V budoucí Evropské komisi by měl být eurokomisař zodpovědný za konkurenceschopnost naší ekonomiky, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Stefano Mallia.
Stefano Mallia je od roku 2010 členem Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), poradního orgánu institucí EU. V roce 2020 se stal předsedou skupiny zaměstnavatelů EHSV, která sdružuje podnikatele a představitele podnikatelských sdružení.
Mám pocit, že konkurenceschopnost se konečně stává na evropské úrovni prioritním tématem. Není ale už pozdě?
Myslím, že máte do značné míry pravdu a konkurenceschopnost se dostala pevně na pořad dne. Dlouhá léta se o ní téměř nemluvilo, ale v posledních měsících se stala tématem, které je třeba řešit. Mohlo by to souviset s covidem-19, Ukrajinou nebo americkým zákonem o snižování inflace (IRA). My zaměstnavatelé ale jasně vidíme, že konkurenceschopnost uvadá, což musíme změnit.
Zúčastnili jsme se Konference o budoucnosti Evropy a jako skupina zaměstnavatelů v Evropském hospodářském a sociálním výboru (EHSV) jsme navrhli zavedení „kontroly konkurenceschopnosti“, která by měla být zakotvena v rozhodovacích procesech EU. Na jejím základě by se analyzovalo, jak navrhované nové právní předpisy ovlivní podniky a podnikatelské prostředí. Evropská komise se našemu návrhu zpočátku bránila, ale před několika měsíci, v době, kdy se začalo debatovat o konkurenceschopnosti, předsedkyně Komise Ursula von der Leyen skutečně prohlásila, že ho zavede. Nevíme ale, jak to bude fungovat, protože odpovědi, které dostáváme, jsou stále poněkud nejasné.
Pokud jde o vaši úvodní otázku – připadá nám jaksi ironické, že EU má jako hlavní nástroj jednotný trh, ale od Lisabonské strategie v roce 2010 nemáme žádnou strategii konkurenceschopnosti. Když se podíváte na statistiky týkající se výzkumu a vývoje, inovací nebo toho, kdo vede v klíčových technologiích, jako je umělá inteligence, cloud computing nebo zelené technologie, zjistíte, že jsou to USA a Čína. Jsme dost pozadu. Takže ano, pravděpodobně máme zpoždění, ale alespoň jsme začali něco dělat.
Co by měla EU udělat, aby zvýšila svou konkurenceschopnost? A to nejen na papíře, ale i ve skutečnosti, v reálném byznysovém světě?
Existují různé prvky, na kterých musíme pracovat, jako jsou omezování administrativní zátěže, snižování nákladů na energie, zvyšování kvalifikace a také investice do inovací. Tyto aspekty zmiňujeme již mnoho let a EU se stále snaží tyto věci dávat do pořádku. Opravdu potřebujeme komplexní strategii, která by zasáhla všechny aspekty, byla by jednotná pro Evropu, ale zároveň by zachovávala prostor pro specifický přístup jednotlivých zemí. Například v České republice máte významný zpracovatelský průmysl a odvětví těžkého průmyslu. Jiné země, jako Dánsko nebo Řecko, tento prvek zjevně nemají v takové intenzitě jako Česká republika. Musíme tedy dát zemím flexibilitu, aby mohly zaujmout svůj vlastní přístup. Mezitím potřebujeme evropskou strategii, agendu konkurenceschopnosti. A není to klišé. Konkurenceschopnost musí být středobodem myšlení EU a myslíme si, že v budoucí Evropské komisi by měl být eurokomisař zodpovědný za konkurenceschopnost naší ekonomiky, což v současné době není.
Myslíte si, že má EU dostatek finančních prostředků na to, aby pomohla evropským podnikům zavádět nové technologie?
Odhaduje se, že pro úspěšný průběh Zelené dohody potřebuje EU v nadcházejícím desetiletí každoročně navýšit investice o přibližně 520 miliard eur. Je zřejmé, že je zde obrovská finanční potřeba.
Máme určité obavy ohledně aktu o klimaticky neutrálním průmyslu (Net-Zero Industry Act), který se zřejmě zaměřuje pouze na zelené technologie. Uplatňuje jakýsi přístup „výběru vítěze“, který neschvalujeme. Co ostatní průmyslová odvětví, která dnes potřebují transformovat? Nemůžeme si dovolit rozhodovat o tom, která odvětví zaniknou. Musíme poskytnout finanční prostředky všem, tedy pokud jsou schopni a ochotni transformaci uskutečnit. Musí s tím pomoci i soukromý kapitál, což znamená, že musíme vytvořit prostředí pro rozkvět soukromého kapitálu. Pokud se podíváte na americký zákon IRA, tak ten je jednoduchý na implementaci, jde napříč hranicemi a je velmi komplexní. Nezdá se, že bychom tento koktejl nyní dokázali dát dohromady. Zároveň je třeba pro férovost podotknout, že mezi opatřeními v USA jsou i daňové úlevy nebo daňové prázdniny, které EU nemůže sama přijmout, protože daně jsou v kompetenci jednotlivých států.
Když už mluvíme o kompetencích, na úrovni EU probíhá diskuse o tom, jak jednotlivé členské státy mohou či nemohou podporovat své národní hospodářství a podnikání. Jak můžeme členským státům umožnit, aby podporovaly své podnikání, ale aby nadměrnými pobídkami nezničily jednotný trh?
To je velmi citlivé téma a mezi členskými státy existují různé názorové proudy. Z našeho pohledu bychom za prvé rozhodně neměli usilovat o budování konkurenceschopnosti, která je založena na dotacích. Za druhé musíme jasně identifikovat faktory, které nám pomohou zvýšit konkurenceschopnost, jako je například zvyšování kvalifikace. Musíme odstranit administrativní zátěž, abychom umožnili podnikům prosperovat.
V tomto smyslu jsem mnohem více pro nástroje EU než pro státní podporu. S nimi totiž hrozí, že větší země potopí menší státy, protože si mohou dovolit větší objem státní podpory. Raději bych se tedy zaměřil na evropské nástroje. Navíc bychom se neměli pouštět do dotační války s USA a měli bychom se zaměřit na užší vazby s podobně smýšlejícími zeměmi, zejména když se snažíme rozvíjet otevřenou strategickou autonomii.
Evropská komise v reakci na IRA představila tzv. Průmyslový plán Zelené dohody, který obsahuje již zmíněný akt o klimaticky neutrálním průmyslu nebo důraz na těžbu surovin v EU. Co si o tom plánu myslíte?
Začněme pozitivy. Směřujeme k průmyslovému plánu, což je něco, co EU dosud nemá. Ukazuje také správný směr, pokud jde o pomoc podnikům zapojit se do zelené transformace. V čem je problém? Nezaměřuje se na všechna průmyslová odvětví. Za druhé, neřeší takové otázky, jako je administrativní zátěž – s výjimkou urychlení povolovacího procesu. Stále se domníváme, že je třeba udělat více, pokud jde o snížení administrativní zátěže, rozvoj dovedností nebo financování průmyslových odvětví. Kromě toho se v něm nehovoří o digitální transformaci, která je spojena s tou zelenou.
Podniky trpěly také kvůli vysokým cenám energií… Podařilo se situaci vyřešit?
Je jasné, že když došlo k invazi na Ukrajinu, nikdo nebyl připraven. Myslím, že impuls k distancování se od ruských paliv je pozitivní, protože nás nutí kreativněji přemýšlet o tom, jak snížit naši závislost na ruských palivech. Měli bychom podporovat alternativní zdroje a hlavní roli musí hrát jaderná energie. V současné době si ji nemůžeme dovolit vyřadit z energetického mixu.
Zmínil jste mnoho problémů a překážek, kterým firmy v EU čelí. Myslíte si, že to může vyústit v odliv firem do USA nebo Číny?
Už se to děje. Viděli jsme společnosti, které tady ukončily činnost a otevírají základny v USA. Jedná se zejména o ty, které jsou závislé na vysoké spotřebě energie. Mohu to nazvat reálným a přítomným nebezpečím. Proto říkáme, že zelený přechod musí být otevřený všem.