Baví nás dělat nekonvenční hudbu, jiné složení kapely by znamenalo jiný projekt, říká zpěvák Zrní
Nesnaží se nikoho napodobovat. Baví je dělat hudbu, která není konvenční. A nebojí se experimentovat. I díky tomu skupina Zrní nasbírala za více než dvě dekády své existence několik nominací na Anděly a v roce 2012 se stala i Objevem roku. Teď má na kontě novou desku a chystá se na letní turné. O plánech i inspiraci v rozhovoru mluvil zpěvák kapely Zrní Jan Unger.
Letos v únoru jste fanouškům naservírovali novou desku s názvem Široko daleko, máte za sebou jarní turné, jaké jsou na desku zatím reakce?
Mám za to, že jsou zatím dobré. Pro nás je hlavně důležité, že z ní máme radost my. A díky tomu pak můžeme fanouškům předávat více energie, než kdybychom ten pocit měli špatný. Jarní část turné byla příjemná.
Velká hudební vydavatelství žalují Twitter o stovky milionů dolarů. Kritizují porušování autorských práv
Číst článek
Vaše skupina je známá skoro až intimními sděleními, která skrýváte právě v textech písní. Je asi rozdíl vaše písně poslouchat ve sluchátkách doma než na koncertech…
Přesně tak. Naživo se to pojí ještě s nějakým zážitkem pro fanoušky – tedy s tím, že kapelu uvidí, uvidí tu jejich energii. Je to úplně jiná disciplína. Je to i tak, že na desce máme i jiné aranže než na koncertech. Snažíme se, aby naše písně byly hodně energické a diváci si mohli třeba i zatancovat.
Neposlušnost – to je píseň, která se mi jako první zobrazila ve vyhledávači po zadání názvu vaší kapely. Dala by se tímhle slovem charakterizovat skupina?
Myslím si, že klidně i jo.
Objevování nás baví
Je pro vás důležité, aby Zrní neznělo tuctově?
Není to pro nás důležité tak, že bychom se o to nějak snažili. Je to v nás spíše zakotvené. Baví nás dělat hudbu, která není úplně konvenční, nesnažíme se nikoho napodobovat. Baví nás objevovat.
Britské festivaly se přizpůsobují generaci Z. Mladí pijí stále méně, zvyšuje se poptávka po nealku
Číst článek
Co jste naposledy objevili?
Je to dlouhá cesta. Přes 22 let se snažíme něco objevovat. Každá další a další píseň je novým objevem. Novým polem, kam můžeme vstoupit, do té doby námi neokupovaným.
Vy jste důkazem toho, že i bez vystudovaného zpěvu můžete vyprodávat koncerty a nahrávat jednu desku za druhou. Je to vaše slabina nebo přednost?
Já bych řekl, že obojí. Je to slabina v tom, že nejsem schopný zazpívat to, co produkují mé představy. Zároveň si myslím, že i to školení může člověka – když k tomu nepřistoupí úplně ideálně – zavést někam, kde bude znít jako všichni ostatní. Ta moje přednost je právě v tom, že nezním jako nikdo další. Ale zároveň vím, že mnozí ta školení uchopí správně a s hlasem pracují přesně tak, jak chtějí.
Učitelka hudby
A teď se představte, že na vašem koncertu bude právě ta učitelka hudby…
To se mi zrovna nedávno stalo. Jedna paní učitelka za mnou po koncertu přišla a ptala se mě, jak to můžu celé udýchat. Ale měla z toho radost, jak u toho ještě tancuju.
Do písní dávám svá životní témata. Je asi dobře, že to občas šokuje, míní zpěvačka Havelková
Číst článek
Některé kapely po čase vymění své členy, někdo odejde… Dokážete si Zrní představit v jiném složení?
Byl by to pak úplně jiný projekt. Zrní je postavené na tom, že nás je pět kamarádů z gymplu. Slíbili jsme si, že spolu vydržíme až do konce. Tím koncem může být třeba nějaký fenomenální celosvětový úspěch. To bylo ale samozřejmě během puberty. Jdeme tou cestou spolu, se vším všudy. Nepřipadá v úvahu, že bychom někoho vyměnili.
Takže koncert v Carnegie Hall v New Yorku je stále ve hře?
Rozhodně nemůžu říct, že to neplatí, to bych se rouhal. Ale už to zdaleka není naším cílem. Máme rodiny, děti, na světě jsou mnohem důležitější věci než úspěch s kapelou. Jsem rád, že můžeme písně sdílet s fanoušky, a to je důležité.
Vy jste ten koncert dokonce deklarovali na kusu papíru a ten jste zahrabali. Stále víte, kde je?
Už si to moc nepamatuju. Já mám pocit, že to je u nějakého rybníku. Ale skutečně se to stalo.
Kde se bere inspirace
Když skládáte, čím se inspirujete?
Největší inspirací je samozřejmě náš život, který žijeme. Každá deska má úplně jiný inspirační zdroj. U té předcházející desky to byla především společenská témata, takže například politická nebo ekologická situace. Ta aktuální vznikala v období pandemie, takže velkou roli tam hraje domácí život a radost z něj.
Dnes by se jmenovali One-legged Duck. Nevadí nám, když s námi lidi cestují časem, říkají Simple Plan
Číst článek
A aktuální téma války jste už nějak reflektovali?
Ano, hned po tom prvním ruském útoku na Ukrajinu. Ale zatím nám tyto písně ještě neseděly do žádné naší desky. Takže jsou zatím v šuplíku.
Mezi vaše nejstreamovanější písně rozhodně patří Dva z alba Soundtrack ke konci světa. V ní zpíváte, že na lásku nevěříte. Už se to po těch letech změnilo?
Ano! Ale několikrát jsem řešil, že by se ta píseň pro mě stala neplatnou. Ale zároveň v životě člověka je tolik situací a pohledů a tím pádem jsou všechny písně platné. Porovnal bych to například s nějakou filmovou rolí. Jako zpěvák se také do textu vžíváte.
Teď vás čeká koncert na Metronome festivalu. Zaslechl jsem, že by měl být speciální…
Uvidíme, jaký ten koncert bude. Budeme mít novou projekci, na které pracuje naše osvětlovačka Hanka. Snažíme se, aby to byl velký koncert. Ale zároveň budeme mít v létě hodně malých, intimních vystoupení.
