Na sociálních sítích existují stovky, ba tisíce  příspěvků, které charakterizují dezinformátora podle věku, vzdělání či povahy. V průměru jde podle autorů oněch příspěvků o člověka staršího, méně vzdělaného, nepřejícího pokroku, nechápajícího hodnoty moderní Evropy, případně blahodárnou činnost naší vlády, jde o Satana a obecně o našeho nepřítele.

Je ovšem zajímavé, že se nikde neobjevují příspěvky, které by charakterizovaly opak dezinformátora, tedy informátora. Z logiky jazyka a při použití opozit musí však zjevně jít o našeho přítele, člověka mladšího, vzdělaného, pokrokového, proevropského, provládního, tedy anděla. Přitom právě na historických příkladech zjistíme,  že to tak rozhodně nebylo a není.

Používejme pro zjednodušení pojem „informátor“ pro všechny, kteří v minulosti ve jméno ideologie a v zájmu vládců sledovali a udávali ty, kteří měli vlastní názor a nechtěli poslouchat poučky, které jim vládní elity vnucovaly. Fenomén, kterému říkáme dezinformace je totiž starý jako lidstvo samo.
 

Dnes se uvádí, že dezinformace je nepravdivá informace, která je šířena za účelem oklamání lidí. Proti ní stojí misinformace, což je také nepravdivá informace, ale šířená nikoliv záměrně. Každý právník však ví, že nejtěžší věcí při soudní při je dokázat úmysl. Já osobně jsem se v žádné diskusi nesetkal s tím, že by protisystémový názor někdo označil za misinformaci. Vše co se nehodí, je zásadně zlý úmysl a tedy dezinformace.

Tenhle Karl Raimund Popper se ovšem zabýval i gnoseologií. Svou teorii poznání vybudoval na předpokladu, že při zobecňování nelze absolutní pravdivost dokázat, lze ji jen „testovat“, tedy ověřovat. V procesu poznání nemá tedy smysl vršit důkazy o pravdivosti tvrzení, ale naopak je třeba hledat to, co by mohlo dané tvrzení vyvrátit.  On tomu říká „falzifikace“. Pro vědu má cenu pouze teorie, kterou lze vystavit zkoušce zpochybnění nebo vyvrácení. Jistotu pravdy nemůžeme mít nikdy, můžeme se k ní ale blížit anulováním teorií, které se dají vyvrátit.

Informátoři si ovšem nešpiní ruce tím, že by vykonávali faktickou perzekuci. Oni jen v vědoucím prstem ukážou na toho, kdo má být potrestán. Zpočátku šlo o perzekuci ve jménu náboženské víry. V antice byl dezinformátor odsouzen za pohrdání bohy, ve středověku se stával kacířem se všemi důsledky, které z toho plynuly. Teprve s úpadkem vlivu církve se pojem dezinformace rozšířil do světské sféry a nabyl nesmírné široké podoby. Vliv na to měl zvláště ateismus, do té doby zvaný bezbožnictví,  tedy dezinformace par excellence.

V tomhle dlouhém běhu věků se měnily kulisy, názory i zákony, ale motivace jednání informátorů se příliš neměnila. Vždycky to totiž byla služba vládcům, která byla postavena na věrnosti té správné ideologii a poslušnosti, ale nikoliv na přemýšlení, váhání slušnosti a hledání. Tihle informátoři se tím živili a dostávali za to peníze, ale mnohem horší byly fanatici, kteří své „dobro“ šířili s planoucím pohledem a ohnivým mečem v ruce.

Ale co na to svědomí takového papeže nebo Dominga de Guzmána? Oni byli těmi, kdo ve jménu potírání dezinformací nařídili masakr. Svědomí totiž lidem, jako byli oni, zcela chybělo. Domingo si vysloužil svatořečení jako sv. Dominik a papež vděčnost francouzského krále, který do té doby jih Francie neovládal a teprve po této křížové výpravě jej připojil ke své Ile de France. Neboť za čistotou víry je třeba hledat v první řadě zájmy mocných a peníze. To platí o víře stejně jako o šíření demokracie.

Inkvizice upálila Giordana Bruna, proto, že hlásal, že Země se pohybuje a není středem vesmíru. Podstatné pro soudce nebylo, zda to je či není pravda, ale že to odporuje Bibli. Neboť co není v Bibli je dezinformace a kacířství. Proč se zdržovat diskusí, potrestáme ho, jen my máme patent na pravdu. Co je nám do názoru vědců pokud odporují našemu ideologickému přesvědčení?

Nemá cenu tu probírat desítky a stovky příkladů, kdy morálka žalostně plakala odstrčená do kouta, protože jí nikdo nechtěl a nepotřeboval. Šlo přece o víru, o moc, o prestiž a o peníze. V době křížového tažení proti albigenským bylo svatému Dominikovi zhruba 40 let, tedy byl to muž na prahu stáří. Pocházel ze španělské vesnice Caleruega. Takže postarší venkovan, ale progresivní. Na svědomí má smrt dezinformátorů měst, mezi nimi i mnoha dětí. Takže si myslím, že to co odlišuje údajné dezinformátory a informátory, není věk, původ či místo, kde žijí, ale v první řadě svědomí a morálka.