Máte-li v cestovním hledáčku Francii, rozhodně se vydejte na její západ. Přesněji do Pays de la Loire, jednoho z třinácti metropolitních regionů země, které její obyvatelé kvůli geografickému tvaru často přezdívají l’Hexagone – Šestiúhelník.
Hlavním městem Pays de la Loire je Nantes, které samotné rozhodně stojí za návštěvu. Už jen kvůli originálnímu industriálnímu parku v bývalých docích, kde ožívají mechanická zvířata v nadživotní velikosti, které doslova převyšuje dvanáctimetrový hydraulický slon.
Podobně vás uchvátí i monumentální palác bretaňských vévodů v centru města. Ne nadarmo se o Nantes říká, že je bránou do Bretaně. Pětkrát týdně do něj létají přímé spoje z Prahy a na jeho prohlídku si vyčleňte určitě víc než jeden den.
Další pak věnujte destinaci Saint-Nazaire. Od Nantes je vzdálené zhruba pětačtyřicet minut, můžete jet buď vlakem, anebo lodí. Doporučuje se spíš to druhé. Sice na lodi strávíte dvě a půl hodiny, ale zase vás to bude bavit.
Cestu po řece Loiře, která může být místy hluboká až kolem dvaceti metrů a u Saint-Nazaire se vlévá do Biskajského zálivu Atlantického oceánu, totiž lemují nejrůznější umělecké instalace.
Na každou z nich vás upozorní průvodce, který se v Nantes nalodí společně s vámi. Mluví ale pouze francouzsky, takže pokud nechcete o informace k zajímavým místům přijít, vybavte se dopředu tištěnou příručkou v angličtině, kterou seženete v informačním centru.
Umělecká trasa Estuaire nabízí celkem třiatřicet děl vytvořených slavnými umělci. Těšit se můžete třeba na více než čtyřicetimetrového červeného hada z trubek vystupujícího z pontonu. Podivné průmyslové zvíře vyskakuje z vody, plíží se a vzpíná, aby čelilo Loiře s pusou dokořán.
Had symbolizuje řeku, potrubí představuje kanál. Pozornost přitáhne i mírně nakloněný dům Jean-Luc Courcoulta, jehož základy uvízly v bahně, a který představuje trojrozměrný obraz usazený v čase.
Umělkyni Sarah Sze zase přitáhla oblast Port Lavigne, která podél Loiry nabízí promenádu lemovanou vysokými stromy. A když se budete pozorně dívat, na třech z nich zahlédnete z paluby lodi černé sochy zvířat. Na jednom je medvídě, které leze na pařez za pomoci své matky, na druhém se povaluje jaguár a na posledním se houpe tlupa opic.
Známou instalací je i ohnutá plachetnice od Erwina Wurma na kanálu Canal de la Martinière, který se slavnostně otevíral v roce 1892 a dnes se používá k hydraulické regulaci.
A ještě jedna socha stojí určitě za zmínku. Na špičce pevnosti Nez de Chien, v místě, kde se řeka a oceán setkávají, se z moře vynořuje kostra obrovského mořského hada od Huang Yong Pinga.
Jeho pohyb působí jako živý, tvar páteře odráží křivku mostu Saint-Nazaire a způsob, jakým sedí, připomíná architekturu „carrelets“, charakteristickou pro příbřežní rybolov Atlantiku.
Po vystoupení z lodi by měly vaše kroky vést do dobré restaurace. Těch je v Saint-Nazaire hned několik. Vy určitě navštivte La Plage a jak už název napovídá, najdete ji opravdu přímo na pláži, na Place du Commando.
Nejenže budete mít na rozlehlé terase krásný výhled, ale hned vedle můžete obdivovat trojici soch Daniela Dewara a Grégoryho Gicquela představujících nohu, svetr a trávicí systém. Gigantické postavy z vytesaných betonových bloků jsou zasazené do písku a skal a tyčí se do výšky téměř sedmi metrů. A když je příliv, vypadají jako že je někdo zapomněl ve vodě.
Ale zpátky do restaurace. Podobně jako v jiných podnicích, i tady máte na výběr z několika rozmanitých jídel využívajících sezonní potraviny. Poskládat si je můžete od předkrmu až po zákusek coby výhodné menu, anebo si dát jen jednotlivé chody. Doporučuje se ale vyzkoušet všechny tři.
Francouzi si dávají obecně na gastronomii velmi záležet, ostatně od roku 2010 jsou francouzské jídlo a gastronomie zapsané na seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. A tak kromě toho, že jejich pokrmy výborně chutnají, skvěle na talíři také vypadají.
Vy si určitě dejte rybu, v oblibě je především pražma, umí ji připravit s máslovou omáčkou, s chřestem a opečeným bramborem anebo na smetanovém rizotu. Objednat si ale můžete i hovězí carpaccio, krémovou burratu, pesto a domácí hranolky. Ani s jednou volbou neuděláte chybu.
A jako předkrm zvolte třeba ústřice nebo domácí hummus a focacciu. Sladkou tečkou na konec pak může být rýžový nákyp se slaným máslovým karamelem, nebo crème brûlée či tiramisu.
K jídlu pijí Francouzi většinou víno, tak si ho dejte také. V této oblasti patří k oblíbeným muscadet, které je jedním z typických bílých vín Francie. Vyrobeno z odrůdy Melon de Bourgogne a výborně se hodí jako aperitiv nebo k mořským plodům, zejména pak k ústřicím, humrům a krevetám.
Po jídle je čas prozkoumat samotné město. Pro destinaci Saint-Nazaire se používá slovo renversante, které vám má převrátit vaše veškeré představy o tomto místě. A jde vskutku o město jedinečné. Ať už svou historií, kdy ho v jednom století postavili dvakrát, anebo svým pobřežím, které skrývá malebné pláže a zátoky.
Objevit tu můžete krásu majáků a rybářských budek na pilotech, průmyslovou sílu, umění ve městě i klid rozlehlých přírodních močálů Briere.
A zajímáte-li se o válečnou historii, pak byste si neměli nechat ujít návštěvu ponorky Espadon. Bývalé plavidlo francouzského námořnictva z roku 1960 je první, které se ponořilo pod ledový příkrov, a jedinou ponorkou ve Francii, která je dnes ve vodě.
Námořnictvu sloužila pětadvacet let a používala se pro pozorovací mise a pro výcvik ponorek. Návštěvníkům se poprvé otevřela v roce 1987, po třiatřiceti letech se musela na šest měsíců kvůli restaurátorským pracím uzavřít a znovu přístupná je od roku 2021.
Návštěvníci se na ni zase mohou nalodit, prohlédnout si navigační zařízení, motory i kajuty pro posádku.
Zážitkem je i návštěva legendárních zámořských lodí v Escal’Atlantic. Vezme vás na transatlantickou cestu, jako byste se nalodili na zaoceánský parník.
Přístav Grand Port Maritime | Foto Farid Makhlouf
Escal’Atlantic | Foto Farid Makhlouf
Továrna Airbus Atlantic | Foto Vincent Bauza
Projít si můžete paluby, kajuty a salonky, odpočinout si v lehátku, v baru nebo v jídelně, nahlédnout do lodní kuchyně, vybírat z jídelního lístku a prohlédnout si skutečné artefakty z Normandie z roku 1935 nebo Francie z roku 1962.
Uvidíte třeba jeden z prvních lodních kufrů Luise Vuittona a vyzkoušíte si, jaké to je nechat se spustit v záchranném člunu z paluby na moře.
Další ze zastávek, kterou byste neměli v Saint-Nazaire minout, je i prohlídka výkvětu francouzského průmyslu. Pokud vás lákají legendární továrny, vzhůru na ně. Zajděte si do doků pro stavbu obřích zaoceánských lodí Chantiers de l’Atlantique, nebo do obří továrny Airbus Atlantic, kde se sestavují díly letadel Airbus.
Závod Saint-Nazaire se specializuje na montáž, vybavení a testování předních sekcí a centrálních trupů celé řady těchto letadel a některé jsou skutečně impozantní.
Máte možnost vidět, jak se řadí nýty na trup, jak se instalují okna kabiny a při troše štěstí zahlédnete rovněž nákladní letadlo Beluga „Flying whale“, které pravidelně přistává v Saint-Nazaire, aby vyzvedlo části trupu a odvezlo je do Toulouse nebo Hamburku.
Ne všechny díly se však do belugu vejdou. Ty z Airbusu 380 jsou příliš velké i na „létající velrybu“, a tak opouštějí město po moři.
Ostatně v Saint-Nazaire je největší přístav na francouzském atlantickém pobřeží, který představuje obrovský obchodní uzel mezi Afrikou, Asií, Evropou a Amerikou. Ústí řeky Loiry spojuje se čtyřmi sty přístavy po celém světě a ročně do jeho terminálů připlouvá více než tři tisíce lodí.
Jste-li stále málo ohromeni, pak se vydejte na procházku městem a nezapomeňte se pořádně rozhlížet kolem sebe. V Saint Nazaire je totiž součástí veřejného prostoru umění.
Už několik let dostávají umělci k dispozici volné plochy, které vyzdobí svými díly. Obří nástěnné malby spatříte hned na několika místech, třeba záhadné postavy od chilských autorů nebo tvář aboriginského chlapce či okázalé květiny pocházející z Jižní Afriky.
Doslovný překlad slova renversante, které Francouzi tak rádi pro Saint-Nazaire používají, je úchvatný. A přesně takové tohle město skutečně je.
