KDY V NÍ NEJVÍC VIDÍM SEBE
Alena: V Kačence sebe moc nevidím. Maximálně má po mně možná postavu a rty. Ale podoba je samozřejmě po otci.
Karolína: Maminka o sobě říká, že má tvrdohlavou býčí povahu, a to si myslím, že jsem po ní zdědila. Občas mi lidé říkají, že mám výhodu, že jsem po rodičích zdědila spoustu talentů. Ale já to tak nevidím. Myslím, že stejně jako oni, i já jsem si toho musela spoustu vydřít. Moji rodiče jsou také první umělecky založení lidé v jejich rodech, aspoň kam jejich paměti sahají. Můj táta vždy říkával, že talent nestačí, za vším hledej tvrdou práci. Když vidím, jak se maminka připravuje na své role, jsem vždycky v úžasu. Za tohle dědictví pracovitosti po ní jsem opravdu vděčná. Co se týká fyziognomie, postupem času sleduji, že podoba otci ustupuje a měním se víc v podobu maminky. Dokonce i tu typickou mezírku mezi zuby jsem měla mít, ale musela jsem nosit rovnátka, a tak mi ji proti mé vůli vzali! (smích)
KDY JSEM SE O NÍ NEJVÍC BÁLA
Alena: Když mi asi ve třetím ročníku na gymnáziu odjela na rok studovat do britského Brightonu. To jsem byla hodně vyděšená a nejraději bych ji tehdy zamkla na půdu. Ale potom se vrátila dospělejší a tááák samostatná.
Karolína: Bojím se o ní v podstatě kdykoli, když k někomu sedne do auta. Maminka totiž většinou odmítá bezpečnostní pásy. Jediná možnost, kdy jsem se mi ji daří přesvědčit, aby se připoutala, je, když řídím já. Musím k tomu ale použít vydírací metodu ve smyslu: Přeci bys nechtěla, abych tu s tím pak musela žít, kdyby se ti něco stalo!
Karolína Kachyňová a Alena Mihulová (Karlovy Vary, 1. července 2023)
KDY JSEM NA NÍ BYLA NEJVÍC PYŠNÁ
Alena: Já jsem na Káju pyšná neustále.
Karolína: Cokoli člověk dělá, tak dělá i částečně právě proto, aby na něj maminka byla pyšná. A ona pak řekne něco takhle neutrálního. A můj červený diplom jaksi opomine. (smích) Kdybych měla zmínit něco méně intimního, něco co je, řekněme, pro oči veřejnosti, jsem na ní pochopitelně vždy hodně pyšná, když dostane nějakou cenu za své role. Největší zážitek to byl asi tady v Karlových Varech, kdy jí při přebírání Křišťálového glóbu za hlavní roli ve filmu Domácí péče, dvě minuty vstoje aplaudovalo celé auditorium Velkého sálu hotelu Thermal.
KDY JSME SE NAPOSLEDY POHÁDALY
Alena: My se moc nehádáme. Vůbec si nevzpomínám.
Karolína: Asi tak v roce 2004, kdy jsem mamce snědla krevetu.
CO NÁS ROZDĚLUJE
Alena: Kája je rozhodně drsnější na našeho kocoura. Já ho víc rozmazluju.
Karolína: Jsem víc racionální a maminka pochopitelně více emotivní. Ale spíš bych řekla, že nás to nerozděluje, ale krásně doplňuje.
Karolína Kachyňová a Alena Mihulová (Karlovy Vary, 1. července 2023)
V ČEM SE NEJVÍC SHODNEME
Alena: Máme rády dobré jídlo a pití.
Karolína: A taky, válení a pohodičku! My se obecně hodně shodujeme, nemáme kdovíjaké bizarní nebo revoluční názory a postoje. Jsme tolerantní ke všemu a ke všem. Naše krédo je: Žij a nech žít!
ČÍM TEĎ NEJVÍC ŽIJEME
Alena: Teď už si užívám popremiérové reprízy představení Stůl pro dva, které jsme spolu s Daliborem Gondíkem a režisérem Pavlem Ondruchem nazkoušeli pro Letní scénu Divadla Ungelt. Je to asi už moje pátá spolupráce s Ungeltem a věřím, že ne poslední! No a co se týká filmového plátna, právě se dokončuje nový film režiséra Jiřího Havelky, ve kterém hrají hlavní roli Oldřich Kaiser a jeho partnerka Dáša Vokatá. Pracovat v tomhle týmu pro mě bylo velké potěšení.
Karolína: Zabývám se vzděláváním v oblasti marketingu na sociálních sítích, hlavně na Instagramu. Ve svých kurzech učím nejen podnikatele, jak své sociální sítě co nejvíce zefektivnit a jak jejich pomocí co nejlépe prodávat. Mám spoustu spokojených klientů, z čehož mám opravdu velkou radost.
KDE SE VIDÍME ODE DNEŠKA ZA DESET LET
Alena a Karolína: No zase tady, na festivalu v Karlových Varech, ve stejném úžasném kadeřnickém salónu a na focení se stejnou fotografkou! (smích)
1. července 2018 |
