V Moravském krasu se nachází celá řada skalních útvarů, propastí a jeskyní. Nebýt správce přírodní památky, otce Jana Suchánka, byly by dómy Kateřinské jeskyně nenávratně zničeny.
Rodina Suchánkových se starala o malé hospodářství, otec Jan byl zároveň správcem jeskyní. Tento post zdědil po svém otci, který správcovství získal odměnou za záchranu života kněžny Salmové. Před válkou zkoumal otec místní jeskynní oblast pod vedením profesora Karla Vítězslava Absolona a pomáhali mu také jeho dva synové Jan a Josef.
Starší ze synů Jan Suchánek vzpomíná, jak se svým bratrem plul po punkevní řece a prozkoumával místa, kam se jejich otec nemohl dostat: „V jeskyni Koňská jáma je propast a do ní se dá vlézt asi šedesát centimetrů vysokou jeskyní. Měli jsme za úkol zjistit, jak vypadá krápník dole, a tatínek na nás čekal venku.“
Záchrana Kateřinské jeskyně
Během druhé světové války Hitlerjugend zabral hotel naproti domu Suchánkových. Když otec viděl, jak v organizaci starší kluci mlátí mladší a všechny kluky šikanují dospělí, oznámil skutečnost velení Hitlerjugendu. Zároveň se však ocitl v nebezpečné pozici, protože jako člen odboje spolupracoval s partyzány.
Kromě organizace Hitlerjugend se měl do oblasti Moravského krasu přesunout také válečný průmysl. Nacisté si vyhlédli Kateřinskou jeskyni, protože v ní nebyla voda. Otec Jana Suchánka se o plánech dozvěděl z úst člověka, od kterého by to čekal jen málokdo, a rozhodl se jim učinit přítrž.
Na konci války vybudovala německá armáda opevnění v okolí Moravského krasu, odkud chtěla ostřelovat Rudou armádu. Otec Jana Suchánka na určitém místě překročil frontovou linii a předal sovětskému velení plány opevnění. „Tatínek dostal sovětské vyznamenání, velkou červenou hvězdu. Díky ní pak byl za komunistického režimu ve vyšetřovací vazbě jen tři měsíce,“ vypráví Suchánek. I tato doba však stačila na zničení otcova zdraví.
Smutný poválečný osud
Protože si někteří lidé nepřáli otcův návrat ke správcovství, musela se rodina po válce odstěhovat. V úvahu přicházela mimo jiné také Argentina, ale nakonec si Suchánkovi pořídili domek v Liberci po odsunutých německých obyvatelích. V roce 1947 získal Jan Suchánek sociální stipendium a začal studovat na internátním jezuitském gymnáziu v Bohosudově u Teplic.
Víra byla v rodině silně zakořeněna, proto se Suchánkovi po komunistickém převratu ocitli v hledáčku Státní bezpečnosti. Studium v Bohosudově skončilo pro Jana i jeho bratra Josefa v noci 14. dubna 1950, kdy byla provedena tzv. „Akce K“ – nezákonná, násilná likvidace klášterů a mužských katolických řeholních řádů.
„Představte si, že vás o půlnoci vzbudí SNB a do rána třikrát kontrolují, zase vzbudí a sčítají.“
Další tvrdou ranou pro rodinu byla tzv. „Akce Ř“ namířená proti ženským řádům. Otec navštěvoval klášter voršilek, jejichž cennosti zakopal před zásahem na své zahradě. Bohužel ho přitom sledovala StB, která otce odvezla do vazby. „Na hlavu mu dali prkno, na kterém se houpali dva lidi. Samozřejmě ho mlátili. Musel lézt po zemi a lízat prach, který mu zanesl plíce,“ vyjmenovává Suchánek příčiny zničeného zdraví svého tatínka, který zachránil Kateřinskou jeskyni před zkázou.
