Ministři vnitra dosáhli dohody na dvou problematických bodech migrační reformy, což mnozí označují za historický úspěch, protože jde o průlom po mnoha letech. Státy EU budou platit 20 000 eur za každého migranta, kterého odmítnou přijmout.
Švédská ministryně pro přistěhovalectví Maria Malmer Stenergard, která ve čtvrtek (8. června) v Lucemburku vedla jednání, označila dohodu za „historický krok“, který by mohl odblokovat roky trvající ostré spory o společná imigrační a azylová pravidla EU.
„Opravdu jsem nevěřila, že tu budu sedět a řeknu to (…) ale přijali jsme obecnou pozici k nařízení o řízení azylu a migrace a nařízení o azylovém řízení,“ řekla Malmer Stenergard.
Dohoda znamenala „historické rozhodnutí o dvou velmi obtížných a citlivých tématech“, uvedla komisařka EU pro vnitřní věci Ylva Johannson a dodala, že tento proces byl „maratonem“.
A historic day ! Home affairs Ministers came together today and adopted a solid basis for negotiation with @Europarl_EN on two of our key Migration Pact proposals.
Today we showed we will not give up.
After years of failures, we showed that, on migration, Europe can deliver.
— Margaritis Schinas (@MargSchinas) June 8, 2023
Dohody se podařilo dosáhnout poté, co ze stolu spadl požadavek na „povinnou relokaci“ migrantů ze zemí na vnější hranici, jako jsou Itálie, Řecko a Malta. Místo toho si členský stát může zvolit zaplacení finančního příspěvku ve výši 20 000 eur za každého migranta, o němž prohlásí, že jej nemůže přijmout.
Tyto platby půjdou do společného fondu EU, spravovaného Komisí, na financování projektů zaměřených na řešení základních příčin migrace.
Systém ale bude mít i výjimky. Jak píše ČTK s odkazem na vyjádření českého ministra vnitra Víta Rakušana, Česko si spolu s dalšími státy přijímajícími uprchlíky z Ukrajiny vyjednalo dočasnou výjimku (do konce války) z povinnosti finančně pomáhat přetíženým jihoevropským státům.
Migrační politika byla „vnímána jako toxické téma“, řekla komisařka novinářům na tiskové konferenci ve čtvrtek večer. „Dosáhli jsme obrovského pokroku v obnově důvěry,“ řekla Johannson a dodala, že „dnešek dokazuje, že mezi členskými státy existuje důvěra a solidarita“.
Dohoda mezi ministry neznamená, že obě nařízení jsou hotovou věcí. Poslanci Evropského parlamentu stále požadují zavedení povinných relokací. Johansson uvedla, že je „přesvědčena“, že se podaří vyjednat kompromis s poslanci EP, a poznamenala, že „to není poprvé, co se EP a Rada neshodnou“.
Kompromis však nezískal jednomyslnou podporu. Na začátku jednání polský ministr Bartosz Grodecki prohlásil, že jeho vláda odmítne platit „pokuty“ za nepřebírání lidí.
„Z politického a pragmatického hlediska je pro nás tento mechanismus nepřijatelný,“ řekl ministr země, která přijala více než milion uprchlíků Ukrajiny.
K Polsku se však připojilo pouze Maďarsko, země s pravděpodobně nejsilnějším protiimigračním postojem. Podle Stenergard se tak podařilo dosáhnout „velmi solidní kvalifikované většiny“.
Nová legislativa přinese systém přerozdělování migrantů, který stanoví účinné kvóty, kolik žádostí musí hraniční státy zpracovat, než požádají o pomoc. Vlády také budou muset vyřídit žádosti migrantů do šesti měsíců oproti původně navrhované patnáctiměsíční lhůtě.
V jiném bodě reformy ministři souhlasili s tím, že místo toho, aby se zavedla jednotná pravidla EU, budou mít národní vlády právo rozhodovat o definici „bezpečné“ země, do níž mohou být navráceni neúspěšní žadatelé o azyl a ekonomičtí migranti. Vlády budou muset prokázat „spojení“ migranta se zemí, kam ho chtějí navrátit. Diplomaté nicméně naznačili, že by nový systém mohl umožnit například Itálii, jejíž premiérka Giorgia Meloni postavila kontrolu migrace na první místo svého programu, převést migranty do Tuniska a dalších severoafrických zemí, ze kterých původně nepřišli.
„Dnes je den, kdy něco začíná. Nepřicházíme do cíle, ale vyrážíme,“ řekl italský ministr vnitra Matteo Piantedosi.
Přestože se podařilo najít silnou většinu, nebylo to bez výhrad. Německo patřilo ke skupině států EU, které doufaly, že blok projeví větší ambice, a ministryně zahraničí Annalena Baerbock jen málo skrývala své zklamání. Německo dlouhodobě prosazuje přímé relokace, nejen finanční příspěvky.
Dohoda „vytváří perspektivu k ukončení nevýslovného utrpení na vnějších hranicích EU“, uvedla Baerbock v prohlášení. „Upřímnost mě ale nutí přiznat, že kdybychom jako spolková vláda byli schopni reformu prosadit sami, vypadalo by to jinak,“ dodala.
„Hořkou součástí kompromisu jsou procedury na vnějších hranicích, které znevýhodňují osoby, které mají kvůli své zemi původu nízkou šanci získat azyl. Bez těchto procedur by se však na přerozdělovacím mechanismu nepodílel nikdo jiný než Německo,“ uvedla Baerbock.
Německá ministryně zahraničí dodala, že hlasování proti kompromisu by znamenalo, že „společná evropská azylová politika založená na solidaritě by byla na dlouhá léta mrtvá. A místo toho by všichni ti, kteří chtějí v Evropě tak jako tak znovu postavit zdi mezi zeměmi, měli volné ruce.“
Plány na revizi azylových pravidel EU ztroskotaly v roce 2015 poté, co do Evropy přes Středozemní moře dorazilo více než milion lidí – většinou na útěku před občanskou válkou v Sýrii. Od té doby se Unie v migrační reformě téměř „nepohnula z místa“, povedlo se to až nyní.
