Od roku 1990 se „výroba“ škodlivých emisí na území dnešního Česka snížila ze 199 tisíc megatun CO2 na současných 114 tisíc megatun. „Za tím údajem se ale skrývá to, že jsme snížení dosáhli ve značné míře zrušením tepelných elektráren a významnou redukcí těžkého průmyslu,“ vysvětluje Milan Vašina, výkonný ředitel Aspen Institutu pro střední Evropu.
Společně s Boston Consulting Group nyní zpracovali podrobnou studii, jak by měla vypadat česká cesta k uhlíkové neutralitě, ke které se Česká republika společně s řadou dalších států zavázala. Prakticky by to mělo znamenat, že do roku 2050 by měla naše republika investovat 3,2 bilionu korun. Výsledkem by mělo být snížení uhlíku v ovzduší o 85 procent.
Vyžaduje to ale zásadní změnu přístupu k problematice. Pokud zvolíme typickou českou cestu vyčkávání a pochvalování si, že je nám blíž švejkovská zásada o klidu a nohách v teple a „ono to nějak dopadne“, můžeme zplakat nad výdělkem.
„Minimálně bychom měli být takzvaně reaktivní, tedy investovat do nejmodernějších technologií, které emise opravdu sníží nebo zcela odstraní. Ještě o stupeň výš by byl přístup, kdy se takové technologie a software budou u nás vymýšlet, konstruovat a vyrábět a ostatní je od nás budou odebírat,“ připomíná Tomáš Wiedermann, řídící partner Boston Consulting Group (BCG) pro Českou republiku, spoluautor studie o dekarbonizaci českého hospodářství.
Z debat s českými průmyslníky, vědci, ale i politiky vyplývá, že průmysl i finančnictví jsou připraveny na razantní technologické změny, ale chybí politické vymezení, důslednější mávnutí vládního praporku, že do toho jdeme.
„V realizaci například továren na baterie nebo na úložiště je Česko pozadu, všude kolem se továrny tohoto typu už budují nebo jsou ve fázi přípravy,“ ukazuje na jedno z technologických témat budoucnosti Wiedermann. Nezachytíme-li nejmodernější trendy, nebudeme se ani podílet na bohatství, které dekarbonizace zemím s náskokem přinese.
ČESKÁ „ŠPÍNA“
|
