První povídková kniha z vesmíru Duny

Brian Herbert a Kevin J. Andreson nás již přes 20 let zásobují s téměř železnou pravidelností jednou novou knihou z vesmíru Duny každý rok. Tentokrát se se dočkáme hned dvou. Kromě závěrečného dílu Caladanské trilogie, který by měl vyjít koncem června, přichází na pulty knihkupectví ještě povídková jednohubka nazvaná Písky Duny.

Ve světě Duny poměrně raritní věc. Kromě spíše encyklopedické kompilace Cesta k Duně, jde o jedinou povídkovou knihu z univerza Duny. Písky Duny je útlá knížka, která se svými zhruba 180 stránkami dalece překonává i kratičkého spasitele Duny. Bohužel, nakladatelství Baronet se rozhodlo tuto odlišnost reflektovat i v provedení obalu a novinka tak vzhledově vůbec nesedí k ostatním knihám ze světa Duny.

V knize nalezneme 4 povídky různé délky, které na sebe nijak dějově nenavazují. Autoři se rozhodli rozvinout události a postavy, které v dle jejich názoru v předchozích knihách nedostali dostatek prostoru. Protože jde jen o povídky, nedá se čekat, že by děj šel nějak do hloubky, což této autorské dvojici určitě sedí více. Jednotlivé příběhy mají proměnlivou kvalitu, ale pojďme se na ně podívat konkrétně.

V první, patrně nejdelší povídce, se setkáme s postavou, kterou můžeme znát z úplně první knihy. V Duně se setkáváme s fremenskou stařenou Šedout Mapes. Jaká ale zažila dobrodružství jako mladá a divoká válečnice, když byla Duna pod tvrdou vládou Harkonnenů? Právě na tuto otázku odpovídají autoři v prvním příběhu.



V druhé, nejkratší povídce, sledujeme osudy sardaukarského důstojníka, člena padlé šlechtické rodiny. Odkazy na něho můžeme nalézt až v nejnovější Caladanské trilogii, v původním příběhu žádnou oporu nemá. Příběh se odehrává právě v noci útoku na Arrakén, ale většinu textu tvoří spíše flashbacky. Tato povídka je jednoznačně nejslabší, nepřináší žádný zajímavý příběh, akci, ani pozadí pro zajímavé postavy. Pokud smyslem povídek bylo rozvinutí nevyužitých námětů, v tomto případě se to rozhodně nepodařilo.

Třetí povídka má papírově největší potenciál. Anotace slibuje, že se dozvíme více o dobrodružstvích válečníka Gurneyho Hallecka poté, co na Duně pak rod Atreidů. Mezi jeho zmizením a pozdějším objevením jako člena pašerácké skupiny uplynou v původní knize dva roky. Ty nejsou nijak popsány a vzniká tak prostor pro zajímavý příběh pomsty. Autoři nám servírují vesmírnou loupež vodního tankeru. Bohužel, téma je zvolené tak, že díky znalosti původního příběhu je jasné, jak dobrodružství skončí. Závěrečný zvrat se tak příliš nevydaří.

V poslední povídce jdeme zcela mimo vody původní ságy a autoři rozšiřují příběh své trilogie následující po Služebnickém džihádu. Můžeme sledovat nástup nového imperátora na trůn a následný boj o moc, zejména mezi rivalskými rody Atreidů a Harkonnenů. Přestože jsem očekával, že kvůli dějovému zasazení, půjde o nejslabší z povídek, nakonec to byla právě tato povídka, která dokázala jako jediná svým promyšleným zvratem překvapit.

Písky Duny jsou nenáročnou jednohubkou, která je vhodná pro ukrácení čekání mezi "plnohodnotnými" knihami. Bohužel u nás vyšla časově téměř zároveň s dalším z dílů a tak tento účel příliš neplní. Pro čtenáře neznalé příběhu Duny určitě kniha není vhodná. Povídky sami osobně bez znalosti kontextu a reálií určitě nelze doporučit. Jinak jde spíše o slabší průměr a pokud knihu vynecháte, na rozdíl od jiných románových Dun nepřijdete o žádnou návaznost. Pokud se ale autoři rozhodnou v podobném duchu pokračovat, můžeme se příště dočkat příjemného překvapení. Nevyužitých zajímavých postav a vedlejších zápletek je v Duně nepřeberně.