 4:42 a maminka Ivana, která šla už vloni padesátku, ale za 7:06, to letos napálila za 6:37 a byla desátou ženou. Zaregistroval jsem i slabozrakého borce, u něhož se na trati střídali dva vodiči a s jejich pomocí to Jakub Trčka dal pod šest hodin, vloni za necelých 6,5 hodiny. Největšími bojovníky byla letos dvojice Kutílek Procházková, která na trati strávila 11:26 hod.

Kdo si počká na odpolední vyhlašování může se v Březinách potkat se zdejším chalupářem a skutečnou hokejovou legendou, není to jako ty současné uměle vytvořené rádoby hvězdy, Vladimírem Martincem, který předává ocenění nejlepším. Pověstná byla útočná trojka Tesly Pardubice Martinec, Šťastný, Novák, kde později v repre hrál centra plzeňský Ebermann. Jako hráč získal Martinec třikrát titul mistra světa a navíc jako trenér se podílel na zisku dalších tří titulů mistrů světa. „Když jsem tady byl poprvé tak to nejlepší běhali kolem pěti hodin. Nyní jsou časy o hodinu lepší, holt vše jde kupředu.“