Je absolutní ikonou Juventusu. Za osmnáct let, které v pruhovaném dresu Staré dámy odkroutil, odehrál nejvíc zápasů v klubové historii. Stále je i nejlepším střelcem černobílých. Alessandro Del Piero do Prahy zavítal jako ambasador nového dobročinného projektu Soccer Camp Prague, který pořádá fotbalové soustředění pro děti ze znevýhodněných prostředí a uprchlíky z Ukrajiny.
Únava po mediálních povinnostech v úmorném horku byla na Del Pierovi znát, exkluzivní rozhovor pro deník Sport byl na řadě jako poslední. Když ale bývalý italský forvard uviděl dres, ve kterém vyhrál Ligu mistrů v roce 1996, stále poslední titul v nejprestižnější klubové soutěži pro Juventus, pousmál se. „Neskutečný rok, neskutečná cesta a jedna z nejlepších vzpomínek v mém fotbalovém životě.“
A ten byl na úspěchy vskutku bohatý. K triumfu v Lize mistrů přidal i titul mistra světa o deset let později. Přispěl k němu památným výkonem v epickém semifinále s Německem, kdy rozhýbal Azzurri natolik, že nakonec soupeře v prodloužení udolal. I jako útočník se neúnavně vracel, pomáhal na obou stranách hřiště. Druhá branka po nádherné Gilardinově přihrávce a zakončení do horního růžku branky byla slastnou odměnou.
Byl to zároveň den, kdy si nakonec Del Piero získal fanoušky v celé Itálii. Dlouho se na něj přitom dívali skrz prsty. Nejen proto, že hrál za Juventus, nejsilnější tým své doby na hřišti, ale i v zákulisí díky všemocnému bafuňáři Lucianu Moggimu. „Víte, když hrajete za Juventus, rozdělujete lidi. Jistě, děje se to i u jiných týmů, ale nejvíc je to zkrátka znát, když vyhráváte,“ krčí rameny Del Piero.
Jako by už hodil za hlavu, že se musel roky vypořádávat s nálepkou protekčního hráče, ze kterého chtěl Juventus vytesat modlu, ačkoliv měl v týmu větší hvězdy. Dva roky po titulu v Lize mistrů Del Piera zastavilo kruté zranění, které poznamenalo zbytek jeho kariéry. Z přetrženého zkříženého vazu kolene se sbíral dlouhé měsíce a podle mnohých musel kompletně změnit svou hru.
Ne že by se pak Del Piero stal pouhým svým stínem. Stále se pravidelně dostával přes hranici dvaceti gólů za sezonu. Přesto byl jeho odkaz dlouho nejednoznačný. Tím spíš, že fanouškům soupeřů leckdy připadalo, že po každém kontaktu na něj sudí pískali standardky a penalty. Zdeněk Zeman zase Del Piera spolu s několika dalšími hvězdami Juventusu obvinil z užívání dopingu.
Je otázka, zdali si své dřívější odsudky vlastně vysloužil právem. Už na začátku kariéry Del Piero jako teenager vystrnadil ze sestavy Juventusu superstar Roberta Baggia. Jeho kombinace techniky, rychlosti a pracovitosti se pochopitelně trenérovi Marcelu Lippimu líbila.
Kromě toho se zamlouval i klubovému vedení svým velmi skromným přístupem ke kariéře. Na fotbalovou hvězdu 90. let vedl paradoxně nesmírně neokázalý život. Do svých osmadvaceti let žil u rodičů a s maminkou o pátečních večerech mastil karty.
To všechno v době, kdy Juventus vyhrával na italské scéně jeden titul za druhým. A i když na evropské úrovni nedominoval tak jako doma, pro soupeře byl impozantním protivníkem. Síla týmu, který v jeho nejslavnější éře trénoval především Marcello Lippi, byla vzorem třeba pro Fergusonův Manchester United. A Del Piera tohle uznání od legendy těší i po letech.
„Řekl bych, že jsme byli poměrně kompletní. Dokonalá kombinace silného týmu s mnoha velkými osobnostmi, šampiony, kreativními hráči, ale i tvrdými obránci. V zásadě jsme měli spoustu různých zbraní proti komukoliv. Byly to skvělé časy. I když jsme vyhráli v té době jediný titul v Champions League, dostali jsme se několikrát do finále, vždy jsme byli ve hře,“ vzpomíná.
K jednomu ze zápasů o titul v Lize mistrů zásadně přispěl Pavel Nedvěd, který si za famózní výkony v roce 2003 vysloužil Zlatý míč. Začátky v Juventusu ovšem byly pro českého záložníka složité. Mnozí by netipovali, že bude jednou vyhlášen nejlepším fotbalistou planety.
„Hrál jsem s různými hráči, kteří mohli vyhrát Zlatý míč. Záleží na kombinaci událostí, které se v daném roce odehrály,“ soudí Del Piero. „U Pavla Nedvěda a Zinedina Zidana se to stalo. Přeju jim to, Pavel reprezentoval typologii moderního záložníka, neměl slabou stránku. Byl schopný udělat na hřišti cokoliv a zároveň úplně všechno.“
Se svým kolegou z Juventusu se už dnes nevídá příliš často, ale když už, zamíří spolu na green. „Je to golfista, kterého vždy porazím, samozřejmě,“ směje se Del Piero. „Vždy mezi sebou soutěžíme. Pokaždé mu říkám, že běhá víc než já, v tom s ním klidně prohraju. Když v létě přijel do Los Angeles, kde bydlím, šli jsme si zaběhat na pláži Santa Monica. Bylo to šílené, v něčem i vtipné. Ale v ostatních věcech s ním můžu bojovat. Každopádně vždy s ním strávím pěkné časy.“
Společně s Nedvědem patřil Del Piero k hrstce věrných, kteří s Juventusem zůstali přes korupční aféru Calciopoli, kdy na Moggiho praskly inkriminující odposlechy. Úřady v roce 2006 sesunuly klub do druhé ligy a sebraly Bianconeri dva tituly.
Del Piero ale nakonec z italského fotbalu odcházel triumfálně, s všeobecným uznáním od italských fanoušků za triumf na mundialu. Starou dámu opustil ve chvíli, kdy se vrátila zpět na vrchol a vyhrála první titul od administrativního sestupu. Juventus si tehdy zajistil zisk mistrovského poháru až v posledním zápase sezony 2011-12. Fanoušci ale ke konci utkání místo celému týmu tleskali vestoje Del Pierovi, který loudavým krokem obcházel celý stadion a loučil se s fanoušky.
„Nemyslím si, že mě italští fanoušci docenili pouze za mistrovství světa. Věřím, že uznali vše, co jsem za karéru dělal. Když hrajete dobře a chováte se správně, lidé to pochopí,“ myslí si Del Piero.
„Když si na sebe navléknete reprezentační dres, bylo to vždy něco naprosto výjimečného, ačkoliv jsme třeba nevyhráli. Ale samozřejmě když vítězíte, všichni vás vezmou za svého. Všechny bariéry jdou pryč, jste miláčkem. A to se stalo jak mně, tak dalším mistrům světa z roku 2006,“ vzpomíná.
Cesty s Nedvědem jsou přitom pro Del Piera dosti propletené. Někdejší český reprezentant po letech skončil v klubovém vedení během mistrovství světa v Kataru, kdy vyšlo najevo obvinění, že Juventus měl fixlovat účty pomocí uvádění nadsazených transferových částek. V dubnu byl ovšem český funkcionář zproštěn veškeré obžaloby a teoreticky by se mohl do klubového vedení vrátit.
„Co s ním bude dál? To nevím, upřímně na to nemám odpověď. Nevím, co se stalo,“ přemítá Del Piero. „Stále se okolo případu vede vyšetřování, takže na tuto stránku věci odpovědět nemůžu.
Můžu jen odpovídat na to, jaký je Pavel člověk a můj přítel. A golfista,“ zasměje se nakonec.
Co bude dál s Del Pierem, je taky poměrně pikantní. Podle Gazzetta dello Sport se jeho jméno přetřásalo právě v souvislosti s nástupem do funkce ve vedení Juventusu, potenciálně i místo Nedvěda. Sám Del Piero měl ale údajně říct, že by musel mít jasně stanovené pravomoci v klubu a opravdovou váhu hlasu, a to zvlášť směrem k přestupové politice.
Během setkání s novináři v Praze Del Piero ke spojení s Juventusem příliš mluvit nechtěl, ale poodhalil jiné plány. „Dělám si trenérské kurzy, už mi zbývá jen nejvyšší licence. A to proto, že chci umět vidět fotbal i ze stránky trenérů. Chci načerpat maximum vědomostí, které vůbec lze, abych rozuměl fotbalu. Připravuji se na budoucnost a pořád jsem velmi mladý. Nesmějte se,“ zpražil naoko reportéra.
Po konci kariéry žije Del Piero v Los Angeles, kde působí jako expert pro různé televize. „Chtěl jsem se především věnovat podnikání, rodině a dětem. Tu nejdůležitější část výchovy ale už máme za sebou a trenérství zvažuji. Uvidíme, co přinese budoucnost,“ říká Del Piero.
Soccer Camp Prague sponzoruje Generali Česká pojišťovna, díky které budou všechny zúčastněné děti trénovat se špičkovými italskými trenéry zcela zdarma.
