Pane trenére, na úvod se prosím mladoboleslavským fanouškům představte.
Moje jméno je Michael Obrtel a jsem novým kondičním trenérem týmu. Tuto profesi vykonávám již sedmým rokem. Dokončil jsem bakalářské a magisterské studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu, poté odjel na stáž do Kanady a nakonec se vrátil zpět a začal pracovat u hokeje. Mým posledním zaměstnavatelem byli kladenští Rytíři, nyní jsem v Mladé Boleslavi. Mým cílem je připravit hráče a zlepšit jejich fyzickou připravenost. Samozřejmě se také musím starat o jejich zdraví v nějakém tom širším pojetí.
Kdy a jak jste se rozhodl pro práci v této branži?
Jako mladý jsem hrál hokej až do přelomu mezi dorostem a juniorkou, jenže potom přišlo zranění. Chtěl jsem u ledního hokeje a obecně u sportu zůstat, protože mě to bavilo. Bohužel jsem věděl, že už ta cesta zpátky po třech operacích asi nepovede, proto jsem se v šestnácti letech rozhodl jít cestou studia. Přestěhoval jsem se z Jihlavy do Prahy a později jsem tam začal studovat vysokou školu. Potom jsem vyrazil do Kanady, kde jsem půl roku chodil na univerzitu a měl možnost stáží u tamních kondičních trenérů. To mě uchvátilo, takže jsem se rozhodl věnovat se tomu i nadále.
Musí to být velmi náročné povolání, vzděláváte se asi neustále, že?
Určitě ano, je potřeba sledovat vývoj toho sportu, vzdělávat a posouvat se dál. Je to stejné jako v jiných profesích, bylo by chybou zůstat na jednom místě. Když se neustále vzdělávám, jsem pak schopný poskytnout hráčům ten nejlepší servis, který potřebují.
Jak jste se dostal k pozici kondičního trenéra v Bruslařském klubu?
Mně se vlastně přes Ondru Ježka, který tady na pozici kondičního trenéra působil přede mnou, ozval sám Jiří Kalous, jestli bych měl o to místo zájem. Sešli jsme se a on mi představil svoji vizi. Ta se mi zalíbila, protože mi to dávalo smysl a mělo to i koncepci. Jsem rád za tu příležitost a vůbec že tu můžu být.
Zmínil jste svého předchůdce Ondřeje Ježka. Když jste přicházel, potkali jste se? Předávali jste si nějak práci nebo si třeba porovnávali informace?
Abych to uvedl na pravou míru, s Ondrou se známe delší dobu, oba dva pocházíme z Jihlavy. Hodně mi pomohl s tím začátkem, když totiž přicházíte do nové práce nebo nového prostředí, je dobré, když vám někdo poskytne nějaké informace. To pro mě Ondra udělal, čímž mi dost pomohl. Dal mi nějaké info o chodu klubu nebo třeba hráčích, kteří tu zůstávají. Moc mu za to děkuji.
Dá se ale říct, že každý kondiční trenér má své vlastní know-how?
Určitě ano, každý jsme jiný a naše filosofie jsou také odlišné. Buď těžíme z toho, co jsme zažili nebo prostě používáme věci, o kterých si myslíme, že budou pro hráče ty nejlepší.
Mohl byste říci, jak s hráči během letní přípravy pracujete vy?
V současné chvíli se nacházíme v přípravném období. Hráči po sezoně dostali volno, kdy měli možnost doléčit svá zranění. A to nejen fyzická ale i psychická, i takové jsou nároky sportu. Po dobré regeneraci následovala další část, kterou právě ukončujeme. S hráči jsme pracovali na vylepšení fyzických předpokladů, abychom byli na celý průběh sezony dobře připravení. Rozvíjeli jsme to od síly, přes rychlost až po vytrvalost. Samozřejmě chceme mít hráče na sezonu připravené co možná nejlépe.
Nakousl jste psychickou stránku sportu, jak se v tomto ohledu hráčům věnujete?
Samozřejmě je tento obor strašně specifický. Jde o to s hráči komunikovat, o což se snažíme. Víme o tom, že je psychická odolnost ve sportu velmi důležitá a hráči potřebují sebevědomí. Komunikujeme s nimi na individuální bázi a snažíme se o to, aby byli schopní na své psychice pracovat i samostatně.
Letní příprava? Spokojenost. Nejvíce se mi líbí přístup samotných hráčů k tréninku
Mohl byste nám popsat, jak suchá příprava vypadala?
Přípravu jsme začínali testováním. Je potřeba zjistit, na jaké úrovni hráči jsou a jaké mají limity, na jejich základě se pak program přípravy individualizuje. Každý hráč je samozřejmě jiný, odlišné jsou i historie zranění, proto se jim snažíme přípravu přizpůsobit. Potřebujeme prostě každého mít co možná nejlépe připraveného a v tom nám právě testování velmi pomůže. Potom jsme měli dva zapracovávací týdny, během kterých jsme hráčům chtěli ukázat, jak s nimi budeme pracovat a jak bude program vypadat. Poté jsme se zaměřili na sílu a nadále pokračovali v budování kondice, v posledních třech týdnech pracujeme hlavně na rychlosti a dynamice.
Suchá příprava se už blíží ke konci. Jste s ní spokojený? Je vidět nějaký progres?
Určitě ano. Nejvíce se mi líbí přístup samotných hráčů k tréninku, protože oni se sami chtějí posouvat dál. To je pro trenéra vždycky super pocit, nemusí do nich kopat a oni pracují sami.
I letos Bruslaři zůstali v rámci přípravy v prostorech ŠKOENERGO Arény. Měli jste tu vše potřebné?
Veškerou přípravu jsme absolvovali v blízkém okolí stadionu, plně jsme využili celé to zázemí, které tady máme. Hráči vlastně vždycky přijeli sem a tady si celou tréninkovou jednotku odmakali.
Chystáte se s hráči i na led?
Ano, je to součást mojí role v týmu. Ten výkon se samozřejmě odehrává na ledě, a když hráči budou někde cítit svoje limity, budou mě pak očekávat i na ledě.
V této chvíli týmu vlastně šéfujete, berete to tak?
Takhle bych to určitě neřekl. Moji hlavní rolí je hráče připravit, veškerý program je ale konzultovaný s trenéry, fyzioterapeuty i asistenty. Možná teď kluky vidím víc než oni, ale ten proces je společně probraný, takže trenéři moc dobře vědí, co tam děláme.
Pomáháte hráčům i se stravováním?
Ano, měli jsme na toto téma i přednášku a dokonce tu besedu ve škole, která byla mimochodem skvělá a zajímavá. Je potřeba vědět, že ta příprava tréninkem nekončí. Jsou to profesionálové, ale občas si třeba nejsou jistí, a tak si řeknou o radu. Mým úkolem je kluky v tomto směru edukovat, aby se o sebe mohli starat a být po fyzické stránce optimálně připravení. I toto je jeden ze směrů, na které se zaměřujeme.
Co váš názor na jejich kabinové svačinky?
(smích) Pokud má hráč svůj stravovací režim třeba z osmdesáti procent upravený, pak s tím problém nemám. Když si kluci jednou za týden dají jednu věc, která třeba výživově není nejhodnotnější, ale po zbytek týdne to všechno dodržují, je to v pořádku. Krom toho druhá věc je, že ty jejich svačinky mají i dopad na sociální interakci, psychiku a jak se tak říká náladu v kabině. V kabině si společně po tréninku sednou a prostě jako parta pokecají, na což během toho zápřahu nemají čas.
Děkujeme za rozhovor.