Už je to uděláno, už je to hotovo. Týdny spekulací jsou u konce. Kari Jalonen u národního týmu končí, spolu s ním celý realizační tým. Repre coby hlavní kouč přebírá Radim Rulík. Spolu se svým štábem uzavřel dvouletou smlouvu s roční opcí, kterou může v případě spokojenosti svaz uplatnit. „Chceme hrát jinak. Být aktivní, agresivní. Diktovat tempo hry. Budeme budovat sebevědomí,“ hlásí Rulík v prvním obsáhlém rozhovoru.
Měl jste jasno, že nabídku přijmete, nebo jste si vzal čas na rozmyšlenou?
„To ani ne. Stěžejní pro mě bylo, jestli se mnou do toho půjdou kluci z dvacítky. Marek, Jirka a Ondra. Kdyby řekli, že ne, tak... s lidmi, které neznám, bych do toho nešel.“
Už několik týdnů se mluvilo o tom, že novým koučem budete vy. Jak jste to vnímal?
„Nebylo to úplně jednoduché. Lidi mě bombardovali, já skoro nic nevěděl. Řídím se vždycky tím, co je dané. Vnímal jsem to, ale řešil jsem jen dvacítku. Že to dopadlo takhle? Jsem za to moc rád. Já na to ale vliv neměl, takhle to dopadlo. Jsem rád, že naše práce nezůstala bez odezvy.“
Musíte si být ale vědomý, že jdete do dusné atmosféry, která tady aktuálně vinou nezvládnuté komunikace ze strany svazu panuje.
„Úplně hloupej nejsem. (usměje se) Samozřejmě to vnímám, ale víc to komentovat opravdu nechci.“
Jak těžký tedy byl poslední týden?
„No, jsem rád, že už to mám za sebou. Bylo to těžké. Jsem zvyklý na tlak ze střídačky, ale tohle bylo zase něco úplně jiného.“
Jak si s Jiřím Kalousem a Markem Židlickým rozdělíte kompetence?
„Zaprvé bych řekl, že jejich přítomnost pro mě byla při rozhodování stěžejní. Skladba realizačního týmu pro mě byla absolutní priorita. Na posledních dvou šampionátech do dvaceti let se mezi námi vytvořil skvělý pracovní vztah, skvělá chemie. Výborně jsme se doplňovali. Jsem rád, že teď budeme tvořit tým i u dospělého nároďáku. Marek bude mít na starost beky a speciální týmy. Jirka se zaměří na sledování hry soupeře a hru bez brankáře. Já budu mít na povel útočníky a speciální týmy. Ondra Pavelec samozřejmě gólmany. Na turnajích Euro Hockey Tour budeme chtít vytvořit kostru týmu, kterou nebudeme chtít úplně měnit. Měla by tvořit nějakých 35 hráčů. Naprosto stěžejní je pro nás komunikace s hráči.“
Opravdu věříte v budování evropské kostry týmu pro MS? Totéž jsme slyšeli od Miloše Říhy, který ale poté zjistil, že to prakticky nejde. Vždy záleží na tom, kolik máte k dispozici hráčů NHL.
„Vím o tom. Každým rokem ale máme hráčů z NHL míň a míň. Musíme se zaměřit na evropské hráče. Finové to prakticky dělají taky. Když budeme mít hráče z NHL, samozřejmě je využijeme, ale nemůžeme s nimi na sto procent počítat.“
Hned vás čeká domácí mistrovství světa, extrémně sledovaná akce.
„Je úžasné, že akce bude doma. Chceme hrát hokej, který lidi zvedne ze sedaček. Pro úspěch uděláme maximum. Věříme naší cestě, která se nám už dříve osvědčila.“
Jakým hokejem se tedy přesněji budete chtít prezentovat?
„Chceme hrát stejně jako s dvacítkou. Hrát aktivní, agresivní, celoplošnou obranu. Určovat tempo hry. Být maximálně sebevědomí na kotouči, ohromný tlak do branky. Abychom reagovali na hru soupeře, abychom udrželi disciplínu. To často rozhoduje. Celou sezonu chceme mít připravenou a naplánovanou tak, aby se hráči adaptovali na systém, jakým chceme hrát. Abychom se postupně zápas od zápasu zlepšovali. Abychom v zápasech o všechno podali ten nejlepší výkon.“
To zní jako úplný opak toho, co chtěl hrát s reprezentací Kari Jalonen. Bude těžké pro hráče přivyknout na kompletně jiný styl hry?
„Byl to jeden z bodů koncepce. Adaptace hráčů na herní styl. Bude to proces. Hráči v NHL takhle hrají, znají to. Půjde hlavně o kluky z Evropy. Tam budou důležité konkrétní kluby. Některé hrají aktivně, útočně, třeba Sparta. Některé ne. Třeba... Ale ne, nechci jmenovat. Ale máme tady klub, který... (směje se) Neřeknu to. Tam to ale zažité třeba úplně nemají, ale určitě dostanou šanci, aby ke stylu reprezentace přivykli.“
Článek pokračuje pod grafikou.
Nevnímal jste změnu herního stylu vyloženě jako poptávku výkonného výboru a Aloise Hadamczika, který projev reprezentace tvrdě kritizoval?
„Vůbec ne. Takhle jsem to nebral. Už v Litvínově jsme hráli aktivní hokej. Stejně jsme hráli s dvacítkou. Proto mě, podle mého, svaz teď oslovil. Nešlo jen o to, že jsme přivezli medaili, ale líbil se jim náš styl hry. Nešlo o to, že bychom teď připravili koncept na objednávku, vůbec. Někdo je defenzivnější trenér, někdo ofenzivnější. Taky bazíruju na obraně, ale na aktivní a agresivní obraně. Takový jsem.“
Kari Jalonen došel k tomu, že k aktivnímu nátlakovému hokeji nejsou v Česku vhodní hráči. Vy si to nemyslíte?
„Naprosto respektuju, že si tohle Kari Jalonen myslí. Když se ale vrátím k šampionátu dvacítek, uhráli jsme tam medaili po nějakých osmnácti letech. Do té doby jsme žehrali na to, že nestačíme, že nebruslíme. Ale teď najednou tam všechno bylo. Myslím, že je to o sebevědomí. Na něm to chceme mít založené, napumpovat ho do kluků. Hráči dokážou svoje výkony posunout. Letos jsme to viděli u Německa a Lotyšska. Ani jeden určitě neměl lepší hráče, než jsme měli my.“
Plánujete se s Karim Jalonenem spojit a pobavit se?
„Nevím, nedokážu zatím odpovědět. Upřímně myslím, že teď by mu to ani nebylo příjemné. Chvíli to nechám uležet, pak uvidíme.“
Spolupracoval jste s ním z pozice kouče dvacítky. Chcete teď nastavit provázanost mezi juniorskou repre a áčkem jinak?
„První akce s Patrikem Augustou, novým trenérem dvacítky, bude už teď v červenci. Určitě chci být na mistrovství světa dvacítek ve Švédsku. Chci být pozorovatelem, trenérem nahoře v hledišti, chci pomáhat se sledováním soupeřů. Chci být maximálně nápomocný. Na základě téhle spolupráce to potom napasujeme k áčkovému šampionátu v Praze.“
Když jste ve čtvrtek jako kompletní trenérský štáb přišli na výkonný výbor, věděli jste už v tu chvíli, že povedete národní tým? Nebo jste až tady prezentovali svoji strategii a čekali na reakci hokejového velínu?
„Jasno jsem neměl. Jen jsem četl nějaké články, ze kterých jsem se to dozvěděl. (směje se) Definitivně jsme si to potvrdili až teď na výkonném výboru. Nebral jsem to tak, že musím někoho přesvědčit. Vypracovali jsme nějaký koncept, který jsme předem poslali. Teď nám výkonný výbor vlastně jen prezentoval svoje rozhodnutí.“
Jak probíhala tvorba vašeho konceptu a herní vize? Bylo to dlouhé hloubání, nebo to máte v sobě a jen to namrskáte na papír?
„Vzniklo to úplně jednoduše. Sedli jsme s Jirkou Kalousem a během jednoho odpoledne jsme to hodili na papír. Máme to opravdu v sobě, bylo to rychlé. Pak jsme si sedli s Méďou a Ondrou Pavelcem. Odprezentovali jsme jim, co a jak vidíme. Udělali jsme tam jen drobné úpravy a bylo hotovo.“
Dá se očekávat, že budete chtít víc zapojit mladíky, které znáte z reprezentační dvacítky. Je to tak?
„Určitě. Už teď můžu říct, že chceme dát šanci šestici kluků: Matyáš Šapovaliv, Jakub Brabenec a Jiří Kulich. Z obránců David Špaček, Stanislav Svozil a David Jiříček. Budeme sledovat i další mladé kluky. Bude záležet na jejich formě, vytěžovanosti a roli. Jsem přesvědčený, že třeba Špaček mohl být už letos osmý bek, aby nasál atmosféru šampionátu. Udělal takový progres, že pokud zůstane zdravý, do dvou let hraje NHL. Takový je můj odhad, nemusím se trefit.“
