Hasiči-lezci Královéhradeckého kraje mají stříbro z mezinárodní soutěže ve Francii
Na konci května se v Marseilles ve Francii konala prestižní mezinárodní soutěž záchranných týmů Grimpday 2023, na které úžasně zabodovali hasiči-lezci z Královéhradeckého kraje, protože obsadili skvělé druhé místo. Lepší byli jen profesionální hasiči z USA. Hosty Českého rozhlasu Hradec Králové byli dva členové stříbrného týmu Tomáš Saifrt a Petr Urbanovský.
Gratuluji ke skvělému úspěchu. Co to bylo za soutěž?
Tomáš Saifrt: Jde o mezinárodní soutěž záchranných týmů, které se účastní hasiči-lezci. Letos to byl už 17. ročník, takže soutěž už má docela tradici. Vždy se sejdou týmy, které řeší záchranu ve výškách a nad volnou hloubkou. Většinou jsou to hasiči, ale občas se tam objeví i jiné složky. Pořadatelé připraví nějaké zadání, kde je potřeba figuranta, který je součástí toho týmu, zachránit předepsaným způsobem. Vždy se pracuje s lanovou technikou, to znamená, je to lezení, slaňování, tahání nosítek a tak podobně.
Tomáš Saifrt a Petr Urbanovský - členové úspěšného týmu hasičů-lezců na mezinárodní soutěži ve Francii
Vy už jste po této soutěži nějakou dobu pokukovali, ale neměli jste úplně šance na úspěch. Proč?
Tomáš Saifrt: Je to o tom, že hasiči v České republice pracují tzv. jednolanovou technikou. To znamená, abych to zjednodušil, používáme jedno lano na to, abychom se slanili a jedno, případně dvě lana, to si můžeme vybrat podle situace, na to, abychom tahali nosítka nahoru. Nicméně v této soutěži jsou pravidla nastavena tak, že je potřeba záchranu řešit striktně dvoulanově. A k tomu je potřeba použít trošku jinou techniku, mít jiné vybavení a být na to jinak připraven. A to nám samozřejmě nějakou dobu trvalo, než jsme se ty techniky naučili.
Tedy dá se normálně pak při zásahu použít u nás i ta dvoulanová technika.
Tomáš Saifrt: Určitě. My využíváme takový mix jednolanové a dvoulanové techniky. V podstatě dle situace volíme přístup jednolanový, nebo dvoulanový, ale to je spíše ve vztahu k nosítkům. Pokud se pohybujeme jako jednotlivci na laně, tak v podstatě vždy jedeme jednolanově.
Jaké disciplíny na vás čekaly v Marseilles, ve Francii? Co jste museli všechno zvládnout?
Petr Urbanovský: Je to plus minus každý rok stejné, že jsou tři závodní dny, každý den čtyři záchrany, je to podle toho místa. Letos byly připraveny soutěže jak venku, tak i uvnitř a byly k tomu potřeba nějaké počty a teorie. To bylo jiné oproti loňsku. Zajímavý byl například poslední den byl v přístavu, kde se pracovalo na obrovských portálových jeřábech. Bylo to také oproti loňskému roku dost fyzicky náročnější. Což nám vyhovovalo.
Hasiči ze San Francisca už mají dost vozů robotaxi. Blokují jim cestu i stanice a parkují na hadicích
Číst článek
Vy jste si to prý v tom přístavu užili, dokonce jste tu disciplínu i vyhráli, je to tak?
Tomáš Saifrt: My jsme to nazvali královskou disciplínou, protože tento úkol měl obrovskou atmosféru díky tomu, že se jednalo o konstrukci, která sama o sobě byla úchvatná. 80 metrů vysoký portálový jeřáb. Bylo to opravdu ohromující. Pro všech 24 týmů byla připravena výstupová lana, každá trasa byla označena vlaječkou a na signál, který vydala kotvící loď, všechny týmy vyrazily nahoru po lanech a šlo o to, dostat se co nejrychleji nahoru, vytáhnout si materiál včetně nosítek a spustit figuranta, kterého jsme měli nahoře v těch 80 metrech, zpátky dolů.
Jak vy jste se vůbec dostali k hasičské práci, Tomáši?
Tomáš Saifrt: Já pracuji na učilišti ve Velkém Poříčí. Naší náplní je vzdělávání hasičů-lezců. Když jsem si hledal práci před zhruba 16 lety, tak jsem na tohle téma u hasičů narazil a právě bylo volné místo na učilišti, tak jsem tam nastoupil. Jsem horolezec, to miluji už od mládí. A tahle má vášeň mne přitáhla i k hasičům, protože na učilišti se věnujeme práci na laně.
Petr Urbanovský: Já jsem začal pracovat u hasičů v Olomouci, nicméně potom, jakmile jsem se dostal k lezení, tak jsem zjistil, že to je cesta, kterou chci jít. Dostal jsem se na učiliště, jezdil jsem tam pomáhat jako lektor, učit ostatní hasiče lezení. Jak se postavil polygon ve Velkém Poříčí, tak mi Tomáš nabídl práci. Já se rozhodl, že to chci dělat, a přestěhoval jsem se i s rodinou.
Cvičný polygon ve Velkém Poříčí je opravdu unikátní.
Tomáš Saifrt: Má čtyři roky, roku 2019 jsme ho kolaudovali.
Při jeho stavbě jste se také inspirovali ve Francii.
Tomáš Saifrt: Ano, byl jsem se spolu s Davidem Poučem, to je náš krajský ředitel, podívat ve Francii v Grenoblu, kde sídlí firma vyrábějící prostředky pro práce ve výškách. Oni si tam postavili polygon pro práce ve výškách, který využívají pro komerční sféru, ale i místní hasiči. A tahle stavba nás velice inspirovala. Říkali jsme si, že bychom něco takového potřebovali u nás. A to se povedlo. Stálo to samozřejmě spoustu let úsilí a přemýšlení, ale myslím si, že výsledek opravdu stojí za to.
Co se tam všechno dá teda cvičit?
Tomáš Saifrt: Snažili jsme se polygon vymyslet tak, aby nabízel opravdu širokou škálu možností využití. Lze využít vnitřní i venkovní prostory, jsou tam betonové a ocelové konstrukce, máme polygon stísněných prostor, kde si můžeme namodelovat třeba i umělou jeskyni, kde je tma. Dá se to částečně zatopit, takže kluci, kteří se tam pohybují, tak se musí ve vodě namočit, takže na ně působí i chlad a podobně. Těch situací, které můžeme vymyslet, je opravdu široká řada.
Možná právě i díky polygonu jste teď druzí na světě.
Tomáš Saifrt: Možná ano, protože se můžeme kvalitně připravovat. My samozřejmě přípravu nevážeme jen na polygon, ale ten nám dává skvělé zázemí.
