Za pravěkým šamanem
V rámci výstavy Nejstarší šperky a ozdoby těla v Pavilonu Anthropos představili muzejníci z Moravského zemského muzea v roce 2022 antropologickou rekonstrukci šamana a jeho loutku z doby gravettienu, tedy „lovců mamutů“ (30 000 až 18 000 let př. n. l.) autorů Evy Vaníčkové a Ondřeje Bílka. „Nejnovější genetické studie poukazují, že lidé v období gravettienu měli tmavou barvu kůže, vědecké poznatky tak mění zažité stereotypy o podobě našich dávných předků. A také je to pádným argumentem proti hlasatelům výlučnosti ‚bílé rasy‘“, uvádí autorka na stránkách muzea. A to dle ní jejich rekonstrukce odráží.
Nález hrobu
Za jedinečným nálezem šamanova hrobu leží rozhodnutí brněnských radních rozšířit kanalizaci na křižovatce dnešní Francouzské a Přadlácké ulice. Tam v roce 1891 narazili dělníci na několik velkých kostí. Svůj nález oznámili a výzkumu na místě se ujal profesor Alexander Makowsky, který se věnoval brněnským paleontologických spraším. Během vykopávek pak archeologové našli další zvířecí kosti, několik klů a lopatku mamuta, žebra nosorožce a koňské zuby. To už samo o sobě svědčí, že se muž, z jehož ostatků se zachovala jen lebeční klenba, drobné úlomky obličeje a několik kostí, musel těšit velké úctě.
Nejnovější genetické studie poukazují, že lidé v období gravettienu měli tmavou barvu kůže
Nálezy několika jemně zdobených terčíků, z nichž nejpozoruhodnější jsou z vyřezaných mamutích stoliček, a zlomek opracovaného sobího parohu, který mohl být paličkou na buben naznačují, že byl nejspíš šamanem. Naprosto jedinečným nálezem je však loutka z kosti mamuta, lépe řečeno jen její tři dochované části – hlava, tělo a levá ruka, dosud nejstarší, jaká kdy byla nalezená. Brněnský šaman ji používal pro své rituály a komunikaci s duchy.
Šamanova loutka z kostí mamuta je naprosto jedinečný nález
Stopy ukazují na šamana
Z rozborů kostí zemřelého je zřejmé, že trpěl tzv. kostižerem, což je vleklý tuberkulózní zánět kostí. Musel mít nesmírné bolesti. To se zcela jistě projevilo na jeho psychice. Dle dávné víry si ale duše zemřelých pro komunikaci vybírali právě jedince, kteří trpěli, nebo prošli nějakou nemocí, duševní chorobou nebo je třeba uštknul had. Ti byli předurčení stát se šamany. Možná právě díky utrpení opravdu dokázali vnímat jinak a víc než obyčejní lidé.
V hrobě dávného muže archeologové také objevili více jak šest set vzácných třetihorních mušliček. Nasbírat je v říčních korytech muselo dát velkou práci a muselo to trvat velmi dlouho. Možná z nich měl šaman čelenku, která se dědila z generace na generaci. Brněnští muzejníci je použili na pokrývku šamanovy hlavy, třásně kolem obličeje a těla. Dle autorky vycházeli jak z etnologických, tak archeologických poznatků. Dle předpokladů čelenky, ale také bubnování, nejspíš i houby, alkohol či dým jim pomáhal dostat se do transu, jak uvádí autorka. I šamanův kotouč je vyrobený dle dochovaných zdrojů.
„Samozřejmě, jedinec z nynější Francouzské ulice nemusel vypadat právě takto, ale jistě vypadal ‚tak nějak‘. Kdybychom chtěli být zcela přesní, nikdy bychom pravěk ničím neoživili a ten by zůstal jen mrtvým výčtem nesrozumitelných fragmentů,“ uvádí na stránkách muzea autorka.
