Krásné a odolné
Výhodou většiny středozemních druhů je i to, že se většinou dokážou velmi dobře vyrovnat s výraznějšími výkyvy počasí. Významná je zejména jejich vyšší odolnost vůči suchu během vegetačního období. Rostliny mu odolávají díky různým přizpůsobením. Jde třeba o hustý pokryv listů chlupy (např. čistec vlnatý), hluboké kůlové kořeny (např. lékořice lysá nebo asfodelky), hustou síť svazčitých kořenů (některé trávy), tuhé listy (např. Acantholimon), pokryv listů voskovou vrstvou (routa) apd. Bez větších problémů tedy dokážou přečkat i horká léta s relativním nedostatkem srážek. Tato vlastnost z nich činí velmi perspektivní zahradní rostliny.
Jejich použití nelze samozřejmě zcela zobecnit, řada druhů není v našich podmínkách zimovzdorná. Na druhou stranu je sortiment odolných druhů poměrně bohatý a umožňuje vytvořit zajímavé květinové výsadby, atraktivní nejen coby okrasné, ale také i jako užitkové.
Při vhodně řešené výsadbě je tak možné docílit toho, že záhony tvořené převážně středozemními druhy či v kombinaci s dalšími, suchovzdornými rostlinami z jiných oblastí, například stepí Evropy či Asie, není během léta téměř nutné zavlažovat.
Dalším efektem, který mnohé středozemní rostliny nabízí, je jejich téměř celoroční okrasná hodnota. To se týká zejména stálezelených, resp. neopadavých druhů, jako je šalvěj lékařská, santolina, levandule aj. I přes zimní období tak výsadby mohou vypadat zajímavě a nejsou „prázdné“, jako např. záhony klasických trvalek, které se během zimy sestřihávají.
středozemní keře, byliny
Levandule
Řadu těchto druhů lze vidět na expozici flóry Středozemí v Botanické zahradě hl.m. Prahy v Troji. Za mnohé můžeme zmínit klasické byliny, jako jsou levandule. Jde o poměrně početný rod, nicméně na venkovních stanovištích lze v ČR pěstovat víceméně pouze dva, resp. tři druhy. Nejvýznamnějším druhem je bezesporu levandule lékařská (Lavandula angustifolia). V přírodě roste na slunných, sušších a kamenitých stráních jižní Evropy, např. v oblasti Provence ve Francii. Na zahradách se pěstují zejména její kultivary, lišící se barvou kalichů a samotných kvítků. O něco méně častěji se pěstuje levandule prostřední (Lavandula ×intermedia) a její kultivary. Relativně dobře zimovzdorná je pak také Lavandula × chaytorae, která vyniká velmi výrazně šedě chlupatými listy.
levandule lékařská, detail, květ
Ke známým odrůdám levandule lékařské patří např. ’Hidcote’ či ’Hidcote Blue’ s temně modrofialovými květy a výškou 50 až 70 cm, ’Munstead’ se světle fialovými květy, ’Alba’ s čistě bílými květy a ’Rosea’ se světle růžovými květy. K novějším semenem množeným kultivarům patří ’Ellagance Sky’ se světle modrofialovými květy a ’Ellagance Purple’ s tmavě modrofialovými květy.
Levandule prostřední se od levandule lékařské liší nápadnějšími, dlouhými a větvenými květními stonky a obvykle i o něco bujnějším vzrůstem a volnějším typickým vzhledem – habitem. Ke známějším odrůdám patří ’Grosso’ a ’Grappenhall’ s tmavě modrými květy a výškou kolem 80 cm nebo ’Arabian Nights’ s fialovými květy a silně aromatickými listy.
Jak je pěstovat
Oba uvedené druhy i jejich pěstované odrůdy vyžadují teplé a chráněné polohy s maximem slunečního svitu a propustnou, písčitohlinitou a spíše vápenitou půdu. Špatně snáší přetrvávající zimní vlhkost. Pokud hrozí delší a silnější holomrazy, vyplatí se rostliny zakrýt stínovkou nebo chvojím, a to především levanduli prostřední. V předjaří je vhodné rostliny seříznout, aby měly stále hezký tvar a aby stále bohatě kvetly.
Levandule jako lék proti moru
Květ levandule a levandulová nať se používá ve fytoterapii při nechutenství, nespavosti, oběhových poruchách, žaludeční nervozitě a plynatosti. Levandulová silice se používá vně na drobná poranění a hmyzí štípnutí. V 18. století se levandule dokonce používala i jako lék proti moru.
záhony, kamenná zídka, levandule, mateřídouška
Autor je kurátorem trvalek a trav v Botanické zahradě hl.m. Prahy. Právě zde si můžete prohlédnout jak flóru Středozemí v rozsáhlých a pestrých výsadbách, tak i mnoho dalších inspirativních expozic. více na botanicka.cz
Související články
Zdroj: časopis Receptář
