Tento článek je součástí Special reportu: České potravinářství ohrožuje změna klimatu i zahraniční konkurence
Čeští zemědělci a potravináři produkují kvalitní a bezpečné potraviny. Narážejí však na čím dál silnější a levnější konkurenci z ostatních zemí. Pomoci jim mohou především spotřebitelé a také spravedlivé podmínky napříč zeměmi.
Čeští potravináři hledají své místo na evropském trhu. Zatímco některé země dotují svou produkci a využívají k tomu veškeré dostupné prostředky, v Česku je podle potravinářů podpora spíše omezená. Volají proto po spravedlivých podmínkách a větším zájmu spotřebitelů.
„Naše potraviny jsou kvalitní a bezpečné. Dokládá to i vědecké pracoviště týdeníku The Economist, který každoročně vydává žebříček zemí s nejbezpečnějšími potravinami na světě. V tomto žebříčku jsme se v roce 2020 umístili na 5. místě ze 113 zemí,“ uvedla Helena Kavanová, ředitelka marketingu a komunikace Potravinářské komory ČR, na úvod debaty o budoucnosti českého potravinářství, kterou v Hradci Králové uspořádal server EURACTIV.cz.
Index The Economist sleduje desítky faktorů, od výživových hodnot přes kvalitu půdy a vody. „Podle hodnotitelů patří mezi naše silné stránky systém zajištění bezpečnosti potravin,“ vysvětlila Kavanová s tím, že na bezpečnost potravin v Česku dbají dozorové orgány, jako je veterinární správa či potravinářská inspekce.
Kavanová však také upozornila, že v roce 2021 si Česko v žebříčku mírně pohoršilo a umístilo se na 14. místě. Důvodem je podle ní nižší dostupnost biopotravin v zemi spolu s vysokým růstem cen.
Česko neprodukuje s přidanou hodnotou
Přestože české potraviny patří k těm nejbezpečnějším na světě, tuzemský potravinářský sektor se potýká s problémy. Produkci a prodej českých potravin ohrožuje konkurence z ostatních zemí – jak z těch evropských, tak i ze zemí mimo EU.
Například v produkci mléka dosahuje ČR přebytků, není však schopná zajistit jeho zpracování v tuzemsku. Mléko se místo toho vyváží do zpracovatelských závodů do zahraničí, odkud se pak vrací zpět do ČR v podobě výrobků s přidanou hodnotou, jako jsou například jogurty a sýry.
„Bojujeme se silnějšími zeměmi, co se týče státních rozpočtů,“ varoval Vladimír Pícha ze Zemědělského svazu.
Potvrzuje to i Jan Pivoňka, expert na kvalitu potravin z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. „Přichází konkurence z různých zemí, kde dotační tituly více nahrávají producentům a zpracovatelům,“ upozornil Pivoňka. „Ministerstvo zemědělství by se mělo na evropské úrovni ucházet o to, aby podmínky byly spravedlivé,“ dodal expert.
Před nerovnými podmínkami varovala na debatě i předsedkyně Zelinářské unie Monika Nebeská. Horší postavení českých producentů podle ní již nyní vede k omezování produkčních ploch v ČR.
Nejde přitom pouze o konkurenci mezi zeměmi EU. Výzvu představují také velké potravinářské mocnosti, jako jsou například Spojené státy, Čína či Brazílie. V těchto zemích se navíc neuplatňují evropské standardy pro ochranu životního prostředí a klimatu, což činí produkci v těchto lokalitách levnější.
„Pokud se ochraně klimatu a životního prostředí budeme věnovat pouze v Evropě, naše potraviny zdraží, budou nedostupné, a nakonec je budeme stejně dovážet ze zbytku světa, takže ten problém pouze přesuneme jinam“ prohlásila Kavanová z Potravinářské komory.
Další výzvou je zajištění personálních kapacit, s čímž se potýká celé české zemědělství včetně zelinářů. „Zajistit dostatek lidí ochotných pracovat v dešti či o víkendu bude zřejmě v příštích letech tou největší výzvou, která zelinářství čeká,“ uvedla Nebeská.
Silné slovo spotřebitele
Situaci v ČR nepřispívají ani vyhrocené vztahy mezi producenty potravin a obchodními řetězci. Ti si podle zemědělců a potravinářů stanovují až příliš náročné podmínky. „Potravináři nemají šanci splnit požadavky obchodníků,“ upozornil Pícha.
Otázkou však zůstává, jak vztahy mezi těmito subjekty narovnat. Pícha vidí řešení ve spojování sil.
„Žádný zemědělec nebo potravinář nemá šanci vystupovat vůči obchodníkům jako rovný partner. Chybí nám velký potravinářský podnik, který by se zodpovědně choval k dodavatelům a zároveň by byl schopen čelit obchodním řetězcům,“ prohlásil Pícha.
Nejsilnějším článkem v celém řetězci je podle něj spotřebitel. Českou veřejnost je proto potřeba informovat o tom, že česká produkce je kvalitní, bezpečná a šetrná k životnímu prostředí, a vyplatí se ji proto nakupovat.
K podpoře zájmu o tuzemské potraviny slouží různé projekty a osvětové kampaně. Mezi nimi je například projekt Regionální potravina, který se zaměřuje na lokální producenty.
„Jejich výrobky jsou velmi kvalitní, mohu to říct ze své vlastní zkušenosti, kdy v rámci projektu české producenty v regionu navštěvujeme,“ uvedl Lukáš Vacek, koordinátor projektu Regionální potravina, za kterým stojí Státní zemědělský a intervenční fond.
„Na trzích vidíme rostoucí zájem lidí, kteří chtějí kupovat místní potraviny,“ uvedl Vacek.
Experti se tedy shodují, že české potravinářství bude konkurenceschopné především v případě, že o něj budu projevovat zájem samotní spotřebitelé. Přiklánějí se proto k podpoře marketingu a osvěty mezi lidmi. Stát by měl také vzít podporu místní produkce za svou a přistupovat k ní strategicky. To se však zatím podle expertů neděje a nepřispívá k tomu ani aktuální podoba strategického plánu vytvořeného v rámci nové společné zemědělské politiky EU.
