Film: Indiana Jones a nástroj osudu (2023). Co ještě zvládne důchodce

29. 6. 2023

200

Poslední (doufejme) dobrodružství profesora archeologie Jonese, přezdívaného Indiana, má být završením kultovní série. Zřejmě proto se pro jistotu opakují skoro všechna dobrodružství, která Indy prožil v minulých filmech (útěk před koulí, pravda, chybí) a nechybí taková dávka klišé, že to chce opravdového fandu (původně) Spielbergovské série, aby si stárnoucího Harrisona Forda aspoň trochu užil.

Jak už to tak s Indianou Jonesem bývá, na úplném počátku příběhu stojí opět jeden zhrzený nacistický důstojník, věřící, že pomocí magie může změnit chod dějin a dopomoci Německé říši k vítězství ve válce. Píše se květen 1945, Berlín je už téměř dobyt a Němci se snaží ze staré pevnosti kdesi v Evropě odvést spoustu nakradených historických artefaktů. Špitá se, že je mezi nimi i kopí osudu (opět), a tak tam nemůže chybět ani Indiana Jones doprovázený svým přítelem z Oxfordu Basilem Shawem. Málem tam oba zahynou, ale nakonec se jim podaří uniknout. Longinovo kopí se sice ukáže jako falešné, ovšem něco zajímavého se přece jen mezi artefakty objeví. Mechanismus z Antikytéry je obdobou analogového počítače, který nezkonstruoval nikdo menší než samotných Archimedes. A údajně má umožnit cestování časem.

Honba za druhou půlkou

Mechanismus není celý, Archimedes se údajně vyděsil jeho možnostmi a ukryl každou část na jiné místo. Shaw jeho kouzlu postupně propadne a téměř se zblázní. Proto ho Jones ukryje v archivu univerzity, kde učí. Jenže v létě 1969 přistanou Američané na měsíci. A geniální fyzik, který jim pomáhá, je až nápadně podobný právě tomu nacistickému veliteli, se kterým si to Indy rozdal na život a na smrt před pětadvaceti lety. Trochu podezřelé je, že kolem tohoto zaměstnance americké vlády se potuluje nějak moc podivných a po zuby ozbrojených individuí.

Aby toho nebylo málo, doktor Jones právě odpřednášel svou poslední hodinu a chystá se do penze. Když jistou pachuť z obchodu zapíjí v nedalekém baru, přisedne si záhadná mladá dívka. Brzy se ukáže, že to není nikdo jiný než dcera jeho – již zesnulého – přítele Shawa, příhodně pojmenovaná Helena. Jones ji zná od malička, je jejím kmotrem, a tak se mu vybaví spíše přezdívka Vombatka. Po pár větách je jasné, že lásku k archeologii Helena zdědila po otci. Ovšem, i když jablko nepadá daleko od stromu, ne vždy je úplně stejné. Shawová sice má slabost pro staré věci, ale ještě silnější je její touha po penězích. Takže jakmile ji Jones zavede k ukryté polovině Arkytérského mechanismu, věci naberou docela rychlý spád. Ukáže se totiž, že po téhle „hračce“ nejde jen (bývalý) nacistický plukovník, ale také Showová. A tak se Indiana Jones, čerstvý důchodce, najednou ocitá v letadle do marockého Tangeru a jeho klobouk i bič znovu nachází uplatnění.

Poněkud předvídatelná nuda

Na začátku je Ford ještě ve svém mladém vydání, ale jakmile se děj filmu přesune do roku 1969, už místo fyzicky zdatného archeologa vidíme před sebou stárnoucího muže. Není divu, Fordovi je již osmdesát. Takže ať se režisér snaží sebevíc, množství akčních scén a bitek se prostě divákovi nechce věřit. Ne, že by snad Harrison Ford ztratil něco ze svého hereckého umu, ale na akčního hrdinu už to prostě není. Představa, že zmlátí hned několik mladých a evidentně trénovaných mužů, není moc reálná. Navíc ani Phoebe Waller-Bridgeová v roli Heleny Shawové nepatří k těm úplně nejpřesvědčivějším. Po většinu snímku Indiana Jones a nástroj osudu vypadá, jako by se tam vlastně ocitla náhodou, a to, co se děje kolem ní, ji nijak zvlášť nezajímá.

Poprvé v celé Jonesovské sérii neseděl na režijní židličce Steven Spielberg, který předal žezlo Jamesi Mangoldovi. Ten už má na kontě slušnou řádku akčních filmů, včetně X-Manů. Dalo se tedy očekávat, že tenhle film se nebude zbytečně rozkecávat a o rychlý střih i solidní spád nebude nouze. V tomto směru vlastně Indiana Jones a nástroj osudu ani nijak nezklamal. Ale scény, kde se nestřílí, neutíká nebo alespoň se tam nikdo nemlátí, působí spíše jako dost těžkopádné spojky k akčním scénám. Jako by se z Indiany Jonese vytratilo veškeré jeho kouzlo.

Snad každá další akce je předvídatelná už mnoho minut předem, asi vás nepřekvapí, že se ulicemi Tangeru bude Jones honit na tuktuku s Němci zuřivě pálícími kolem sebe z aut, a to, že německá loď dorazí přesně ve chvíli, kdy je Indy s přáteli pod vodou, vám dojde okamžitě, když se o výpravě lodí začne mluvit. Aby toho nebylo málo, pokud jste viděli předchozí čtveřici dílů, pak vám mnoho scén přijde tak nějak povědomých. Ten zbytek pak vyplňují tak příšerná klišé, že se do očí skoro derou slzy.