Tak trochu jiné Chorvatsko. Výlety v okolí Zadaru, až vás moře omrzí

Když jsme první večer pobytu seděli v baru v prázdninovém resortu Punta Skala Falkensteiner a bavili se o cestování, padla otázka: „Kam jezdí Chorvati na dovolenou?“ A jeden z místních odvětil, že na ostrovy. „Každý tam má maminku, babičku, tetu nebo někoho jiného z rodiny.“ „Ale kam cestují mimo Chorvatsko?“ zajímalo mě. „Nikam, protože my tady máme všechno,“ zněla odpověď. V první chvíli mi to znělo jako chvástání, ale následující dny mi daly za pravdu. A to jsme přitom putovali jen kolem Zadaru!

Paklenica

Chorvaté mají osm národních parků a dalších 12 chráněných krajinných oblastí. Nejslavnější, nejnavštěvovanější, a tudíž zpravidla přeplněné lidmi jsou Plitvická jezera a vodopády na řece Krka. Ale okouzlující umí v Chorvatsku být i jiná místa, třeba Paklenica, která na území necelých 100 kilometrů čtverečních turistům nabízí zhruba 150 kilometrů značených cest, 14 vrcholů s výškou nad 1 700 metrů a několik jeskyní, jež jsou mimo jiné domovem 24 druhů netopýrů. Potkat tu můžete i mloka skvrnitého, zmiji růžkatou, jednoho z nejkrásnějších evropských brouků tesaříka alpského či vzácného supa bělohlavého.

Kaňon Velká Paklenica

Od moře je to sem coby kamene dohodil, ale pokud si myslíte, že si sem jen tak odskočíte z plážového lehátka, tak s tím rozhodně nepočítejte. Bez pevných bot se v kamenitém terénu neobejdete.

Nejatraktivnější částí parku je kaňon Velká Paklenica. Bíle zářící kolmé vápencové stěny, které jsou rájem horolezců, se tu tyčí do výšky až 400 metrů a svírají mezi sebou údolí, místy široké jen 30 metrů. Od parkoviště, ke kterému dojedete z obce Starigrad, budete stoupat klikatou cestičkou proti proudu stejnojmenného potoka. Právě ten si tu zvláště zjara a na začátku sezony divoce a nespoutaně razí cestu směrem dolů k moři v mnoha kaskádách a peřejích.

Nejrychlejší trasy k Jadranu i Baltu. Kudy naplánovat cestu k moři

Během zhruba desetikilometrového výšlapu se nezapomeňte dívat před sebe, ale také zpátky, protože výhledy oběma směry stojí za to. Kaňon se totiž občas mírně rozestoupí a nabídne pohled na nekonečné lesy, jimiž je Paklenica proslulá. Dominují jim buky, které tvoří zhruba 70 procent zdejších porostů, a borovice černé.

Velká Paklenica od jeskyně Manita peć

Ze dna soutěsky se po klikatícím se chodníčku vyplatí vystoupat k jeskyni Manita peć. Je plná jedinečných krápníků všemožných tvarů, z nichž některé dosahují vskutku impozantních rozměrů, a sintrových závěsů, které visí nad podzemními jezírky. Prohlídka s průvodcem trvá zhruba třicet minut a platí se v hotovosti na místě.

V minulosti klapala na potoce více než desítka mlýnů, některé z nich v současnosti slouží jako zázemí pro turisty. Stejnou funkci má i Titův bunkr, dnes návštěvnické centrum „Podzemní město Paklenice“ (Podzemni grad Paklenice). Nikdy nedokončený komplex s výměrou zhruba 2 000 m² vyhloubili ve zdejších skalách v 50. letech 20. století jako protiatomový kryt pro tehdejšího jugoslávského prezidenta Josipa Tita a další vysoké představitele socialistické Jugoslávie.

Po stopách Vinnetoua

„Třikrát se obrací Rio Pecos a pak stojí na jejím levém břehu kůl. Když Old Shatterhand dostihne kůlu, je volný a jeho přátelé též.“ Mladším čtenářům to asi mnoho neřekne, ale ti starší mají slavné filmy o hrdém náčelníkovi Apačů Vinnetouovi určitě v živé paměti. Zmiňovanou Rio Pecos, nad níž stálo apačské pueblo, ovšem ve filmech podle románů Karla Maye „hrála“ řeka Zrmanja, která protéká národním parkem Severní Velebit a právě tady se vlévá do moře.

Ve filmech podle knih Karla Maye představovala řeku Rio Pecos. Ve skutečnosti se jmenuje Zrmanja.

V pohoří Velebit, které se jako mohutná hradba táhne od Zadaru směrem na sever podél pobřeží Jaderského moře v délce zhruba 140 kilometrů, ovšem Mayovi hrdinové zavítali i na další místa. Po jejich stopách se můžete vydat pěšky, na kole anebo džípem v rámci celodenního Velebit Photo safari. Náš řidič a průvodce Bruno na každé zastávce doloží autenticitu místa záběrem z filmu.

Zdejší divoká krajina má pochopitelně co nabídnout i těm, které filmy podle románů Karla Maye minuly. Je plná rozeklaných bílých vápencových skalních hradů, mezi kterými se jen sem tam krčí stavení. Většina z nich je polorozpadlých a opuštěných, což je pozůstatek války z 90. let 20. století. Jen na pár statcích tu hospodaří starousedlíci.

Pro Velebit jsou strmé vápencové věže, rozpukané stěny, propasti a skalní labyrinty bizarních tvarů.

Výhledy ze zdejších kopců, z nichž minimálně desítka je vyšší než naše Sněžka, jsou opravdu impozantní. Pod vámi se totiž bude rozkládat nádherné chorvatské pobřeží a sytě modré moře plné menších či větších ostrovů. A právě na dva z nich se vydáváme hned následující den.

Slany Pag

Pag je pátým největším ostrovem Jadranu, kromě toho se pyšní ještě bílým bohatství a to hned ve dvou podobách. Tou první je pažská krajka, která je od roku 2009 zapsána na seznamu nemateriálního dědictví UNESCO. Tato bílá nádhera se tu vyrábí už od dob renesance, kdy s jejím vyšíváním začaly zdejší sestry benediktinky. Pažské krajky připomínající jemné pavučinky se šijí jehlou podle osnovy přišpendlené na tvrdém polštářku. Původně byly součástí zdejších krojů a až později se z nich staly dekorativní kousky. Dnes mají ve městě, které nese stejné jméno jako celý ostrov, své muzeum a také školu, jejímž prvořadým úkolem je udržení tradice výroby.

Město Pag leží na stejnojmenné ostrově a je největším producentem soli v Chorvatsku. V popředí snímku je moře, ale vzadu v zálivu se nachází mělké bazény pro vypařování mořské vody.

Druhým bílým bohatství Pagu je sůl. Narazíte tu na ni opravdu všude, a když foukne vítr, což bylo během naší návštěvy skoro pořád, budete ji mít i ve vlasech. Tradice výroby soli se na Pagu datuje už od starověku, kdy sem přišli první osadníci. Původně se získávala z rozsáhlých salin, vlastně mělkých jezer (Paške solane), dnes se vyrábí umělým zahříváním mořské vody a jejím odpařováním a roční produkce dosahuje zhruba 33 tisíc tun. Bazény pro přípravu solného láku zabírají přes dva miliony metrů čtverečních a jižní část Pažského zálivu je díky nim rozparcelovaná do menších a větších čtverců.

Královský Nin

Zatímco na Pagu výrobu soli modernizovali, v Ninu se stále zpracovává postaru, což vám ve zdejším muzeu rádi ukážou. Nin je kromě toho také rájem surfařů a podle amerického Travel Channel se pyšní jednou z nejkrásnějších pláží na světě. Říká se jí Královnina, je dlouhá tři kilometry a pro mělké a teplé moře ji mají v oblibě hlavně rodiny s dětmi. Královnina se podle legendy jmenuje proto, že tu první chorvatský král Tomislav společně s královnou pozorovali nádherné východy slunce. A tím se dostáváme k historii, která byla hlavnímu důvodu naší cesty do Ninu.

Letecký pohled na Nin s písečnými plážemi včetně pláže Královniny, která je podle amerického Travel Channel jednou z nejkrásnějších na světě.

Nin patří mezi nejstarší města na Jadranu, bývá nazýván „nejstarším chorvatským královským městem“. Chorvatští panovníci totiž až do druhé poloviny 11. století neměli stálé sídelní město a Nin patřil mezi několik hlavních center.

Ale popořádku. Město v 9. století před naším letopočtem založili Liburni a nazvali jej Aenon. Po nich tu byli Římané, kteří z něj udělali hlavní sídlo provincie. Na počátku 7. století se Nin neubránil avarsko-slovanským nájezdům a následně se tu usadil chorvatský kmen. Město se tak stalo prvním centrem nezávislého středověkého chorvatského knížectví. Od druhé poloviny 9. století pak bylo více než tisíc let sídlem biskupů a top postavení si uchovalo až do začátku 15. století. Pak ale začal jeho vliv upadat.

Kostel svatého Mikuláše (Nicholase)

Každá z historických epoch tu zanechala své stopy, všechny památky jsou navíc natěsnané na malém ostrůvku v Ninském zálivu. K těm nejstarším patří „nejmenší katedrála na světě“ – jak zdejší předrománský kostel svatého Kříže nazval slavný anglický architekt Thomas Jackson. Ve skutečnosti kostelík z 9. století, který stojí na starověkých římských základech, katedrálou není. Má však jinou zvláštnost – sloužil jako kalendář. Jeho okna jsou totiž uspořádána tak, že v čase slunovratu a rovnodennosti dopadají sluneční paprsky na přesně dané místo uvnitř kostela.

Další ninskou sakrální památkou je první chorvatský korunovační kostel. Nese jméno svatého Mikuláše, pochází z přelomu 11. a 12. století a bylo v něm korunováno sedm panovníků. Jsou zde také pozůstatky středověkých hradeb včetně městské brány. Pokud se chcete o zdejších památkách dozvědět více, nakoukněte do muzea, kde se dozvíte třeba o tom, že zde kdysi stával monumentální antický chrám.

31 fotografií