Vernisáž výstavy U nás - Purkrabství hradu Klenová

Téma zahrnuje ale také představy o (ne)existujícím místě, ke kterému se z různých důvodů vztahujeme. Někteří autoři pracují s rodinným archivem či s časosběrným principem fotografického záznamu. Na výstavě jsou prezentovány jak klasické snímky, tak intermediální díla a objekty, ale také například technika linorytu, pro niž jsou fotografie stěžejním východiskem, jakousi matricí. Výstava nezahrnuje dokumentární snímky, s výjimkou práce Jiřího Hankeho, která má konceptuální charakter.

Někteří autoři se tématu místa či osobního prostoru věnují dlouhodobě –Jaroslav Beneš (1946) ve svých převážně minimalistických kontaktních kopiích  zaznamenává především městskou krajinu (Beznázvu, od 80-tých let 20.století), Jiří Hanke (1944) v souboru Pohledy z okna mého bytu (1981–2003) zachycuje ze svého kladenského bytu z nadhledu měnící se kompozici na ulici. Autor tak přináší zprávu o situacích a příbězích odehrávajících se v letech normalizačních i porevolučních.  Pro Josefa Mouchu (1956) je naopak soubor fotografií Průjezd rodným městem (1996) momentálním subjektivním záznamem rodného města Hradce Králové, ve kterém nikdy déle nepobýval.

Krajinu (keře, stromy, paloučky), se kterou je Naďa Kováříková (1977) každodenně propojena, fotografuje na velký formát negativu. Ručně svázaná knížka vznikla jako klasické album k prohlížení (Bez názvu, 2015–2020) a působí jako deník. Stejně tak Vojtěch Kovářík (1973) zaznamenává různá místa a vnitřní prostory kolem svého domova v Jindicích, ale také v nedalekém Kolíně –a tyto snímky pak převádí do techniky linorytu (mj. Levá stěna kolínské kostnice, 2016, Cesta II, 2015, Poďousy II, 2023 ).

Fotograf a básník Miloš Houdek (1944) si všímá kreseb z náhodně seskupených trav a větviček při svých zimních toulkách Polabím (Poutníci v čase, 1998–2008). Grafické práce s fotografiemi připomínající kaligrafii propojil s poezií – s japonskou formou textu zvanou haiku, které se také věnuje.

Fotografie abstraktního modelu města s geometrickými tvary okem Michaely Brachtlové (1970) s názvem Město (2016) vybízejí k přemýšlení nad možnou strukturou a funkcí obývaného města jako urbánního celku.

Intermediálně k tématu přistoupila Denisa Sedláková (1972), kterou inspiroval nález rodinných artefaktů a pátrání po předcích. Její práce se odvíjí od fotografie rodiny pořízené před statkem v jižních Čechách. Skrze vytvořený objekt (Krajina H, 2023) z fotografií, skleněných negativů a dalších materiálů nechává nahlédnout do alba plných vzpomínek a příběhů.

Michal Sedlák (1971) v černobílé fotografii kombinované s kresbou stříbrným drátem zachycuje představu volně plovoucí krajiny na jednom z jezer u Čelákovic. Reaguje tak na místní tradici práce s vrbovým proutím, které se zde dříve používalo ke zpevňování břehů či k výrobě košů (Plovoucí ostrov, 2023). Autor ve svém díle propojuje realitu se svými představami o místě.

Gabriela Sauer Kolčavová (1977) zpracovala okamžik návštěvy věže kostela  Svatého Jakuba v rodných Boskovicích (CYCLE, 2012–2016) a také osobní situaci přestěhování se z města na malou vesnici Vratíkov na Boskovicku, se kterou přichází i nové prostředí pro život, objevování prostoru kolem, pozorování  krajiny (Nový svět, 2019 – 2023).

Prvotním impulzem výběru autorů byla snaha představit výrazné osobnosti tvořící především v Polabí (Kolín, Čelákovice), jejichž tvorbu sleduji dlouhou dobu. Výstava se později rozrostla o autory, z nichž někteří Polabí také reflektovali (Jaroslav Beneš), a o další vystavující.

Vystavující: 

Jaroslav Beneš, Michaela Brachtlová, Jiří Hanke, Miloš Houdek, Gabriela Sauer Kolčavová, Vojtěch Kovářík, Naďa Kováříková, Josef Moucha, Michal Sedlák, Denisa Sedláková