Součástí rozlehlé zelené oázy je menší stavba za obytnou budovou. Uvnitř skrývá řadu nejrůznějších přírodnin.
„Tady se snažím shromáždit vše, co pomůže ukázat obrovskou rozmanitost přírody. Jsou tu lebky s parožím, vycpaniny, šišky, dřevo z nejrůznějších stromů, brouci a motýli. Přírodní bohatství je obrovské, je ale třeba vše vidět v souvislostech,“ říká Libor Dvořák a ukazuje sbírku nejrůznějších ptačích hnízd.
Za pozornost stojí například hnízdo pěnkavy, která se naučila vplétat do svých děl kuličky polystyrenu. Její hnízda jsou díky tomu kropenatá. Hnízdní důlek má výstelku ze zvířecích chlupů. K vidění jsou sušené vývržky a exkrementy, hned vedle je sbírka šišek, kterou zdobí exemplář nejtěžší šišky na světě.
„Když v Severní Americe dozrávají šišky borovice Coulterovy, nesmí se chodit do lesa,“ směje se Dvořák. Nad hlavou mu visí brka nejrůznějších zástupců ptačí říše. A to nejen z české přírody, ale z celého světa.
V zahradě vyrostla
„Do muzea a na zahradu chodí za ekologickou výchovou třídní kolektivy z širokého okolí. A čím víc toho tady je, tím je to pro ty děti lákavější. Každý si z toho něco odnese, něco si zapamatuje. To je důvod, proč to děláme,“ obrací se na svou manželku Kateřinu, jejíž doménou je zahrada.
„V přírodní zahradě jsem vyrostla. Rodiče se chovali ekologicky už v době, kdy se o tom nemluvilo. Že se trávník neseče nakrátko a nepoužívá se chemie, to byla samozřejmost. Pak jsem byla překvapená, že to někdo dělá jinak,“ rozhlíží se kolem Kateřina Dvořáková, která se živí jako lektorka ekologické výchovy.
„Ptala jsem se sama sebe, proč se lidé zbavují trávy nebo na svoje ovoce stříkají chemii. Následně jsem vystudovala biologii, zoologii se zaměřením na hmyz. Poté, co jsme se přestěhovali do Tří Seker, jsem začala s budováním zahrady u našeho starého domu. Dnes už tady máme certifikovanou přírodní zahradu,“ říká Kateřina Dvořáková.
Podle jejích slov je přírodní zahrada rozmanitější, ale i divočejší než ta klasická. Přírodní ovšem neznamená, že vše řídí příroda. Na zahradě se běžně hospodaří, ale trochu jinak, než je dnes běžné.
Domečky pro hmyz
„Trávník je květnatá louka. Je tu spousta různého hmyzu, nepoužívám žádnou chemii, umělá hnojiva, pesticidy nebo herbicidy. V ideálním případě se ze zahrady nic neodváží, všechno zetlí a pohnojí půdu, vše se vrací zpátky. Je to takový uzavřený okruh. A všude by měla být spousta úkrytů pro živočichy,“ podotkla.
A ukazuje domečky pro hmyz, které si tu děti samy vyrábějí. Přiznává ale, že namísto chemie musí v případě potřeby leckdy nastoupit ruční práce. Zásadní je včas otrhat a zlikvidovat třeba části rostlin, na kterých roste plíseň, nebo ručně sesbírat invazivní slimáky.
V zahradě, kterou začala cíleně budovat v roce 2014, nechybí jezírko, přírodní prolézačky pro děti či záhonky se zeleninou. Zahrada zatím slouží k relaxaci rodiny a výuce dětí, běžně přístupná není. To by se ale mělo v nejbližší době změnit.
„Zvažujeme, že muzeum a i zahradu otevřeme pro veřejnost. Třeba pro rodiny s dětmi, turisty či cyklisty, kteří pojedou kolem. Přírodní zahrada totiž nabízí úžasný relax. Zjišťujeme, že naše džungle je takovou oázou klidu, že má ohromnou klimatickou funkci. Každému je tady dobře,“ dodává Dvořáková.
8. června 2023 |
