Inscenačnímu týmu nového nastudování Figarovy svatby v čele s dirigentkou Julií Jones a režisérkou Barborou Horákovou Joly byli zjevně Mozart a Da Ponte, jejichž operní mistrovství prověřilo více než 300 let, málo. S pošetilým argumentem, že by Mozart dnes používal mobil a jezdil třeba ve ferrari, přidaly před předehru rachot sekačky, se kterou udržuje golfové hřiště zahradník.
Tím ovšem zvukové „inovace“ nekončí. Na jevišti vystupuje také multiinstrumentalista, který střídá harmoniku, klávesy nebo klarinet a sóluje tu tangem, tu ragtimem, tu ošuntělou parafrází svatebního pochodu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, tu kavárenským slaďákem. A do závěrečného jednání, které se odehrává pod dekoracemi obřích lysohlávek, měla nejspíš i diváky do halucinogenního transu uvést adaptace cover verze písně Rolling Stones Paint It Black, kterou zpívá Barbarina s rockerem Cherubínem, už od začátku inscenace zfetovaná dvojice.
