Ve StarDance ses objevil poprvé jako tanečník, kterého si dodnes všichni pamatují – i kvůli tvé výrazné image…
Je pravda, že mě doteď lidi poznávají, asi to i bude tím mým knírkem… Bylo tomu v roce 2015 a do StarDance jsem se vrátil před dvěma lety, což byl ten ročník, který vyhrál Honza Cina, jako hlavní choreograf. Letos v této funkci působím podruhé, takže doufám, že jsem se už poučil z předchozích chyb a bude to jen lepší. (smích)
Co všechno máš jako hlavní choreograf na povel?
Dalo by se říct, že jsem taková „holka pro všechno“. Mám na starosti výběr tanečníků, společně s ostatními kolegy pak rozhodujeme, kdo s kým bude tančit v páru. Také účastníkům pomáhám vylepšovat jejich choreografie, řeším i externí taneční čísla, kterými se přímý přenos prokládá – na tom spolupracuji s Bárou Suchařípovou a Matějem Randárem. Někdy dávám dohromady i rekvizity. A hlavně jsem jakýmsi „prostředníkem“ mezi tanečníky, režisérem, kostyméry, atd…
Máš tedy právo veta, když zjistíš, že je něco v téhle show úplně mimo?
Dalo by se říct, že mám. Minulý ročník jsem se snažil mít neustálé povědomí o tom, co kdo zrovna dělá… Na druhou stranu, to, co bude kdo tančit v daný večer, je odpovědností jednotlivých tanečníků v párech. Oni si vytvářejí svou vlastní choreografii. Moje úloha je jim s tím pomoct – když potřebují, dělám takové třetí oko a snažím se to dramaturgicky dotáhnout.
To mi vysvětli…
Může se stát, že třeba u waltzu mají dva páry v chystaném vystoupení stejné taneční prvky nebo stejný začátek, pak je na to upozorním a poradím jim, aby se pokusili své číslo ještě předělat. Každý z nich by měl přijít s něčím originálním. Je to někdy složité, protože někteří profesionální tanečníci se StarDance účastní poněkolikáté a je náročné se neopakovat. Přece jen scéna je od počátku show stejná a stejné jsou i schody, po kterých se nastupuje na scénu.
Je tedy výhodou, když do StarDance přijde úplný nováček?
Sám vlastně nemám srovnání, co je lepší výchozí pozice. Jako tanečník jsem se StarDance účastnil jen jednou. U supervizora asi platí, že když děláš něco poprvé, nevykrádáš sama sebe. Na druhou stranu, zkušenost je také silná výhoda. Tento rok máme několik nových tanečníků, kteří nikdy nevystupovali před kamerami, natož v přímém přenosu. Musejí také najednou mluvit s novináři, tráví čas s celebritami… I když mají za sebou profesionální soutěže a vystoupení, tohle je úplně jiná disciplína. Přijít do takového „kolotoče“ je velká změna. Když jsem byl nováčkem já, přece jen jsem nějaké zkušenosti měl, vystudoval jsem divadlo a také jsem se párkrát jako herec účastnil natáčení. Tenkrát to pro mě byla dost výhoda.
Začíná se zkoušet v srpnu. Mají tanečníci na práci se svými svěřenci v tom totálním nasazení klid na výkon?
StarDance je především zábavní pořad, takže i když tanečníci intenzivně zkouší, během toho času je s nimi občas ve zkušebnách natáčecí štáb, protože je zapotřebí také zaznamenávat vhled do zákulisí. Což taky není jednoduché. Zároveň je důležité, jestli si taneční partneři sednou… To sám znám. (smích)
Na tiskové konferenci zaznělo od tanečnice Zuzany Šťastné, že tančit ve StarDance byl její velký sen. Podle jakého klíče nové tanečníky hledáš?
Taneční branže je taková bublina, kde se skoro všichni znají mezi sebou. Jsou tu profesionálové, kteří by do StarDance rádi šli, ale zatím aktivně tančí na soutěžích, což není možné se show, která trvá půl roku, skloubit. Proto účast i odmítají. Tanec je vrcholový sport, který stojí hodně píle, energie i peněz a když chceš držet krok se soupeři, nemůžeš si dovolit na tak dlouho vypadnout. Pak se vše blbě dohání. U tance je navíc věkový limit…
Je konkurz, který pořádáte, uzavřený?
Uchazeče si zveme většinou napřímo nebo na doporučení kamarádů z branže. Snažím se si pořád udržet přehled o současném dění na scéně, sleduji například různá taneční videa a podobně. Moje kritéria jsou: musí se mi líbit, jak dotyčný tančí, zajímá mě ale též, jak na mě působí jako osobnost. V téhle soutěži je důležitá i originalita, projev a charisma. Konečné slovo nemám jen já, ale další čtyři lidi. Letos jsme se shodli celkem jednotně.
Hledíš i na to, aby se sešla dobrá parta?
Tohle je taky hodně důležité. A špatně se to leckdy odhaduje, protože dát na první dojem je někdy ošidné. Proto si dělám i takovou rešerši, kdy se poptám v branži na názory kolegů, kteří s jednotlivými tanečníky už pracovali nebo je znají.
Už jsme narazili na párování tanečníků s celebritami. Jak se pozná, kdo s kým bude ladit?
Tam nerozhoduju sám, to ladíme hlavně s Bárou Suchařípovou, ale i s dalšími kolegy, kteří byli součástí výběrového řízení. Ale co je podle mě důležité: aby spolu ti dva vypadali dobře, musejí být k sobě i ideálně velcí. Nemusí být stejného věku. Snažíme se odhadnout pocitově, kdo má jakou povahu, aby si navzájem vyhovovali, byla mezi nimi dobrá chemie. Přece jen spolu prožijí intenzivní tři měsíce až půl roku. Být s někým, kdo je ti nepříjemný, je pak blbý. Máme deset párů, šance, že se najde nějaký, který neladí, je tedy velká. Dáváme si tedy na kombinování extra záležet.
Stalo se v minulosti, že si někdo stěžoval a chtěl partnera vyměnit?
Minulý ročník, kdy jsem byl poprvé v roli supervizora, se mi to nestalo, ani se mi nic nedoneslo. Ale když jsem tančil ve StarDance se svou budoucí dívkou Marií Doležalovou, chtěla mě na začátku vyměnit. A teď spolu máme dvě děti!
Tomu nemůžu uvěřit!
Nebyla to rozhodně láska na první pohled. První seznámení bylo náročný. Tehdy jsem o ní nikdy neslyšel a nepřetvařoval se. Marie se divila, že nevím, co dělá – s nadsázkou říkala: „Kde jste ho, proboha, vzali.“ Pak jsme si ale sedli a začali se bavit, jak bychom si představovali naše tančení, a už to bylo mezi námi lepší a lepší.
Účastní se umělci různých profesí. Kdo je podle tebe za „šaška“ a kdo za „šprta“?
Tady jsem na tenkém ledě, přece jen se všemi budu teď dlouho spolupracovat. (smích) Obecně se dá říct, že herci mají k tanci nejblíž, setkávají se s ním už na škole, mají taneční průpravu. Sportovci mají zas kromě pohybového nadání i vštípený dril a disciplínu, jsou ambiciózní. Což ale může být i na škodu, StarDance není klasická soutěž o dokonalé technice, je to i o sympatiích. Jde především o zábavu, což se někdy nepotká. Nejtěžší to mají celebrity z jiných povolání, letos máme cukráře Josefa Maršálka, ten má s tancem nejspíš menší zkušenosti, má ale úžasné kouzlo osobnosti! Takže mu případně nějaký ten nedokonalý krok divák i porotce odpustí… Víme z minulých ročníků, že dokonalost není podmínka vítězství.
Nestýská se ti po účasti ve StarDance v roli tanečníka?
Tančil jsem jen jednou s Marií. Teď to možná vypadá, že mi to pak zatrhla, ale ne! Naopak mě podporovala, abych šel tančit znovu. A když se zamyslím, ani se mi moc nestýská, protože jsem po StarDance dostal krásné pracovní nabídky, které mě hodně naplňovaly. Dělal jsem například představení s Divadlem bratří Formanů a jezdil tour po Evropě, což bylo úžasné, to jsem si vždy přál. Nechtěl jsem zahodit, co se mi slibně rozjíždělo. Do StarDance jsem se tedy nakonec vrátil v jiné roli a kdo ví, co bude v budoucnu.
Taneční umění se od začátku StarDance hodně posunulo. Chystáš třeba nějaké super moderní prvky? Nebo se jde spíš naproti vkusu konzervativního diváka?
Typický divák téhle show je pořád trochu konzervativní, ale to neznamená, že nemůžeme ukázat i modernu. Letos budeme mít i modernější technologie, které umožňují víc si pohrát s efekty. Uvidíme, jak se to vyvine.
Letos ubyl jeden porotce. Nelákalo by tě sedět na téhle pozici?
Není to nic, po čem bych toužil, přece jen je to úloha, kdy musíš trefně zhodnotit výkon v přímém přenosu, být odborný a zároveň vtipný. Není to určitě pro každého a já se do toho nehrnu.
Když začne období přímých přenosů ze StarDance, jsi na Kavčích horách 24/7?
Minulý ročník to tak bylo, protože jsem to dělal poprvé a chtěl jsem „být u všeho“. Hodně jsem trávil čas s tanečními páry u zkoušení a podobně. Letos to chci nechat víc na nich a počkám si, až si sami řeknou, že mě potřebují. (smích) Jak už jsem ale zmínil, řeším i hromadu jiných věcí kolem pořadu, takže mi StarDance stejně zabere většinu týdne. Hlavně období kolem přímého přenosu je časově nejnáročnější. Blbý je, že se některé věci nedají moc nachystat dopředu, protože nevíš předem, které páry vypadnou. Letos bych se tím nechtěl tolik zničit, ale tuším, že moje nátura mi to nedovolí.
StarDance bývá nejsledovanějším pořadem roku a mnoho lidí touží se podívat na natáčení, přiblížit se nějak k hvězdám. Stoupl jsi doma, u maminky, v popularitě?
No jéje! A jak! Na přímý přenos chce hodně lidí a není jednoduché se na něj dostat. Zvlášť ten poslední ročník, který byl poznamenaný covidem, na něj se nedalo dostat vůbec. Ale když jsem tančil jako jeden z účinkujících, na každém přenosu jsem někoho v publiku měl. Jsem moc rád, že toho můžu být součástí!
Marek Zelinka
Vystudoval fyzioterapii na FTVS UK a Katedru nonverbálního divadla na HAMU. Ještě za studií účinkoval v inscenaci Loni v Marienbadu společnosti Depresivní děti touží po penězích. V La Fabrice nastudoval s Martinem Talagou autorskou inscenaci SYNOVIAL (o tom, jak současní muži vnímají svoje tělo) a tamtéž s kolegy také inscenaci podle knihy Marie Doležalové Kafe, pivo, cigárko. V Divadle bratří Formanů se podílel na choreografii inscenace Deadtown, v níž účinkuje. Choreografii připravoval i pro inscenaci Periferie Divadla na Vinohradech či pro Penzion pro svobodné pány v Divadle Palace. Hrál ve filmech The Confessions of the Boxman či Masaryk.
Zdroj: časopis Glanc
