V prvním díle jsme se seznámili se Žeňou Prigožinem. První odsouzení na něj nemělo žádný efekt, po útěku z nápravného zařízení začal se svou bandou krást a loupit, záhy se přidaly i podvody s nedostatkovým zbožím. Roku 1981 byl odsouzen k úhrnnému trestu 13 let v trestanecké kolonii s přísným režimem. Ve druhém díle jsme se dozvěděli, že Prigožin začal se svým otčímem prodávat párky v rohlíku. Jednoho dne potkal svého bývalého spolužáka z internátu pro olympijské naděje Borise Spektora, který byl jeden z prvních velkých petrohradských byznysmenů a právě rozšiřoval své podnikání – budoval síť kasin. Prigožin se zapojil do Spektorova hazardního impéria. V roce 1991 byl na příkaz Sobčaka jmenován předsedou dozorčí rady pro kasina a hazardní hry Vladimír Putin.
Restauratér
Navzdory koketování s hazardem se až do roku 1995 Prigožinova vlastní pracovní činnost soustředila hlavně na síť prodejen s potravinami Contrast. Z původně tří jich bylo už deset, když příjmy společnosti začaly klesat. V Petrohradě vzniklo více obchodů s potravinami zahraniční provenience a konkurence tlačila ceny dolů, ať Prigožin prováděl sebelepší marketing.
Prigožinův nejbližší obchodní partner a nejlepší přítel Kirill Ziminov tehdy přišel s tím, že jeho známý Ravil Urusov má nové prostory (byty a budovy Sobčakova radnice rozdávala či prodávala pod cenou dle nějakého zvláštního klíče) a neví, co s nimi.
Nebyly to přitom lecjaké prostory. Zanedbané skladiště plné haraburdí se nacházelo v prvním patře slavné petrohradské Kunstkamery. Budova byla postavena v letech 1718-1734 podle projektu německého architekta Georga Johanna Mattarnoviho v barokním slohu.
Tehdy se Prigožin rozhodl, že on bude restauratérem. V prosinci 1996 otevřel v těchto prostorách luxusní restauraci Old Customs, první skutečně elitní podnik v Petrohradě. Ředitelem podniku byl Angličan Anthony William Geer, kterého přetáhli z Grand Hotelu Europe. Investovaných 350 000 dolarů se vrátilo za pět měsíců, v polovině roku 1997 už společníci splatili všechny půjčky a dluhy a do konce roku vydělali první milion dolarů.
Old Customs si zamilovali jak návštěvníci, tak místní úředníci. Jak vypráví šatnářka, která v restauraci pracuje od roku 1997, chodil sem Sobčak a jeho nástupce Vladimir Jakovlev zde rád přijímal delegace. Lanýžové menu, jeseterový kaviár, salát z kamčatského kraba s rajčaty bavarois, salát ze zlatého manga a koriandru, bretaňské ústřice s uzenou kachnou a hříbky – nabídka restaurace se od té doby příliš nezměnila.
Prigožin otevřel v Petrohradě další tři restaurace: židovskou Sedmačtyřicítku, Stroganoffův dvůr a Ruský kýč. Skutečným odrazovým můstkem se však pro Prigožina stala jiná restaurace. V roce 1997 se vrátil z obchodní cesty do Paříže (v dětství se Prigožin naučil francouzsky), kde se inspiroval restauracemi na Seině. Podnikatelé našli na řece Vjatce ojetou motorovou loď „Moskva-177“. Loď byla už dlouho mimo provoz a sloužila jako diskotéka pro mládež. Loď koupili za pouhých 50 000 dolarů, převezli ji do loděnice nedaleko Petrohradě a kompletně ji zrekonstruovali, přičemž investovali dalších 400 000 dolarů.
Na jaře 1998 byla otevřena restaurace New Island a stala se novou petrohradskou senzací. V létě 1999 se na „Ostrově“ plavili Sergej Stěpašin a výkonný ředitel MMF Michel Camdessus a ruský premiér přesvědčil francouzského hosta, aby schválil půjčku Rusku ve výši 4,5 miliardy dolarů.
Samuel Fridmanovič, Prigožinův nevlastní otec, stále pokračoval v provozování stánků s rychlým občerstvením. Prigožina proto napadlo založit ve městě síť restaurací rychlého občerstvení. Sám vymyslel název „Blindonald’s“ (bliny jsou palačinky). Starosta Vladimir Jakovlev často přicházel do Old Customs a Prigožin ho neváhal osobně obsloužit. A pak jednoho dne podepsal petrohradský starosta papír, kterým dal „zelenou“ pozemkům pro Blindonaldy. Palačinkárny byly prezentovány jako sociálně odpovědný projekt, „levné a kvalitní jídlo pro obyvatele města“.
Projekt se příliš nepodařil. Plán byl rozšířit síť na 20 palačinkáren, ale v roce 2008 jich bylo otevřeno pouze 10. Od roku 2009 začala společnost zavírat restaurace a v březnu 2012 řetězec zcela zanikl. Důvody ukončení činnosti společnost nesděluje, ale Prigožinův kolega uvádí svou verzi. „Nepodařilo se mu vytvořit jednotný standard kvality. Jedna restaurace byla dobrá, druhá byla hrozná. Na rozdíl od McDonald’s to vytvářelo pocit lacinosti, což se Petrohraďanům nelíbilo.“
Právě kvůli Blindonaldu si však Prigožin a Ziminov otevřeli cateringovou firmu, původně na palačinky. Pojmenovali ji Concord, což Prigožinovi navrhl jeho britský přítel („Concorde znamená mír, harmonii a nevadí mi,“ objasnil Prigožin).
Zkušenosti a kontakty získané v restauračním byznysu se hodily při výběrovém řízení na obsluhu banketů. V roce 2000 byl ředitelem pro vnější vztahy jmenován Gennadij Tkačev, s nímž Ziminov na počátku 90. let vyvážel do Česka dojící stroje. Pomohl společnosti Concord stát se pravidelným dodavatelem banketů a mezinárodních fór v Petrohradě.
Skutečným milníkem však bylo opětovné setkání s Putinem
V létě 2001 pozval Putin francouzského prezidenta Jacquese Chiraca na New Island. Zpočátku bylo v plánu, že prezidenti budou jednat v soukromí, jen oni dva a tlumočníci. Protože však s sebou měli manželky, nečekaně všichni usedli ke společnému stolu: oba prezidenti, Chiracova manželka, Jakovlev s manželkou a Tajmuraz Bollojev, generální ředitel pivovaru Baltika.
Stejně nečekaně pro protokolární službu chtěl Chirac slyšet něco o petrohradských pamětihodnostech, kolem kterých loď proplouvala, a na palubě nebyl žádný průvodce. Situaci zachránil Ziminov, který provedl krátkou přednášku. Prigožin se rovněž vyznamenal. Prezidenty osobně obsloužil. „Putin viděl, že mi není zatěžko posloužit pomazaným hlavám, protože mě přišly navštívit,“ pravil Prigožin v rozhovoru o svém podnikatelském know-how.
„Prigožin si Putinovu důvěru získával postupně, nejprve navázáním vztahu s jeho osobním řidičem, poté s Viktorem Zolotovem, šéfem Putinovy ochranky,“
vzpomíná Prigožinův známý. Zolotov byl považován za jednoho z nejvlivnějších lidí v Putinově okolí. Roman Cepov, který pracoval jako Putinova ochranka, když byl ještě v Petrohradě, se s Prigožinem také dobře znal. Podle zdroje z Prigožinova okolí se podnikatel rychle stal zasvěceným členem Putinovy společnosti. Byl dobrým vypravěčem, okouzlujícím a zábavným, a na recepcích plnil úlohu jakéhosi královského šaška.
V květnu 2002 Putin a George Bush povečeřeli na palubě lodi New Island, opět je obsluhoval Prigožin osobně. Menu se skládalo z paštiky z kachních jater a perníku se sušenými švestkami a karamelizovaným stařeným portským, černého kaviáru na ledu, pečeného hovězího filetu s černými lanýži, podávaného s čerstvými smrži a mladou mrkví vařenou v jeřabinovém vývaru, a malinového mille-feuille jako dezertu. A na podzim roku 2003 už na lodi slavil Putin narozeniny.
Do té doby se Prigožin zcela oddělil od svých bývalých partnerů. Nejprve se spolu se Ziminovem pohádal s Michailem Mirilašvilim, renomovaným podnikatelem, který ovládal podniky Borise Spectora. Mirilašvili požadoval kompenzaci za odchod retailových specialistů.
„Míša Mirilašvili škodil, kde mohl,“ řekl Prigožin. „Chtěl, abych mu odevzdal Customs.“ Nějakou dobu chodili Prigožin se Ziminovem s ochrankou. Rozvod skončil převedením Sedmačtyřicítky do Mirilašviliho vlastnictví a zanedlouho, v roce 2001, byl podnikatel obviněn z únosu a uvězněn.
Horší to bylo se Ziminovem
Vztah Prigožina se Ziminovem byl na dva muže až bizarně blízký.
Ziminov nyní souhlasil, že se vzdá svého podílu za milion dolarů, Prigožin složil 600 000 dolarů v jedné platbě a slíbil, že „v rozumné době pak doplatí dalších 400 000 dolarů“.
Do roka po Ziminovově odchodu z vedení však byly zlikvidovány dvě společnosti, jejichž podíly stále držel jeho partner. V té době existovalo zákonné ustanovení o likvidaci firmy za obsluhu bez pokladen. A dohoda mezi Ziminovem a Prigožinem byla ukončena, protože společnosti, v nichž měl Ziminov podíl, prostě zanikly. Společník oznámil skutečnost podvodu prokuratuře, vyšetřování bylo zahájeno 3. září 2004 a o pět dní později uzavřeno – pro absenci corpus delicti.
New Island byl v mezičase převeden na jinou společnost, a to údajně pro dluhy ve směšné hodnotě 280 000 rublů. Ziminovovi tak zůstalo 600 000 dolarů a oči pro pláč. Prigožin zahájil svůj přerod z restauratéra ve velkopodnikatele, z milionáře v miliardáře.
Jeho novým partnerem se stal ruský stát.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!