Na právě probíhajících Evropských hrách v Polsku se pokusí kvalifikovat mezi vyvolené. A pozvednout tím český box, který už úspěch potřebuje.
„Olympiáda je vrchol a doufám, že Lucie ukáže, že na to má,“ hecuje 45letý rodák z Mělníka.
Cepovat ženu, sice drsnou, ale drobnou, je pro něj výzva. „Lucka má jako každý tendenci se občas flákat, to je jasné. Ale já to dělal taky, takže mě nikdo neošálí. Všechny finty, které dělají při mých trénincích děti, jsem používal taky. Takže teď vím všechno dopředu a nedostanou mě,“ mrkne bronzový muž z mistrovství světa v Bangkoku 2003.
Smutná Lucie Sedláčková (váha do 57 kg) jde k trenérovi Rudolfu Krajovi po vyřazení z ústecké Velké ceny v boxu 2023.
Zvýšit hlas na boxerku, která kvůli olympijskému snu na čas vyměnila profesionální ring za amatérský, se nebojí. „Já na ni zařvu taky, ale je to prostě jiné než na chlapy. Na druhou stranu ona boxuje tvrdě, jako kluci,“ chválí ji Kraj. „V čem je to jiné? Je to na hlavu,“ rozchechtal se. „Hlavní je, že ji to baví a maká, není otrávená. Pak to baví i mě. My si sedli boxersky i lidsky.“
Trenéřina Kraje naplňuje. „Díky ní jsem u boxu zůstal. Chvíli jsem skončil a nedělal kolem boxu nic, pak jsem založil oddíl v Mělníku a trénuji svěřence. Lucka přišla asi před dvěma lety, jestli bych ji s jejím partnerem Štěpánem Horváthem nepřipravoval. Řekl jsem, že s tím nemám problém. A zatím všechno jede,“ libuje si poslední český olympijský medailista z boxu.
Lucie Sedláčková
Dostat Sedláčkovou na hry v Paříži 2024 bere jako šanci ne pro sebe, ale pro celý český box. „Už jen za svaz a Českou republiku bychom to přivítali. Aspoň jeden, kdyby se na olympiádu protlačil. Lucka nebo kdokoli jiný. Kdyby se někomu podařil úspěch jako mně, to bychom potřebovali jako prase drbání. Ovšem kvalifikace jsou těžké jako blázen, už jen dostat se tam je velký um,“ chápe český hrdina ze Sydney 2000, kde startoval ve váhové kategorii do 81 kilogramů.
Nemyslí si, že by základna českého boxu byla slabá. „Hodně kluků dříve utíkalo do thajboxu nebo do K-1, dneska do MMA. Ale talenty máme,“ tvrdí. „Podhoubí tady je. Když děláme oblastní kola, máme malých boxerů fakt ranec. Úmrtnost je v pubertě, kdy se spousta kluků na box vybodne. Najdou si holku, přestane je to bavit. Což se stát může, já měl taky chviličku pauzu, ale pak jsem se do ringu vrátil. Je potřeba kluky motivovat.“
Lucie Sedláčková
A to i finančně, soudí Kraj. Při zaměstnání se podle něj vrcholový box dělat nedá. „To je špatně. Přijdu z práce ve čtyři unavený a tréninku už tolik nedám. My pro ně potřebujeme vytvořit takové podmínky, abychom si je udrželi a neutekli nám do jiného sportu,“ apeluje. „Netušil jsem, že 23 let po olympiádě se budu jako trenér starat, aby se tam dostal nějaký můj svěřenec nebo jiný Čech. Kdyby se to povedlo, mohlo by nás to nakopnout, zase bychom se vrátili nahoru a už nebyli ti ušlápnutí.“
Slzy i olympijské odhodlání boxerky Sedláčkové: Porážka mě nakopne |
Pak by se mohly zrodit další příběhy, jaký napsal Rudy Mlátička. Během své senzační jízdy v Sydney vyřadil Američana Andersona, Nigerijce Alberta a v semifinále i Ukrajince Fedčuka. Jen ve finále nestačil na ruského superfavorita Lebzjaka.
„Všechno si sedlo jak zadek na hrnec. Dobře jsem se vyspal, formu jsem měl vyladěnou, makal jsem. Pamatuji si to, jak by to bylo teď,“ vrací se do stříbrných vzpomínek. „Já šel boxovat a říkal jsem trenérovi, že nevím, co budu dělat. Až jsem z toho byl rozhozený. Ale ono to bylo naopak, šlo to samo. Vlezl jsem do ringu a všechno jsem věděl. Všechno bylo, jak mělo.“
