Moldavci o Putinově hrozbě: Oligarchové u nás dostávají peníze z Ruska a šíří propagandu Kremlu

Nata Albotová (43) a Andrei Bolocan (35) tvoří pár v osobním i profesním životě. Mají za sebou zkušenosti z vážné žurnalistiky i z komediálních formátů. Od roku 2016 vytvářejí vlastní pořad Internetu' Grăiește (Mluví internet), kterým se snaží vyvracet fámy a fake news a vzdělávat lidi o fungování médií a politiky v postsovětském Moldavsku, které je dlouho rozdělené na dva tábory: Proruský a proevropský. Blesk Zprávám poskytli rozhovor na akci Unlock, pražském setkání novinářů a aktivistů zejména z postsovětských zemí.

Co jsou zač oligarchové v Moldavsku? Domácí, nebo spíše ruští?

Andrei: Skoro všichni jsou domácí a většina je napojená na Rusko. Akorát Igor Čajka je synem bývalého generálního prokurátora Ruska. Je v naší zemi velmi důležitou figurou, investuje spoustu peněz v různých firmách, i v Podněstří. Investuje do místních médií, aby se v Moldavsku udržoval ruský vliv. Bylo to velmi chytře organizováno, a tajnůstkářsky. Založil nadaci pro ruskou kulturu, kterou ministerstvo spravedlnosti snadno zaregistrovalo. A pak tam začal prát špinavé peníze a sponzorovat jisté činnosti, na kterých se najednou objevovali proruští kandidáti, hovořili k voličům nebo v televizních pořadech.

Skrývají ti ostatní napojení na Rusko?

Nata: Vezměte si Igora Dodona, bývalého proruského prezidenta (vládl 2016-2020, pozn. red.). Sotva prohrál volby, rychle založil Moldavsko-ruský svaz obchodu. Loni vyšetřování ukázalo, že pobíral plat kolem 40 tisíc eur měsíčně (947 tisíc Kč) - z ruských peněz.

Andrei: Už byl mimo politiku, jen dával věci na sociální sítě telegram a facebook. Zkrátka byl placen za propagandu a online manipulace.

Ani porážka proruských stran velké změny nepřinesla?

Nata: Většina oligarchů po posledních volbách uprchla do zahraničí, přesto je to v Moldavsku stále extrémně těžké.

Andrei: Ilan Șor sice odešel do Izraele, ale pořád má spoustu peněz, aby si mohl kupovat lidi. V nuzných podmínkách žije velká část lidí. Șor jim rozdává rýži, jídlo, organizuje koncerty, hromadnou dopravu… a přivádí je do ulic protestovat proti vládě a evropské integraci.

Nata: Slibuje jim naprosto absurdní věci, jako „udělám z této vesnice Monako, z tohoto regionu Disneyland“. A jelikož lidé nejsou zhýčkaní hmotným bohatstvím, tak věří těm, co dávají nejštědřejší sliby. Nepoučili se. V budoucnu za jejich volbu zaplatí jejich děti.

Andrei: Nikdo na to nic neřekne. A pořád se najdou zpěváci a umělci, kteří na jejich akcích vystupují a podporují je. Doufejme, že většina lidí podporuje demokracii, transparentnost. V některých chvílích jsme se reálně obávali, že skončíme v ruském područí, jako jejich enkláva. Ale podařilo se využít demokratické nástroje a poslední volby dopadly dobře.

Čemu tu změnu připisujete?

Andrei: Roku 2021 se chystaly parlamentní volby, oni je chtěli různými legálními cestami odložit. Ale pak udeřila pandemie a lidé jaksi prohlédli tu ohromnou korupci a neschopnost. Nešlo jen o geopolitiku a ideologii, prostě si lidé řekli, „je načase vyrůst a nevolit někoho, kdo korumpuje své voliče, aby jim dávali hlasy“.

A nešlo jen o propagandu, bylo to prolezlé na spoustě úrovní. Loni vyšetřování ukázalo, že proruské straně radí agenti ruské tajné služby FSB, jak mají vyhrát volby. Sami to popírali. A pořád jsou tihle lidé v některých regionech u moci, na radnicích.

Nata: Oni ovšem říkají, že se to nepodařilo nám jako zemi, ale že za tím stoj vliv USA a Evropské unie. My jsme však pro tyto vlivy – pokud je potřeba jejich zapojení, aby se země namířila správným směrem a vedlo to k lepšímu životu pro lidi, je to podle nás v pořádku.

Na cestě do Evropské unie

Od loňska je Moldavsko oficiálním kandidátem na členství v EU, nakolik pomáhá tento výhled?

Nata: Snažíme se zůstat nohama na zemi.  Dobře chápeme, že se v zemi musí vyřešit spousta problémů, než o členství vůbec můžeme reálně uvažovat. V justici je proti tomu ohromný odpor; pořád je tam spousta korupce. Musíme splnit řadu kroků, než budeme moci snít o evropské integraci. Ale změny jsou vidět. Chtějí spoustu času. Možná to nebudeme my sami, ale naše děti si zřejmě už budou užívat odlišnou realitu. Musíme to však zajistit my dnes.

Z Česka sledujeme hlavně Ukrajinu, kterak se chystá na vstup do EU dramatickými reformami a zásahy. K odhodlání tam pomáhá válka, jak je to v Moldavsku?

Nata: Je mi líto, že k tomu potřebujeme válku. I na Ukrajině je to tak moc zkorumpované. Nedávno tam chytili předsedu nejvyššího soudu se třemi miliony dolarů… Postsovětský prostor je strašně postižený korupcí. Musí se změnit hodnoty společnosti, potrvá roky, než lidem vysvětlíte, že to má dopad na jejich budoucnost.

Andrei: A spousta lidí u nás pořád věří, že se nás tato válka netýká, že to je jen mezi Ruskem a Ukrajinou. Ale pak si stěžují na vysoké ceny a další problémy přímo ovlivněné válkou, neboť jsme byli závislí na ruském trhu. Lidé nevidí, že když máte co do činění s agresorem, nemůžete na něj spoléhat. Rusko nám vlastně nikdy nepomohlo. Kolikrát se stalo, že před našimi volbami Rusko slibovalo jistým stranám stovky milionů dolarů – ale byly to jen sliby. Evropská unie přichází s projekty, opravuje lidem jejich školy, jejich ulice, jejich infrastrukturu…  Ale oni pořád věří Rusku, že jsou to naši bratři. Pořád je tu běžná taková středověká, feudální mentalita, vnímají své volené zástupce jako panovníky, kteří mají řešit jejich problémy. Jenže aktivně se podílet musíme všichni.

Luxusní hodinky, šperky, haldy peněz i mercedes psaný na šoféra: Co odhalila razie u šéfky berňáku Kyjeva

Vy se tedy podílíte pořadem vyvracejícím fake news a propagandu. Jak přišel na svět?

Nata: Je to týdenní pořad, který děláme od roku 2016. Zrodil se během prezidentských voleb, kdy jsme viděli, jak informační podvrhy ovlivňují výsledek voleb a jak jsou lidé snadno zmateni informacemi, když mají jít k volbám a rozhodovat se. Ten rok se volilo mezi dnešní prezidentkou Maiou Sanduovou a Igorem Dodonem, a když jsme viděli tu nespravedlnost, rozhodli jsme se, že je potřeba, aby někdo lidem tyto věci osvětloval.

Jak se to dařilo?

Andrei: Docela dobře. Naším jediným zdrojem byl internet a snažili jsme se řešit vliv, který na lidi měla tradiční média; bylo těžké uvěřit, že to bude fungovat. Začínali jsme na našem gauči, později jsme se přesunuli do sklepa. Povzbuzením byl později grant, který jsme na náš projekt získali - pořídili jsme si pořádnou techniku, místo zbastleného mobilu jsme vybavili skutečné studio.

Oligarchové a propagandisté měli tradiční média, neměli online tváře ani osobnosti. My jsme se nějak stali lídry, měli jsme hlas a image. Ale oni vytvořili desítky webů, šířili a sponzorovali odkazy na facebooku. Většina lidí prostě uvěřila hned titulkům.

Vlastně jsme se svým nezávislým online pořadem bojovali proti čtyřem zavedeným televizním kanálům s milionovými rozpočty - a s lidmi, kteří byli placeni za šíření věcí, kterým osobně ani nevěřili. Ale hnali jsme je k odpovědnosti, ukazovali jsme na ně prstem a jmenovali je. Diváci o zprávách v televizi přemýšleli čistě jako o informacích a nespojovali si je s nikým konkrétním, ale když jsme našli nebo vyvrátili fake story a spojili jsme to s jedním, dvěma, třemi lidmi, již na tom pracovali…

Nata: Začalo to pro ty lidi být nekomfortní.

Andrei: Jeden z největších podvrhů v kampani 2016 bylo, že Moldavsko přijme 30 000 syrských uprchlíků, pokud Maia Sanduová volby vyhraje.

Nata: A země je chudá, a jak si poradíme s 30 000 uprchlíky… To byl fake, který rozhodl o výsledku voleb.

Andrei: K tomu se přidávaly další menší fake news. Třeba že Sanduová není vdaná, protože je lesba, a přinese nám netradiční hodnoty, na něž nejsme zvyklí. Nebo se řešilo, že nemá děti. Někteří představitelé církve uspořádali tiskovou konferenci a mluvili o tom, že nemá děti, takže ji asi Bůh neobdařil.

Nata: Takže když nemá děti, jak se může starat o zemi.

Andrei: Lidé, kteří chodili do kostela a důvěřovali těm lidem oblečeným jako Lady Gaga, tomu uvěřili.

Nata: Tehdy jsme pochopili, že sociální sítě mají obrovský vliv na život lidí a že potřebujeme informační hygienu. Musíme lidem vysvětlit, že ne každý příspěvek, ne každý odkaz na sociální sítě jsou skutečné informace. Že se nemají číst jen titulky, je potřeba se také podívat, kdo je autorem, kdo celé to médium řídí.

Cítíte, že vaše úsilí nese ovoce?

Andrei: Přicházejí nám zprávy od lidí, děkují nám, že jsme je motivovali jít k volbám. Lidé z moldavské diaspory v zahraničí cestovali stovky kilometrů k volebním místnostem, aby využili své volební právo.

Nata: Protože zákony byly napsány takovým způsobem, aby lidi v diaspoře odradily. Volební místnosti byly jen v hlavních městech, ale moldavští občané žijí i v jiných městech cizích zemí, tak museli cestovat stovky kilometrů. Proto pak tyto hlasy diaspory, jejich čerstvá mentalita, proevropské hodnoty ve volbách chyběly.

Diaspora by obecně byla proevropská?

Nata: Rozhodně. Protože právě diaspora rozhodla prezidentské volby roku 2020, kdy lidé z většiny volili pro Maiu Sanduovou. A diaspora byla velmi důležitá i o rok později ve volbách parlamentních. Proevropská strana tehdy dostala 63 křesel ze 101. Konečně tu byla většina, jež mohla prosazovat reformy, to 30 let nebylo možné.

Aby bylo jasno, my nepodporujeme žádnou konkrétní politickou stranu, podporujeme demokracii v Moldavsku. A pokud si někdo získá naši důvěru, budeme za ním stát, dokud ji neztratí. Budeme podporovat každý hlas, který má kuráž dělat to nejlepší pro lidi.

Moldavsko netrápí jen separatistické Podněstří. Putinovu nadvládu chce i národ Gagauzů

Jak vidíte příští měsíce, roky?

Nata: Já bych se vyjádřila jen k tomu, co můžeme udělat my, ne k tomu, co očekáváme od jiných. My nepolevíme, dokud neuvidíme výsledky naší práce. Pořád budeme aktivně pomáhat lidem porozumět, co je fake a co není. Budeme se účastnit protestů, budeme usilovat o přibližování Moldavska ke svobodě. Nyní to, myslím, není o Evropské unii. Je to o naší spáse od ruských oligarchů, špinavých peněz. My osobně se do Moldavska toto léto vracíme, posledních deset let jsme žili v Montréalu. Svou zemi vidíme jako zemi, která si zaslouží dostat šanci, a chceme pro ni udělat, co jen dokážeme.