Ilustrace Alarm / Marie Lukáčová
Jednání koordinátorky projektu Nesoudíme, pomáháme Jaroslavy Trajerové z Hnutí Pro život s poslancem Lubomírem Brožem (ANO) začalo v červenci minulého roku srdceryvným příběhem. Trajerová mu vyprávěla o ženě, která prý volala na Linku pomoci s tím, že musí jít na interrupci. Za týden volala znovu a do telefonu křičela: „Vraťte mi dítě do břicha!“
Vyprávění exemplárních a často velmi emotivních příběhů využívá ve své komunikaci Hnutí Pro život dlouhodobě. Ostatně vydalo celou publikaci sestavenou z podobných historek. „To člověk zná z obchodního prostředí, to dělají nakonec i pojišťovací poradci a jiní obchodníci využívající emocí,“ komentuje Brož a vzpomíná na příběhy o tom, jak se ho například pojišťovací poradce ptal, jestli zná někoho, komu vyhořel dům, a jaké by to bylo, kdyby mu vyhořel, a nebyl pojištěný. „Na přímé a jasné otázky, jak to je s těmi potraty, paní úplně odmítla odpovědět. Ona mi nechtěla říct, že to nepodporují, pořád říkala, že je pro život. Byly to až manipulativní metody. Na závěr jsme pak dostali tu hračku, nenarozený plod, což na mě bylo dost drsné,“ vzpomíná poslanec na rozhovor s Trajerovou.
Hnutí Pro život ho loni oslovilo poté, co podal interpelaci na Mariana Jurečku. Všiml si tehdy, že se všude po světě omezují interrupce a chtěl dle svých slov zabránit tomu, aby se něco podobného stalo i u nás. Jednání koordinátorky projektu Nesoudíme, pomáháme popisuje jako skvěle připravené. „Mít takto schopné obchodníky a vyjednavače bych přál všem top manažerům. Od navázání komunikace, verbální, neverbální, zdolávání námitek, zachycení toho, kam už nejít…“ popisuje Brož dovednosti Trajerové.
Vše, co vylíčil Lubomír Brož, nám později potvrdila i Klára Kocmanová (Piráti). Tu Hnutí Pro život kontaktovalo poté, co poslala otevřený dopis polské vládě v návaznosti na smrt druhé polské ženy, které nebyla včas provedena interrupce. „Tehdy mi nedocházel rozsah jejich působení,“ vzpomíná. Schůzku si s ní sjednal konzultant oblasti veřejných politik hnutí Marek Kuchta. „Když jsem se o tom bavila s kolegyní, která se s nimi také setkala, shodly jsme se na tom, že Kuchta je fakt strašně dobrý lobbista a že to mají skvěle propracované. Že člověk neznalý situace by ani nepoznal, co ten spolek prosazuje. Se mnou se třeba bavili o ekonomické situaci rodin,“ popisuje.
Neprovedení interrupce jako ochrana ženy
Také další člověk zaměstnaný v Poslanecké sněmovně, jenž byl přítomný na schůzce s představiteli Hnutí Pro život a přeje si zůstat v anonymitě, popisuje jeho strategie jako vysoce efektivní. „Jsou výrazně organizovanější, aktivnější a schopnější než jiní lobbisté, i než ti z velkých korporací… Jsou tam (v Poslanecké sněmovně – pozn. red.) na denní bázi a připravení,“ uvádí.
Bude-li strategie Hnutí Pro život a Aliance pro rodinu úspěšná, dotkne se práv a svobod žen i queer lidí. Její dopady ale nakonec poneseme všichni.
Hnutí Pro život podle našeho zdroje chodí za poslanci s tématy, která jsou ušitá na míru odbornosti a zájmům daného zákonodárce. Ať už je to sociální problematika, nebo třeba doprava, náplň sjednané schůzky přizpůsobí konkrétnímu politikovi. To ostatně potvrzuje i příběh Kláry Kocmanové. Na schůzky prý Hnutí Pro život přichází s připravenými návrhy novel zákonů, které na první pohled vypadají jako drobné úpravy technického charakteru, jež by především měly zjednodušit život českým občanům (typicky ženám nebo dětem). Poslanci pak často bývají rádi, že mohou vykázat nějakou aktivitu a zdánlivě neškodnou novelu v parlamentu předloží.
Jeden takový návrh novely zákona máme k dispozici, a to od dvou různých zdrojů napříč politickým spektrem. Konkrétně se v dokumentu píše, že mění zákon o specifických zdravotních službách. Návrh, který nám naše zdroje zaslaly, by do zákona o specifických zdravotnických službách nově přesunul i celou problematiku interrupcí, již nyní řeší zákon o umělém přerušení těhotenství z roku 1986. Ten se od svého schválení prakticky nezměnil a představuje stabilní záruku práva na přístup k interrupci do dvanáctého týdne těhotenství. Tuto jistotu by ale návrh, který máme k dispozici, zcela převrátil – „interrupční zákon“ chce totiž úplně zrušit. Ačkoliv odůvodnění návrhu tvrdí, že „respektuje dosavadní praxi umělého ukončení těhotenství a stav společenské diskuse“, jednalo by se o zásadní a v Česku dlouho neviděnou změnu práva týkajícího se reprodukčních svobod. Podle obou našich informátorů z Poslanecké sněmovny, kteří návrhem novely disponují, se s největší pravděpodobností jedná o dokument přímo z dílny Hnutí Pro život.
Když jsme se podívali do metadat souboru, jako autor dokumentu je v nich uvedený právník Petr Kosinka. Ten spolu s Radimem Ucháčem (HPŽ), Romanem Jochem (Občanský institut) a dalšími výraznými postavami českého antigenderu působil ještě nedávno v antiinterrupčním spolku Nejmenší z nás. Také společně s právníkem Jakubem Křížem v minulosti zpracoval přímo pro Hnutí Pro život právní rozbor zabývající se uplatňováním „sekulární výhrady svědomí“ při očkování na covid-19. „Za relevantní lze považovat i prosté odmítání se podílet na globálním potratovém průmyslu, který těží nejen z výkonů, ale i ze zastřeného prodeje tkání a orgánů usmrcených nenarozených dětí,“ píší právníci v dokumentu pro Hnutí Pro život.
Nejvýraznějším bodem návrhu je zavedení práva těhotné ženy na „ochranný status“, který by měl zabránit „nucenému lékařskému ukončení těhotenství potratem“. Status by žena získala na základě vydání těhotenského průkazu od ošetřujícího gynekologa. Tento průkaz dnes není povinné vlastnit, je však běžné, že ho ženy při potvrzení těhotenství dostávají. Podle slov dokumentu by těhotné s ochranným statusem „nebylo možné ukončit těhotenství na žádost“, s výjimkou interrupce provedené ze zdravotních důvodů. Tedy ani v případě, že by si o průkaz a s ním spojený ochranný status zažádala a později by změnila názor a rozhodla se těhotenství z jakéhokoli důvodu přerušit. Dokument argumentuje tím, že ženy často jednají pod nátlakem, jemuž se díky „ochrannému statusu“ vyhnou. Lékař by tedy interrupci neprovedl, protože by nemohl ženě věřit, že jedná opravdu z vlastní vůle.
Ošetřující gynekolog by zároveň s předáním těhotenského průkazu zaznamenal datum jeho převzetí do Modulu rodiček Národního registru reprodukčního zdraví. Tím by se vytvořila česká alternativa k nechvalně známému polskému registru těhotných.
V odůvodnění zákonného návrhu se pak dočteme, že ochranný status by umožnil ženám „zkrátit dobu případného nátlaku k podstoupení legálního lékařského ukončení těhotenství potratem. K této specifické formě domácího násilí se typicky utíká partner s ohledem na vznikající vyživovací povinnost…“ Tvrzení je doplněno výstupy z šetření agentury IPSOS, které si mezi lety 2020 a 2021 nechalo vypracovat právě Hnutí Pro život. V něm devět procent respondentek odpovědělo kladně na otázku, zda byly k ukončení těhotenství někým přinuceny – z toho ovšem dvě třetiny s tvrzením souhlasily ne rozhodně, ale „spíše“, což převyprávění v návrhu novely neuvádí.
Kromě zavedení ochranného statusu by na základě navrhovaného dokumentu mělo být limitováno také podstoupení interrupce u nezletilých žen či žen s omezenou svéprávností, tedy i dívek mladších 16 let. Ty by nově potřebovaly písemný souhlas zákonného zástupce nebo opatrovníka, případně soudu. Na případy, kdy taková žena otěhotní při znásilnění (třeba i vykonaném zákonným zástupcem) dokument nepamatuje, podmínka písemného souhlasu by tedy byla plošná. Radikální změna by nastala také v oblasti umělého přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů spolu s případy, kdy plod není schopen samostatného přežití. To by nově bylo možné pouze do 22. týdne těhotenství. Po uplynutí této doby by se zdraví ženy ani životaschopnost plodu nebraly v potaz a těhotná by plod musela donosit s vědomím, že dítě nepřežije.
Dokument má změnit také regulaci reklamy. Výčet zakázaných oblastí by se měl doplnit o reklamu na lékařské ukončení těhotenství potratem, a to kvůli jeho „společenské nevhodnosti“. V sousedním Slovensku se o podobnou restrikci reklamy opakovaně pokoušejí vládnoucí strany OĽANO a Sme rodina v čele s konzervativní poslankyní Annou Záborskou.
Nenápadná hrozba
O návrhu zákona jsme mluvili s advokátkami Adélou Hořejší a Věrou Novákovou, které se specializují na porodnický systém a genderově podmíněné násilí. K ochrannému statusu, na jehož zavedení zákon cílí, Hořejší podotýká: „Dokument se zaštiťuje ochranou žen před domácím násilím, jde nicméně o falešný argument. Naše právo ženu před donucením k potratu chrání, a to dokonce normami nejpřísnějšími – takové jednání je momentálně trestným činem. Dokument nepřináší ochranu, ale snaží se zabránit svobodnému rozhodování každé ženy. Nejde tedy o nic jiného než o manipulaci a zastrašování.“
Věra Nováková potom Hořejší doplnila: „Návrh je rámován jako posílení ochrany žen, reálně však chce odebrat ženám svobodu rozhodování. Do takzvaného ‚ochranného statusu‘ má těhotná žena vstoupit tím, že si v době do 12. týdne těhotenství u svého ošetřujícího lékaře vyzvedne těhotenský průkaz. To je však standardní postup a předání těhotenského průkazu tak očekává každá žena, u které je těhotenství lékařsky potvrzeno. Žena vybavená těhotenským průkazem by přitom nevratně pozbyla práva o interrupci sama žádat, a svobodně tak rozhodovat o svém těle a o svém životě,“ dodává Nováková.
Není jisté, kdo, kdy a jak dokument předloží, už dnes však podle našich informací existuje coby kompletně připravený legislativní návrh v paragrafovém znění. Je proto důležité i zdánlivě nevýznamné návrhy (dokument má všeho všudy ani ne pět stran) důsledně sledovat. Uskupení jako Hnutí Pro život se totiž snaží „prorodinnou politiku“ a vše, co je s ní spojené, protlačovat nenápadnými cestami, které nejsou pod drobnohledem lidskoprávních aktivistů ani široké veřejnosti.
Talentovaný Marek Benda
Pokud je podle Brože a dalších Hnutí Pro život nejlepší lobbistickou skupinou v Poslanecké sněmovně, pak jen proto, že Aliance pro rodinu (AliPro) dle našich zdrojů ani lobbovat nemusí. Má totiž tak dobré vazby na důležité poslance, že lobbing proti manželství pro všechny či náhradnímu mateřství za ni dělají přímo členové parlamentu.
Nutno podotknout, že v tomto kontextu několikrát vyvstalo jméno Marka Bendy, který se zároveň v minulosti účastnil mnoha akcí AliPro. Vedle Jany Jochové Trlicové a Jana Gregora jsme ho měli možnost vidět coby účastníka tiskové konference Aliance pro rodinu nebo přímo jako jednoho z řečníků na pravidelném Dni pro rodinu, pořádaném právě touto organizací. Ostatně jeho výroky spojující manželství pro všechny s „muslimským mnohoženstvím“ či „rozpadem západní civilizace“ jsou české veřejnosti známé. Právě Jochová Trlicová a Gregor, kteří jsou Bendovi blízcí, našli uplatnění u politiků z ODS. Jochová Trlicová pracuje jako asistentka poslance Václava Krále a Gregor coby poradce náměstka ministra spravedlnosti Antonína Stanislava.
Sám ministr spravedlnosti Pavel Blažek podle našich zdrojů, které s ním na toto téma osobně mluvily, s přítomností Gregora na svém ministerstvu nesouhlasí. „Blažek mi sám řekl, že on ho tam nechce, protože je to radikální blázen, ale je to tlak z konzervativního křídla strany,“ popisuje zdroj, který s ministrem hovořil. Druhý pak zmiňuje přímo Bendu jako toho, kvůli komu Blažek na ministerstvu Gregora trpí. Další náš zdroj, tentokrát z jiné strany politického spektra, pak o Gregorovi mluví jako o člověku, který „se s lidmi zná, v ODS je strašně prolezlý“.
Když jsme se na dosazení Gregora Markem Bendou ptali Blažka, Bendy, Gregora i tiskového oddělení ministerstva, nikdo nám neodpověděl. Benda podle našich zdrojů zároveň na různé pozice ve státní správě pomáhá také svým bratrům. Při ověřování této informace jsme zjistili, že se jeho mladší bratr Filip opravdu po volbách stal ředitelem odboru Kabinetu ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), zatímco Patrik Benda je vedoucím Oddělení strategie předsedy vlády Petra Fialy (ODS).
Benda a jeho „konzervativní křídlo“ ODS však nejsou jediní spojenci antigenderových organizací. Na mnoha akcích se totiž potkávají také s Alešem Juchelkou (ANO), Ninou Novákovou (KDU-ČSL), Vlastimilem Válkem (TOP 09) a dalšími. Právě Válkova afinita k antigenderovým organizacím je hrozbou v momentě, kdy se řeší reprodukční práva.
Asistentská kartička jako svatý grál
„Naprostá většina poslanců nemá moc silný názor. Ti politici, kteří jsou v tom aktivní, jsou ti, co jsou konzervativní. Takže to je jediný hlas, co tam zaznívá. Pak máte nějaký návrh, a tomu se věnuje jeden, dva poslanci. Když se tomu v lidovcích věnuje Nováková, tak ostatní budou prostě hlasovat podle ní,“ vysvětluje nám informátor ze Sněmovny.
Taková strategie může být potenciálně úspěšná především v ANO, které není ideologicky ukotvené. Hlavním tažným koněm ANO je v tématech spojených s antigenderovým hnutím již zmiňovaný Aleš Juchelka, člen a dříve předseda Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti. Výčet jeho podpory antigenderovým organizacím je poměrně dlouhý. Pro představu Juchelka ve Sněmovně například propagoval petici AliPro za ukotvení manželství jako svazku muže a ženy v Ústavě, na stejné téma s AliPro (a Bendou i Markem Výborným z KDU-ČSL) mluvil na již zmíněné tiskové konferenci a také zaštiťoval seminář s antitransgenderovou ikonou Waltem Heyerem, který proběhl v Poslanecké sněmovně v roce 2020. Blízko má Juchelka také k antiinterrupčnímu Hnutí Pro život. V roce 2016 spolu s jeho místopředsedkyní Zdeňkou Rybovou moderoval Pochod pro život, o dva roky později přímo na podnět hnutí podával neúspěšný návrh na symbolické přejmenování rodičovské dovolené na rodičovskou péči. Ostatně jeho současnou asistentkou není nikdo jiný než Zdeňka Rybová.
Právě funkce asistenta poslance Parlamentu České republiky představuje pro lobbisty jednu z nejvýhodnějších pozic. „Má obrovský vliv, když je člověk u někoho asistentem, protože má magnetickou kartičku. Poslanci bývají málo responzivní na žádosti o schůzku, ale všichni jsou v předsálí, když jedná Sněmovna. Chodí si tam pro chlebíčky a je strašně snadné se k nim přitočit a říct: ‚Já jsem tady z organizace a pojďme se pobavit‘,“ vysvětluje nám člověk, který se ve Sněmovně denně pohybuje. „Dělají i to, že Kuchta (konzultant oblasti veřejných politik Hnutí Pro život – pozn. red.) nemá magnetickou kartičku, ale domluví si jednu schůzku, pak řekne, že se vyprovodí sám, sedí tam pět hodin a chytá si poslance,“ doplňuje.
Ne na každého ale dojemné příběhy a propracované lobbistické strategie působí. Část politiků rovná práva LGBTQ+ lidí i svobodnou možnost interrupce zkrátka z principu podporuje. Kromě Pirátů, části Starostů a některých dalších poslanců je antigenderu trnem v oku i prezident Petr Pavel. Také další politiky a političky začala čilá aktivita antigenderových organizací ve veřejné správě a zákonodárném sboru poslední dobou znepokojovat. „Jaké je skutečné zapojení Aliance pro rodinu do státních struktur a orgánů?“ ptala se během čtvrteční interpelace přímo premiéra Petra Fialy (ODS) poslankyně Lenka Knechtová (ANO). Vláda má na odpověď třicet dní.
S antigenderisty nejsou žerty
Tvrdší strategií, kterou antigenderové hnutí dlouhodobě využívá k demobilizaci názorových odpůrců, jsou žaloby. Ty mohou být pro některé oponenty bez velkých finančních rezerv dokonce likvidační. Samotná redakce deníku Alarm čelí v tuto chvíli žalobě ze strany Hnutí Pro život, protože jeden z komentářů zveřejněných na webu označil tuto organizaci za „protiženskou“ a „fundamentalistickou“. Stejně tak čelí žalobě i Olga Richterová, která v debatě s Janem Gregorem prohlásila, že „tyto spolky reprezentují Putinův hlas v Evropě. Jsou s ním velmi spjaté, do Evropy z Kremlu přiteklo 4,5 miliardy korun. Není vůbec jasné, kdo vás financuje.“
Podle našeho informátora z Poslanecké sněmovny mohou tyto žaloby úspěšně zastrašit politiky a političky: „Pro málokterého poslance je to tak niterné téma, aby to byl ‚hill to die on‘… Chtějí se znovu dostat do Sněmovny a mít čistý štít. Většinou jim nedochází, že trestní oznámení jde podat za cokoli. A ty organizace o jejich neznalosti a zastrašitelnosti dobře vědí. Tak fungují v Polsku.“
Když náš informátor dorazil neočekávaně na lobbistickou schůzku jednoho poslance s Hnutím Pro život, přítomný zástupce hnutí o něm dopředu věděl všechny potřebné informace. A to přesto, že nebyl zahrnutý v žádné společné komunikaci a v hnutí nemohli tedy vědět, že se schůze bude rovněž účastnit. „Od začátku mi dávali najevo, že o mně ví všechno: kdo jsem, co jsem studoval, jaké jsou problémy mých organizací… Měl jsem přitom schůzky i s profesionálními lobbisty, a ti ani nevěděli, kdo jsem,“ vzpomíná.
Právě nenápadné zastrašování tím, že představitelé antigenderových organizací dávají najevo, že moc dobře vědí, kdo jste, a že vás mají „prokouknuté“, jsme zažili i my. Jan Gregor v průběhu kulatého stolu o náhradním mateřství, jehož se účastnil spolu s Jochovou, Ucháčem, Kuchtou, Křížem a dalšími, přišel za jednou z autorek této série. Aniž by se představil, se samolibým úsměvem na rtech se začal ptát na naši práci a komentovat, kdo ji platí. Při té příležitosti byl konfrontován s tvrzením, že na Ministerstvu spravedlnosti pracuje proti vůli ministra Blažka. Na to odmítl reagovat a konverzace brzy skončila.
Rezistence existuje
Prorůstání antigenderu do institucí především poslední roky narazilo na odpor části občanské společnosti. Když se dvorní právník českého antigenderu Jakub Kříž vloni na podzim dostal díky vlivu KDU-ČSL mezi nominanty na zástupce ombudsmana, zvedl se proti němu masivní odpor lidskoprávních a LGBTQ+ organizací.
„Instituce, která má k ochraně práv přistupovat nestranně a bez předsudků, musí mít v čele osobnosti, jež poskytují jasné záruky, že budou schopné hájit zákonná práva skutečně každého. Veřejně deklarované postoje pana Kříže namířené proti ženám, lidem ohroženým domácím násilím a LGBTQ+ lidem takové záruky neposkytují,“ uváděl protestní otevřený dopis poukazující na spolupráci Kříže s Hnutím Pro život a AliPro, stejně jako na jeho členství v ultrakonzervativní katolické organizaci Opus Dei.
Konkrétně vůči prorůstání AliPro na ministerstva a do parlamentních kuloárů se tento týden vymezila i skupina duchovních a veřejně činných členů několika křesťanských církví. Ve výzvě označují organizaci za „ohrožující zdraví a psychický vývoj mládeže“ a poukazují na to, že šíří „morální paniku a davovou hysterii“. Související petici „za odvolání AliPro ze struktur státu“ zatím podepsalo 11 200 lidí. Otevřený dopis verbálně podpořilo i několik pirátských politiků včetně ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše. AliPro výtky jako obvykle odmítlo a označilo signatáře za „svazáky“.
Tlak na lékaře
Antigenderové organizace ale neusilují jen o politickou podporu. Legitimitu si budují také pronikáním do odborného prostředí, a to především během posledního desetiletí, kdy vyměnily náboženskou rétoriku či vydávání radikálních rádoby vědeckých brožur za lidskoprávní a sociálně citlivé proklamace o podpoře žen a dětí.
Hnutí Pro život tak pravidelně vyráží na gynekologicko-porodnické konference. Koordinátorka projektu Nesoudíme, pomáháme Jaroslava Trajerová společně s právníkem Jakubem Křížem například na začátku června vystupovali na kongresu České gynekologické a porodnické společnosti v Karlových Varech, a to hned se dvěma přednáškami. První z nich se nikoliv náhodou zabývala tématem zákonné úpravy z pera Hnutí Pro život, tedy „ochranou pacientky a zdravotnických pracovníků při nátlaku k podstoupení umělého ukončení těhotenství“. Druhý vstup, který vedla Trajerová již sama, byl určen porodním asistentkám a měl být zaměřený na péči o pacientky při riziku těhotenských ztrát.
Tématu byl však podle přítomné viceprezidentky Unie porodních asistentek Veroniky Hažlinské, se kterou jsme hovořili, věnován jen začátek. Vystoupení Trajerové se potom stočilo k problematice nečekaného těhotenství a ženám, které jsou po provedené interrupci nešťastné. „Z programu kongresu nebylo jasné, že se jedná o přednášku Hnutí Pro život, byla v něm uvedena jen jména řečníků, ale ne organizace. Část posluchačů, když zjistila, že bude přednášet někdo z Hnutí Pro život, se zvedla a odešla,“ dodává Hažlinská.
Trajerová během svého výstupu opět prezentovala odstrašující příběhy žen, které podstoupily interrupci a nyní zažívají muka. Se svými pocity se měly svěřit právě Hnutí Pro život. „Po potratu jsem se z narkózy probudila a už brečela několik hodin. Několik měsíců noční můry, nespavost, výčitky, deprese. Děti miluju, od té doby jsem odtažitá, nebo se rozbrečím. Nějak nevím, jak si mám odpustit,“ zněl jeden z příběhů.
Jiný je o ženě, kterou měl k interrupci donutit partner. „Celý dnešní den jsem strávila v slzách, v záchvatech pláče, s pocitem viny ze zabití vlastního miminka a mám pocit, že to nezvládnu. Nejradši bych zabila sama sebe, je mi ze sebe zle, jak jsem mohla něco takového dopustit. Nenávidím se a dokola myslím na tu ‚fazolku‘ z ultrazvuku těsně před zákrokem,“ líčí své prožívání žena v prezentaci Trajerové. Koordinátorka projektu Nesoudíme, pomáháme společně s kolegyněmi psycholožkami prý v této souvislosti požádaly konkrétní gynekologicko-porodnická pracoviště, aby příběhy žen zachycující údajný postabortivní syndrom zahrnuly do informovaného souhlasu k provedení umělého přerušení těhotenství. Ženy totiž v rámci syndromu kromě výčitek prý také často myslí na sebevraždu a stávají se závislými. I proto je nutné je ochránit – třeba zavedením „ochranného statusu“.
K účasti Hnutí Pro život na kongresu České gynekologicko-porodnické společnosti v Karlových Varech se vyjádřila i samotná Unie porodních asistentek: „UNIPA chce upozornit na to, že napojení ultrakonzervativní organizace, jako je Hnutí Pro život, k odborným lékařským organizacím je přinejmenším znepokojivé. Ideologické omezování práva na potrat, které začíná podanou rukou a nevinně se tvářící manipulací, může vést v průběhu několika málo let k úplnému zákazu potratů. Je to krok směrem k polské potratové politice, krok směrem k omezování práv a nebezpečí pro ženy,“ komentuje vedení Unie.
Dosah chapadel antigenderu?
Hnutí Pro život skrze různá jednání s gynekology i pojišťovnami dosáhlo rozšíření času pro gynekologické konzultace umělých přerušení těhotenství, od čehož si slibovalo snížení počtu interrupcí skrze „informování žen o možných zdravotních dopadech a alternativních možnostech“. Úprava ze strany gynekologů není chápána jako protiinterrupční, má přeci pomoci těhotným se skutečně informovaně rozhodnout. Pro HPŽ ale tvoří jen součást dlouhodobé strategie.
Ta spočívá v drobných krůčcích na všemožných polích od odborné obce po parlament, podepřených veřejným aktivismem, líbivými veřejnými akcemi rodin s dětmi i snahou budovat vlastní infrastrukturu, ať již v podobě linek pomoci či katolických vzdělávacích kurzů. Všechny cesty pak nevedou do Říma – snad jen obrazně –, ale k ukotvení antigenderové agendy v různých oblastech veřejného života.
Bude-li strategie Hnutí Pro život a Aliance pro rodinu úspěšná, dotkne se práv a svobod žen i queer lidí. Její dopady ale nakonec poneseme všichni. Společnost založená na nenávisti a strachu, společnost, v níž se lidé bojí jinakosti a skutečné emancipace, nemůže být společností svobodnou. Podněcování nenávisti totiž vede k násilí – jak se ukázalo minulý rok na Slovensku, kde útočník před barem Tepláreň zabil dva mladé queer lidi, Juraje a Matúše.
Slova předsedy Hnutí Pro život Ucháče „Nechceme jen zakázat potraty (…) Zákaz je jen deset procent toho, co chceme“ už od dnešních, profesionálních a mezinárodní inspirací reformovaných antigenderistů neuslyšíme. Stále nám však dávají velmi dobrou představu o tom, k čemu má trpělivá práce údajných obhájců tradiční rodiny v konečném důsledku vést.
Nové postupy antigenderového hnutí byly zatím úspěšné, a konzervativní ideologie tak volně prorůstala státním aparátem i veřejnou debatou. Poslední dny se však ukazuje, že odpor vůči antigenderu je větší, než si možná jeho elity myslely. Po interpelaci Lenky Knechtové a petici za odvolání AliPro ze struktur státu se zdá, že to v České republice nebude mít hnutí tak jednoduché jako v sousedním Polsku nebo v Maďarsku. Budou politikům z ODS a dalších stran stát Gregor nebo Jochová Trlicová a jejich organizace za reálné politické oběti?
Magdalena Dušková je členkou redakce Alarmu, ostatní autorstvo jsou spolupracovníci redakce.
Text vznikl ve spolupráci s nadací Rosa Luxemburg Stiftung.