Česká Tate Modern gallery v Trutnově! Bývalá elektrárna se proměnila v centrum současného umění EPO1

Vy jste musel té myšlence hodně věřit, protože jste se kvůli EPO1 do Trutnova přestěhoval až z Opavy.
Je to tak, změnil jsem dost zásadně svůj život, je to hodně daleko, není to na denní dojezd. Ovšem ten projekt mě nadchnul, viděl jsem, že to je jedna z největších soukromých galerií v zemi, s velkými středoevropskými ambicemi. A proto jsem si říkal, že má smysl u toho být. Člověk chce v životě dělat velké věci.

Tak se nám představte, co jste dělal v Opavě? Jste umělec?
Jsem umělec, dá se to tak říct. Píšu knížky poezie, píšu muziku, jsem hudebník, mám nakladatelství Perplex společně se dvěma kamarády už přes 17 let, mám za sebou spousty vydané hudby, nějaké performance a divadelní představení. Také jsem léta dělal dramaturga a hlavního kurátora v Domě umění, v Galerii Obecního domu, v klubu, na festivalech. A některé věci si stále držím, i když už působím v Trutnově.

To je moje životní zkušenost, spolupracovat s lidmi, kteří mají sílu. S těmi potom můžete někam dojít. Ne s lidmi, kteří jen mluví.
Jan Kunze, ředitel centra současného umění EPO1 v Trutnově

Muziku a divadlo máte tedy rád.
Mám rád umění v celé jeho šíři. Občas dostávám otázku, proč se nerozhodnu pro jednu věc, že by to bylo lepší. Ale mě baví odskakovat na různé směry a zároveň mě to tak i naplňuje, ta všehochuť.

Čtěte také

Město dračí síly, to je Trutnov v okouzlujícím podhůří Krkonoš a údolí meandrující Úpy

Jak se vám líbila myšlenka pana Kaspere, abyste šel do Trutnova otevřít galerii umění, která bude přestavěna z bývalé továrny?
Je to z objektu bývalé prvorepublikové elektrárny, vlastně první elektrárny ve východních Čechách. A ten záměr se mi samozřejmě líbil, byť jsem nějakou dobu přemýšlel nad tím, jestli se mám přestěhovat nebo ne. Ale byl to tak velkorysý a ambiciózní nápad, viděl jsem podnikatelskou činnost pana Kaspera, tak jsem si říkal, že má určitě smysl s takovým člověkem spolupracovat. Protože to je moje životní zkušenost, je třeba spolupracovat s lidmi, kteří mají sílu. S těmi potom můžete někam dojít. Ne s lidmi, kteří jsou vypnutí a jen mluví.

Čtěte také

Špičkovou zvukovou techniku trutnovského UFFA si přijedou poslechnout z pražského Národního divadla

On nás tedy oslovil a vnuknul vám nějakou svoji myšlenku, proč ho tento prostor nadchl, aby z něj byla galerie?
Manželé Kasperovi jsou filantropové, dlouhá léta podporují kulturu v regionu na všechny strany. Hudbu, literaturu, výtvarné umění, spolupracují se sochaři a před pár lety dostali tento nápad. Původně zvažoval pan Kasper, jestli z budovy neudělají další výrobní halu, ale architekti, ateliér Tsunami z Náchoda a pan arch. Ježek, mu vnukli ten nápad nebo nasměrovali to na galerii. Protože budova už nebyla pro průmyslovou výrobu vhodná, ale stará průmyslová architektura se perfektně hodí pro výstavy umění.

Už jste si zvykli v podhůří Krkonoš? Naše nejvyšší hory jsou nádherné.
To je jedna z věcí, kterou si velmi cením. Do hluboké přírody to má člověk opravdu jen pár kroků. Ale samozřejmě za pouhý rok člověk ještě úplně nepřijme, že to je jeho domov. To trvá déle.

To je moje životní zkušenost, spolupracovat s lidmi, kteří mají sílu. S těmi potom můžete někam dojít. Ne s lidmi, kteří jen mluví.
Jan Kunze, ředitel centra současného umění EPO1 v Trutnově

Ale vaším domovem je teď úžasná galerie. Je vůbec něco podobného ještě i jinde u nás v České republice?
Je to výjimečné ve dvou směrech. Samozřejmě máme tady podobné instituce, i soukromé, jako je pražský Dox nebo nově otevřená Kunsthalle před rokem, ale proč je to jiné? Jednak je to dáno velikostí, 3 400 metrů čtverečních výtvarného umění, to je opravdu kolos. Ale já nerad zdůrazňuji tu velikost, podle mě je nejdůležitější, a co žádná jiná galerie nemá, že u nás se mohou přímo vytvářet sochy. Může se na nich pracovat právě díky výrobnímu programu Kasper Group. Už tam v minulosti vznikly sochy například Michala Gabriela nebo Lubomíra Typlta. A v tomto programu chceme pokračovat. Vzniknou tam ateliéry a rezidenční programy pro umělce. Ti mohou svá díla vytvářet přímo na místě. A mohou vznikat obří, velká díla ze železa, z nerezu, ze dřeva.

Čtěte také

Galerie má být vzdělávacím centrem, kde se střetávají různé pohledy na naši historii, tvorbu a umění

Když jste viděl poprvé ten úžasný prostor, co jste si pomyslel? Spadnul jste trošku na zadek?
Samozřejmě. Každý, kdo přijde do naší turbínové haly, která je 69 metrů dlouhá, 20 metrů široká a 19 metrů vysoká, tak vždy padne na zadek. Ale samozřejmě je otázka, jak ten prostor naplnit. Když nad tím začnete přemýšlet a říkat si, jak to bude vypadat, kolik to bude stát peněz, tak to už je trošku oříšek. Takže to stálo hodně úsilí a práce.

Jak proběhla přestavba prostor z industriálního prostředí na galerii?
Využily se stávající konstrukce, ale ateliér Tsunami z Náchoda k tomu přistoupil skvěle, zachoval industriální prvky, které třeba už nejsou k potřebě, ale pořád ukazují historii té budovy. A pak už jsme se scházeli a komunikovali, co potřebuje výstavnictví. A pánové z ateliéru Tsunami k tomu dávali onu architektonickou nadstavbu, aby to vypadalo skvěle.

Čtěte také

Malou Paříž má Hradec Králové ve své Galerii moderního umění. Sama budova je uměleckým dílem

Otevřeli jste 24. května pro veřejnost. Jaké umění aktuálně vystavujete?
Aktuálně můžeme nabídnout tři výstavy. Ta hlavní se jmenuje Volume, je to akustická dimenze v současném umění. Jednoduše řečeno, jsou to sochy nebo plátna, které mají něco společného se zvukem. Buď s ním pracují, nebo ho přetvářejí či vytvářejí. Myslím si, že tato výstava je hodně zajímavá i pro děti, protože je může bavit i zvukově. Další, menší výstava, se jmenuje Power Post Station. Ta se zabývá konverzí energie. A třetí výstava se jmenuje Fresh Power a ta mapuje českou sochařskou scénu nejmladší generace. Uvidíte zajímavé sochy z nejrůznějších materiálů. A potom kolem budovy máme nainstalované zase v kontrastu díla matadorů českého umění. Suška, Gabriel, Typlt, Cais, takové větší věci, u kterých se lidé rádi fotí. A v objektu máme i historickou expozici o energetice a elektrárně samotné.

Co na to lidé říkají? Jaké už máte ohlasy?
Říct na to něco špatného je asi těžké. Takže já zažívám jen samé kladné reflexe a všichni jsou stále nadšeni. Ale umění není o tom, aby se chválilo, ale aby také nutilo lidi přemýšlet.

Tak se přijeďte do nové trutnovské galerie určitě podívat. Všechny vás zve ředitel centra současného umění EPO1 Jan Kunze. Moc děkuji za rozhovor.