Rozhodčí Hribik: Kocha bych vyloučil do konce utkání. S Kazachy byl problém...
Má za sebou nespočet odřízených zápasů v extralize, absolvoval už čtyři světové šampionáty a byl u největšího lotyšského úspěchu, kdy hráči pobaltské země získali senzační bronzové medaile. V roce 2018 byl nominován i na olympiádu do Jižní Korey.
Čtyřicetiletý hokejový rozhodčí Jan Hribik se po českých kluzištích prohání od sezony 2007/2008. Od roku 2019 navlékal pruhovaný dres i v ruské KHL. Jak hodnotí letošní mistrovství světa, které přineslo i některé sporné verdikty ze strany sudích? Jak komunikuje s hráči a trenéry?
Jak moc ho ovlivňují mikroporty při televizních utkáních a jak on sám se vypořádává s nátlakem fanoušků na stadionech? Známý arbitr nejenom o těchto tématech pohovořil v podcastu Hra ve třech.
O LETOŠNÍM MS. Mistrovství jsem si užil. Měl jsem dobré zápasy, nedělal jsem chyby. Všechno se vyvíjelo tak, jak jsem si naplánoval, takže to bylo super. Pro týmy je to emočně silnější, pro rozhodčího to tak není. Pro mě je prioritou, aby ten zápas dopadl v pořádku a aby tam nebyla chyba z mé strany. To je to, s čím do toho jdu. Když jsem třeba viděl radost Němců v semifinále, uvědomil jsem si, co to pro ně znamená. V utkání o bronz to bylo podobné, Lotyši neskutečně bojovali. Ti tam snad byli schopni zemřít. V tom je sport hezký, když outsider porazí favorita. Že jste byl i vy osobně u nějakého milníku, vám dojde až později. Nějak to ale neprožívám.
„Mistrovství jsem si užil. Měl jsem dobré zápasy, nedělal jsem chyby.“
O SPORNÝCH VERDIKTECH NA MS. V rámci mistrovství světa je to těžší v tom, že sezvete nejlepší rozhodčí, přivedete je do místa konání, kde se potkáte tři dny před začátkem turnaje, během nichž je musíte stmelit a nastavit na jednu vlnu, aby všichni posuzovali zákroky stejně, což je bohužel dost těžké. Ze začátku turnaje je ten metr jiný.
Zákrok Kocha na Chlapíka jsem viděl a posoudil bych ho jinak. Já bych udělil minimálně dvě minuty za napadení, ale byla možnost jít faul přezkoumat na video, kde bych odhalil, že zákrok šel na hlavu. I když byl Chlapík skrčený, je to zodpovědnost obránce, který ho trefil do hlavy. Kocha bych vyloučil do konce utkání. V zápase Kazachstán vs. Lotyšsko (0:7), kdy Martinš Dzierkals skóroval, je pro mě tato situace dost nepochopitelná. Jsou situace, které se posuzují v každých ligách trochu jinak.
Zásadní problém vidím v tom, že na střídačce Kazachstánu byli pouze kazašsky a rusky mluvící lidé, nikdo z nich neuměl anglicky, takže kolegové neměli možnost celou situaci správně vykomunikovat.
O KOMUNIKACI S TRENÉRY A HRÁČI. Většinou se stává, že trenéři mají na dané zákroky jiný názor než rozhodčí. Tým, který fauluje, říká, že to faul není. Tým, který byl faulován, říká, že to faul je. Vždy přijdu k trenérovi a říkám mu, co jsem viděl a jak to posuzuji. Dám mu chvilku prostor na to, aby řekl, jak to vidí on. Když začnou být více rozpumpovaní a říkají vulgarismy, konverzaci se snažím ukončit s tím, že takhle ne. Kdybych volil stejnou konverzaci jako oni, nebylo by dobré, abychom se tam hádali. Ve výsledku bych to odnesl já. Musím uznat, že se to ale za poslední roky zlepšilo. Komunikace s hráči je rovněž těžká, a to hlavně s těmi, kteří pořád mají potřebu s vámi mluvit. Vědí to a někdy se snaží provokovat, mluvit se soupeřem, rozhodčími.
O ROZDÍLECH MEZI PÍSKANÍM SE TŘEMI A ČTYŘMI ROZHODČÍMI. Když se ještě pískalo ve třech, tam si to člověk pohlídal sám. Vím, že když něco přehlédnu, musím se s tím sám poprat. Nyní jsme dva hlavní a kolega vám může pomoct, když něco přehlédnete. Ve třech vám nepomohl nikdo, pouze čároví rozhodčí vám mohli ukázat a mohli jste vylučovat. Museli jste ale konat ihned, nešlo se k tomu vrátit. Ve třech na ledě je posuzování zákroků zcela odlišné než ve čtyřech.
„Komunikace s hráči je těžká, a to hlavně s těmi, kteří pořád mají potřebu s vámi mluvit.“
O ZKUŠENOSTECH S MIKROPORTY A KAMEROU NA HELMĚ PŘI TEELVIZNÍCH ZÁPASECH. Každý rozhodčí má jinou strategii. Já to mám nastavené tak, že i v zápasech, kdy mikroport nemám, mluvím pořád stejně. Když ho mám, nevypínám si ho, jelikož když mluvím slušně, nemusím nic řešit. Kdybych pochybil a řekl něco, co bych neměl, omluvil bych se za to. Kamera na hlavě je takové závaží a je to nepohodlné, ale chápu, že hokej je pro diváky. Vím, že když jedu na zápas a mám tam mladšího kolegu, vím, že tam kameru nemám. Když jsem já tím mladším, mám ji já (smích).
O NÁTLACÍCH FANOUŠKŮ. Myslím, že vývojem, kdy člověk začíná malými dětmi a nadávají mu jejich maminky, což bývá někdy nejsilnější káva, bývá to těžké. Nutno říct, že vás na to připravují od začátku vaší kariéry. V dorostu a juniorech je to trochu klidnější, v krajských soutěžích je to divočejší. Musíte si zvyknout a umět s tím pracovat. Kdyby tomu někdo podlehl, myslím, že ani do té extraligy nedojde. Tam je to sice desetkrát hlasitější, ale pořád slyšíte stejné nadávky, pokřiky atd. Pokud po vás nikdo nic nehází, je to v klidu.
Celou epizodu podcastu Hra ve třech najdete na kanále YouTube. Pořadem provázejí Pavel Mádl a Lukáš Losleben.
„Užijte si hokejové MS s Tipsportem! Stačí jen začít, získat 500 Kč zdarma a hrát soutěže o ceny za 33 milionů!“
Share on Facebook
