Petr Torák se setkal s Barackem Obamou. Obama má dobrý přehled o situaci Romů v Evropě, uvedl Torák

Evropské lídry zastřešuje program Obama Foundation Leaders, který školí účastníky z celého světa v rozvoji leadershipu („vůdcovství“) a občanské angažovanosti, aby jim pomohl rozvíjet jejich dovednosti a rozšířit jejich práci ve veřejném, soukromém a neziskovém sektoru.

Petr Torák byl jedním z 35 účastníků z Evropy. Na závěrečné konferenci programu v Aténách se osobně s jeho zakladatelem Barackem Obamou setkal.

Měl jste možnost si přímo pohovořit i s Barackem Obamou. Hovořili jste spolu i o romských tématech?

Kvůli velkému počtu účastníků programu, byl počet lidí, kteří se mohli Baracka Obamy zeptat na nějakou otázku, omezen. A já měl to privilegium mu nejen položit otázku, ale také sedět hned vedle něj. Pro mě to byla neskutečná pocta a zážitek na celý život. Můj dotaz se týkal problémů, kterým čelí vůdci z menšinových skupin jako jsou Romové, když se snaží zvládnout očekávání většinové společnosti a svých vlastních komunit. Barack Obama měl dobrý přehled o situaci Romů v Evropě a poskytnul mi obsáhlou odpověď. Následně, během závěrečného setkání se všemi lídry, se k mé otázce vrátil, což svědčí o tom, že ho toto téma zajímalo a bylo věcné.

S kým zajímavým jste se v jeho průběhu setkal – kdo byli další účastníci?

Programem Evropských lídrů prošlo celkem 35 lídrů, kteří pocházejí z 23 národů, z veřejného, soukromého a neziskového sektoru. Mezi mými kolegy jsou lidé z rakouského parlamentu, španělských rozvojových firem z oblasti umělé inteligence, aktivisté z LGBT spolků, zástupci filantropických organizací a mnoho dalších zajímavých a úspěšných lidí. Poprvé v historii programu se setkání v Aténách zúčastnili lídři z asijsko-pacifického týmu a afrického týmu. Dohromady nás bylo více jak sto. Během setkání v Aténách jsem měl také možnost navázat kontakt s členy královské rodiny z Holandska, členem britské sněmovny Lordů, podnikateli z Německa, USA a dalších zemí nebo také se sestrou prezidenta Obamy Mayou Soetoro.

Co pro vás účast v programu znamenala, čím Vás obohatila?

Když jsem zjistil, že jsem byl přijat do Obama Leadership Programu, byl jsem velice nadšený, ale zároveň jsem přesně nevěděl, co od toho čekat. Již spoustu let se snažím rozvíjet své vůdčí schopnosti, abych byl nejen dobrým vedoucím v Compas charitě, ale zároveň abych byl schopen pozitivně ovlivnit situaci Romů v Evropě. Program mi nabídnul širokou škálu instrumentů a poznatků z oblasti vůdcovských rysů a hodnot, jakým způsobem mobilizovat davy lidí, jak správně motivovat a vést další lídry, ale také jak se starat o své zdraví, abych dokázal fungovat i pod velkým tlakem. Velkým přínosem pro mě je také síť lídrů, které jsem během tohoto programu poznal, a se kterými jsem nyní v kontaktu. V tom teď vidím největší příležitost – mám možnost propojit své aktivity a snahy o zlepšení situace Romů s lidmi z celého světa a z různých oborů. Během programu jsem si uvědomil, kam bych měl nyní soustředit svůj čas a energii a v blízké budoucnosti začnu některé z mých nových nápadů a poznatků implementovat.

Jak vy osobně model leadershipu – „vůdcovstí“ – vnímáte, proč a v čem je důležité, aby společnost měla inspirativní lídry, kteří se ji snaží posouvat v různých oblastech dál?

Lídr je pro mě člověk, který dělá svou práci jako životní poslání. Je to běh na dlouhou trať a lídr musí být trpělivý, oddaný a čestný. Lídři v sobě a ve svých komunitách musí pěstovat naději a víru v lepší budoucnost a inspirovat ostatní, aby se spojili. Vědí, že naděje není bezpodmínečný optimismus, že nemohou ignorovat výzvy, kterým čelí, ani velikost výzvy, která je před nimi. Lídři dodávají odvahu, přistupují ke své práci konstruktivně a inspirují ostatní k vyšším cílům. 

Co pro vás znamená takovým lídrem být, jaký svůj úkol či poslání považujete za nejdůležitější?

Hodnoty lídrů a vzorů jsem vnímal již od útlého mládí. Nejprve to byla touha stát se policistou. V této profesi jsem viděl určitý druh vůdcovství a možnost využívat právní instrumenty ke zlepšení vztahů a podpoře obětí. Asi to vychází z mého dětství, kdy jsem míval pocit, že mé utrpení a nerovné zacházení nikoho nezajímá, a že jsem neměl nikde zastání. Později na střední škole jsem začal vnímat pozitivní vzory mezi světovými lídry jako byli Nelson Mandela, Mahatma Gándhí, Dalajláma, Martin L. King a následně i Barack Obama. Začal jsem studovat jejich život, jejich cestu a vůdcovské vlastnosti. Dokonce jsem i napsal dopis panu Mandelovi a prezidentu Obamovi a ptal jsem se jich, jakým způsobem se dá mobilizovat komunita a dosáhnout změny ve společnosti, tak jako to dokázali oni.

Za nejdůležitější vlastnosti lídra považuji oddanost věci, čestnost a připravenost obětovat i své soukromí a pohodlí. Zároveň si myslím, že lídr se musí naučit přistupovat k lidem jako k zainteresovaným stranám, nikoli jako k následovníkům. To je jedna z věcí, co jsem se během tohoto programu naučil. Posláním Obamovy nadace je inspirovat, posilovat a spojovat lidi tak, aby mohli změnit svět. Program nabízí širokou škálu nástrojů ke zdokonalování vůdčích schopností, budování hlubokých vztahů s kolegy, se kterými pak můžete společně hledat způsoby, jak vést, škálovat a provádět udržitelné změny ve společnosti.

Které romské osobnosti v Anglii nebo Česku vnímáte jako lídry komunity, které ji posouvají vpřed a jsou jí nejen vzorem, ale i oporou?  

Lídrů v romské komunitě je spousta a každý z nich má své silné stránky v určitých oblastech. V současné chvíli pracuji na strategii, jak propojit tyto lídry a spojit síly. V Anglii například úzce spolupracuji s Danielem Balážem z organizace Connecting Roma CIC, imigrační právničkou Denisou Gannon, aktivistou Petrem Jano a se spoustou dalších. V Česku znám a uznávám spoustu lídrů, například Michala Mižigára, historika a experta na romskou problematiku v Evropě, Lucii Fukovou, Karla Kariku, Tomáše Ščuku, Emila Voráče, Josefa Stojku, Richarda Samka, Lukáše Pulka, Michala Mika, Davida Tišera a spoustu dalších lidí. Každý z nich je expertem a lídrem ve své oblasti působnosti a v různých lokalitách. Ale co nyní potřebujeme, je spojit tuto síť lidí a začít jednat jednotně. Často se to zdá jako utopie, ale myslím si, že to je jediná možnost, jak dosáhnout ve společnosti změny.