Fruška Gora v Srbsku uchvátí přírodou a starobylými monastýry

Nejvyšším bodem pohoří Fruška Gora je Crveni čot. Tento vrchol svojí nadmořskou výškou 539 metrů moc neoslní, jenže od Nového Sadu, který leží dole v podhůří na protilehlém břehu Dunaje, dělí Crveni čot převýšení 450 metrů.

Fruška Gora přísluší do u nás málo známé soustavy Panonských ostrovních hor, které kdysi skutečně byly ostrovy uvnitř někdejšího Panonského moře. Tmavě zelený ostrov lesnatého pohoří se nad fádní rovinou táhne v délce zhruba osmdesát kilometrů. Kus západního okraje náleží do Chorvatska, zbytek patří Srbsku. Národní park ovšem zabírá pouze srbskou část.

Životodárná oáza

Pro obyvatele přilehlých rovin Vojvodiny znamená Fruška Gora pravý ráj. Sem do stínu vlahých lesů za letních veder prchají z rozpálených ulic měst i venkova. Fruška Gora nabízí perfektní příležitost k aktivitám a rekreaci: celé pohoří protkala síť značených cest, nově se objevují také naučné stezky, fit cesty zdraví, vychytávky pro cyklisty i rozhledny. Turistická infrastruktura zde takřka dosahuje západní úrovně.

Za slunného víkendu je tu dost husto. Louky s výletišti přetékají davy a promění se na jeden grandiózní piknik, kde se griluje, popíjí a především relaxuje. Každé výletiště (izletište) má své jméno. Obvykle tam nechybí lavičky, ohniště, prostor k parkování a infopanel. I přes vysokou koncentraci návštěvníků je kolem překvapivě čisto. Zároveň se z výletišť na hřebeni otevírají kouzelné výhledy. Kultovními výletišti jsou Zmajevac a Brankovac. Epicentrem dění a nejpopulárnějším východiskem k procházkám je Iriški Venac. Tudy překonává masív horstva frekventovaná magistrála. Momentálně se již rozběhla výstavba tunelu, který svede tranzit mimo území národního parku.

Fruška Gora je výborně dostupná. Z východního úpatí za Sremskými Karlovicemi se vzhůru klikatí páteřní silnice nazvaná Partyzánská cesta. Ta pak pokračuje přímo po hřebeni přes Iriški Venac. Jízda po Partyzánské cestě přinese slast všem pohodovým řidičům a rozhodně chytne za srdce motorkáře.

Počátky této horské silnice se datují do 18. století, nynější název se vztahuje k temné kapitole druhé světové války. Fruška Gora připadla ustašovskému Chorvatsku. A teror ustašovců vůči Srbům i ostatním odpůrcům Nezávislého státu Chorvatsko vyvolal ozbrojený odpor. Národněosvobozeneckému boji je zasvěcen monumentální památník „Svoboda“. A spousta drobných pomníčků se schovává vedle cest.

Unikátní lipové lesy

Fruška Gora se pyšní největší koncentrací lipových lesů v Evropě. Koncem května, kdy lípy rozvinou své květy, musí být procházka jejich porosty balzámem na duši. Tamní lesy také oplývají černými lanýži, což během posledních let přidává místním ochranářům vrásky na čele, protože drahé lanýže jsou obrovským pokušením pro profesionální sběrače.

Blíže k úpatí a na skalnatých partiích rozkvétají koniklece a orchideje. Ještě níže se pak ostrůvky stepí promíchají s remízky i vinicemi a půvabná mozaika zdejší krajiny dostane nádech Toskánska.

31 fotografií

Fruška Gora má dostatek pramenů vody. Studánky bývají hezky upravené a na jejich přítomnost upozorňují směrovky. Turistické mapy rovněž zobrazují četné piktogramy vodopádů. Ty většinou tečou pouze po vydatném dešti. Jinak bývají suché, nebo s nepatrným průtokem. Místní se rádi chlubí fruškogorskými jezery. A nejvíce vychvalují Ledinačko jezero, ale v reálu jde o zatopený lom.

Duchovní centrum

Místní kulturní památky skvěle doplňují krásy přírody i širokou škálu outdoorových aktivit. Před jižním úpatím se u řeky Sávy nachází město Sremska Mitrovica s pozůstatky paláce římských císařů. A antické základy nalezli archeologové i při průzkumu trosek středověkého hradu Vrdniku, ze kterého se dochovaly zbytky robustní věže. Proto se hradu říká Vrdnička Kula (Vrdnická věž, přesněji tvrz).

Největším magnetem, který sem přitahuje návštěvníky možná i více než příroda, jsou pravoslavné kláštery. Dohromady tu najdete celkem šestnáct monastýrů. První se datují do 13. století, kdy oblast patřila do samostatného Sremského království. Druhá etapa duchovního rozvoje přišla v období zániku srbského despotátu během 15. století. Tehdy již drtivou většinu Srbska ovládali Turci a zde na území Uher obdrželi azyl i půdu srbští velmožové, kteří odešli do exilu. Třetí vlnu rozkvětu klášterů odstartoval nástup habsburské správy.

Zdejší monastýry se markantně liší od typických pravoslavných klášterů, jaké známe z centrálního Srbska, Bulharska, Severní Makedonie či Řecka. Jádro mnoha klášterních kostelů pochází z éry vrcholu středověku. Ty zastupují standardní pravoslavné dědictví inspirované byzantským stylem jihoevropského východu. K nim pak po vyhnání Turků přibyly vysoké věže a klášterní budovy, které sem ze střední Evropy přinesly kulturu pozdního baroka a klasicismu.

Mnoho klášterů během druhé světové války poničili ustašovci většina se dočkala obnovy za socialistické Jugoslávie. Tehdy se respektoval jejich původní vzhled. Nynější úpravy jsou rozporuplné. Nádherně se podařila rekonstrukce zchátralého klášterního kostelíka Staro Hopovo či obnova zbořené věže kláštera Rakovac. Naopak soudobý komplex kláštera Bešenovo vypadá dost kýčovitě.

První „kulatý stůl“ v dějinách

Na severním úpatí pohoří se rozprostírají tři malebná městečka: Petrovaradin, Sremska Kamenica a hlavně Sremské Karlovice (Sremski Karlovci). Za habsburské a uherské správy byly Karlovice takřka sto let sídlem obnoveného srbského patriarchátu, byť jeho působnost byla omezená. Proto centru Karlovic dominuje obří pravoslavná katedrála. I tu se vnější architektura svatyně zcela oprostila od byzantských prvků a připomíná naše poutní kostely z časů baroka, přestože je mnohem mladší. Hezké staré jádro Karlovic, kde doznívá prodloužená barokní i klasicistní éra, jsem navštívil už dříve. Nyní mě to táhlo na horní předměstí k oválnému kapli. Tentokrát svatyně patří místním katolíkům. A svým neobvyklým tvarem i zářivě žlutou fasádou okamžitě strhne pozornost. Patronkou svatyně je Panna Marie „mírová“. Mapy, bedekry, učebnice i odborné publikace ji označují jako Kapli míru.

Kaple míru je jedinečnou památkou historie, politiky a diplomacie. Na konci 17. století utrpěla Osmanská říše sérii katastrofálních porážek. A tady, uvnitř dřevěné provizorní síně zbudované kousek od kaple, se odehrála finální jednání mezi poraženými Osmany a zástupci Svaté ligy, kterou tvořilo Habsburské císařství, Benátská republika, Polsko-litevská unie, Rusko, Nizozemí a Anglie. Na znamení rovnosti se v Karlovicích poprvé na světě delegace sešly u kulatého stolu. Současně každá vstupovala do jednací síně vlastním samostatným vchodem. Výsledkem jednání bylo uzavření Karlovického míru. V jeho důsledku Osmané definitivně ztratili střední Evropu.

Kaple míru je pěknou připomínkou významné dohody. Teď příležitostně slouží jako modlitebna pro tamní převážně chorvatské katolíky. A zvolna se stává nevšedním turistickým cílem. Podle webových recenzí to vypadá, že nejvíce návštěvníků pochází z tenkrát poraženého Turecka.

Může se hodit Med, maso a víno Fruška Gora se chlubí kvalitními víny. Na vybraná vinařství upozorňují infotabule, mnohá jsou zároveň zařazena do projektu Fruškogorské vinné cesty. Lipové lesy zase signalizují hojnost kvalitního medu, který je k dostání u včelařů, na stáncích podél silnic a hlavně v klášterech. Sremské Karlovice trefně návštěvníky vábí k prohlídce muzea včelařství obohaceného vinným sklepem. Motoristé si přístupové cesty najdou snadno. Fruška Gora je zároveň díky autobusové lince číslo 86 slušně dostupná veřejnou dopravou. Trasa linky vede z Nového Sadu do Vrdniku, přes Iriški Venac i vyhlídku a výletiště Zmajevac, kde má své řádné zastávky. Na území pohoří funguje ohromné množství ubytovacích možností, od spartánských horských chat, přes hotely, pokoje v soukromí, glamping, malé penziony, až po luxusní resorty, jako například termální rezidenční komplex Fruške terme ve Vrdniku. Prohlídku Kaple míru je nutné si domluvit telefonicky.