Dora Kaprálová: Hypnoza loňského léta
Na světě probíhají v tuhle vteřinu miliony rituálů, svátků v opakování. Dokonce i v okamžicích, kdy není co slavit. Jedu na kole po Karl-Marx Allee, za kovovým zátarasem postávají lidé v konfekčních šatech a slaví Event Digital World. Popíjejí šampaňské na přímém slunci, potí se před obludným komplexem Kosmos a kovové zátarasy hlídají dva sekuriťáci, snad abych do davu nevjela s kolem a neukradla šampaňské.
Ale proč bych to dělala? Mě dnes čeká jiná oslava. Oslava s Friederike Mayröcker. Oslavy náš život polidšťují. Občas jsou tupé jako přežrané nutrie a jindy zase hluboké jako propast, ze které se vznáší motýl.
Čtěte také
Otevřít si přesně po roce knihu Friederike Mayröcker …und ich schütelte einen Liebling (a zatřásla jsem miláčkem) v magickém překladu Zuzany Augustové je svátkem přímo nebešťanským. Motýl Friederike se vznáší nad propastí, a je to motýl brutálně haptický, svou křehkostí mocnější než jakákoliv zbraň, je to motýl zmutovaný s kamenem, motýl-želva, zvláštní snová bytost, která urputně lpí na slově, neboť hřebíky slov jsme přitlučeni k životu. Jde o zbraň skutečné literatury, o zbraň tak nezáludnou a neškodnou, že je svou jemnou zacíleností na lidské srdce totálním, smysly všeprostupujícím útokem.
Vybavuji si ten den přesně před rokem. Horko k zalknutí, stejně jako dnes. Píšu si s překladatelkou Zuzanou Augustovou, abychom společně prošly její překlad knihy a zjistily, jaké neologismy, vykloubenosti a poťouchlé obraty český překlad ještě unese…
Mám si knihu přečíst znovu v originále a označit sporná místa. Ale jak chcete označovat místa v hlubinách oceánu, kterým vévodí spoře osvětlený ďas mořský?
Čtěte také
Zuzana bydlí v Praze a já v Berlíně, začaly jsme si telefonovat přes Skype. Náš první rozhovor byl rozpačitý... docházela nám slova a naše tváře byly rozmazané, Zuzana občas zakašlala, astma, napadlo mě. Druhý hovor s kamerou byl o něco lepší, a pak nám to došlo. Budu předčítat nahlas a text nás prostoupí a obemkne.
Četla jsem. Nezvládly jsme za hodinu víc než deset stránek. Místo tří setkání bylo těch hovorů nespočetně. A čím častěji jsem předčítala, tím obsesivněji jsme zkoumaly větu za větou, obracely slova Friederike jako svátost, svátost loňského léta. Měnily se jen kulisy. Zuzana doma a za ní tatínek. Zuzana na cestách. Zuzana a kocour. Zuzana na chatě, za ní muž-kutil, který zničehonic pouští vrtačku, ale nás ani zvuk vrtačky nevyruší.
Začátky byly vždy stejné: formální pozdrav a pak věta: „tak jdeme na to.“ Sedíme u strojů, obřadně si vykáme. Jsem na terase chaty na dunajském ostrově v Maďarsku, maďarská maminka hraje se svou sestrou bridž, čtu nahlas: „Kdo řekl, žše jsou ženy cítit po rybě, a zjevení větévek…“, Zuzana u moře, já v Mnichově a stále je s námi Friederike M.
Čtěte také
Pak už jsme ke strojům zasedaly v hypnóze, která se stupňovala. Léto vrcholilo, a my stále ještě nebyly hotové; tušení, že po konci obřadu nastane prázdnota…
Mohla bych psát i o tom, jak jsem se díky F. setkala s filmařkou Carmen Tartarroti, jak mám její vzácné filmy o Friederike, jak jsem objevila básníka Bodo Hella. Ale nebudu.
Tohle je oslava knihy.
Až si ji přečtete, pochopíte, že jedině radikálním subjektivismem se dokážeme rozpustit ve světě, který je nám blízký a současně neuchopitelný. A přesně tohle Friederike věděla.
Skutečnost vedle téhle absolutistické knihy bledne a je jen podivnou, rozvleklou, nekonečnou a zbytečnou procházkou s nejasným cílem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
