DĚTI ZABIJÁCI: NATHANIEL ABRAHAM (19)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

09.06.2023 Společnost

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů.

Nathaniel Abraham

Nathanielovi Abrahamovi bylo jedenáct let a měl zbraň, sice starou, špatně udržovanou zbraň, které chyběla pažba, ale přesto to byla zbraň, zbraň více než schopná rozdávat smrt. Nikdo přesně neví, jak k pušce ráže 22 přišel, ale nebylo pochyb o tom, co s ní hodlal udělat. Jak řekl spolužákům, celé dny trénoval, chodil do lesa a střílel na balonky. Jednouse pochlubil, že někoho zastřelí. Od jedenáctiletého kluka to možná znělo jako plané chvástání, ale Nate Abraham zdaleka nebyl obyčejný puberťák. Byl to kluk, který měl problémy se vztekem, problémy s učením, problémy se zákonem. Během předchozích dvou let ho dvaadvacetkrát zadržela policie a některá obvinění se týkala trestných činů se zbraněmi. Nyní, večer 29. října 1997, vzal pušku a vydal se hledat oběť.

První, koho Nathaniel osudné noci přitáhl, byl jeho soused Michael Hudack. Kulka však minula a Nathaniel utekl dřív, než si Hudack uvědomil, že na něj někdo střílel. Pak se několik hodin skrýval a sbíral odvahu. Nakonec vylezl na strmý násep poblíž svého domu v Pontiacu ve státě Michigan a seděl tam pod hvězdami a pozoroval okolí. Nejvýraznějším prvkem městské krajiny byl obchod se smíšeným zbožím s přilehlým parkovištěm asi 200 metrů od místa, kde Nate seděl. Nate zvedl pušku a zaměřil se podél ní, přičemž si vybíral různé lidi, kteří přicházeli a odcházeli z obchodu.

Osmnáctiletý Ronnie Greene byl ten páteční večer také venku, jen tak se poflakoval a plánoval, že se později sejde s přáteli. Nejdřív se však musel zastavit v samoobsluze, aby si vyzvedl nějaké jídlo na víkend. Greene Natea Abrahama neznal a netušil, že ho sleduje, když vychází z obchodu a přechází přes parkoviště. Nahoře na náspu mezitím Nate mířil, prst měl položený na spoušťové pojistce a sledoval Greena. Dýchal mělce, hrudník měl stažený, sotva se zvedal. Tohle je ono, rozhodl se. Tohle byl ten pravý. Pomalu se jeho prst přiblížil ke spoušti a začal na ni jemně tlačit. Pak se mu puška v rukou mírně rozkmitala a vydala duté cvaknutí. Dole na parkovišti se Ronnie Greene zhroutil k zemi.

Nate Abraham se nezdržel, aby byl svědkem krveprolití, které způsobil. Jakmile uviděl Greenea padnout, zvedl se a utíkal zpátky domů, kde ukryl vražednou zbraň. Dole na parkovišti mezitím přihlížející viděli, jak Greene upadl, a přišli mu na pomoc. Nejeden z nich vyťukal na telefonu číslo 911 a brzy se ozvalo kvílení sirén a záře policejních světel. Davem se prodrala sanitka a zdravotníci se vrhli na pomoc zraněnému muži. Bylo však pozdě. Kulka pronikla vysoko do lebky a zasáhla mozek. Ronnie Greene byl pravděpodobně mrtvý ještě předtím, než dopadl na zem.

Během soudního přelíčení

Nathanielovi Abrahamovi mohlo zastřelení nevinného člověka projít. Koneckonců oběť byla pro něj zcela cizí a střílel z odstřelovací pozice. Nikdo ho neviděl zmáčknout spoušť. Ale Nate nemohl o střelbě mlčet. Proč by to dělal? Byl hrdý na to, co udělal. V následujících dnech se ve škole chlubil spolužákům: "Zastřelil jsem toho negra." Netrvalo dlouho a toto chlubení se doneslo až k uším učitelského sboru. Odtud přišlo hlášení na policii. Během několika dní po smrti Ronnieho Greena byl jeho vrah zadržen.

Tento případ mohl michiganským státním zástupcům přivodit politickou minu. Vždyť soudit jedenáctiletého chlapce za vraždu jistě vyvolá odezvu veřejnosti. V některých kruzích se již objevila obvinění z rasistické agendy. Naštěstí se však stát mohl opřít o nedávno přijatý právní předpis, kontroverzní zákon o zproštění mlčenlivosti. Ten stanovil, že mladiství mohou být za určitých podmínek povinně souzeni jako dospělí, a případ Abraham splňoval všechny podmínky.

Jedenáctiletý Nathaniel Abraham se tak stal nejmladším obviněným z vraždy prvního stupně v historii USA. Podle obhájce Geoffreyho Fiegera to byla ohavnost. Fieger odsoudil zákon o zproštění mladistvých obžaloby jako barbarský a trval na tom, že jeho klient neměl nikdy stanout před soudem pro dospělé. Pak se pustil do praktičtější obhajoby. Tvrdil, že Abraham nikdy neměl v úmyslu zabíjet a že když střílel na Ronnieho Greena, mířil na nějaké stromy. Pušku měl podle něj v tak špatném stavu, že s ní nešlo správně zamířit, a střelba proto nemohla být úmyslná. Tvrdil také, že jeho klient je duševně zaostalý, s mentálními schopnostmi šestiletého dítěte. Obžaloba samozřejmě tyto argumenty předvídala a předložila proti nim několik vlastních argumentů. Mezi ně patřilo Abrahamovo chlubení před vraždou a po ní, důkazy o tom, že trénoval střelbu na terč, a jeho pokus o zastřelení Michaela Hudacka téže noci, kdy zabil Ronnieho Greena.

Nakonec zvítězila obhajoba státu, ačkoli porota nevynesla rozsudek prvního stupně, v nějž státní zástupci doufali. Nathaniela Abrahama shledali vinným z vraždy druhého stupně. Soudce Eugene Moore poté rozhodl, že přestože se jednalo o proces s dospělým, měl by být Abraham odsouzen jako mladistvý. Nařídil, aby byl mladý vrah zadržován v zařízení pro mladistvé až do svých jednadvacátých narozenin, poté bude propuštěn na svobodu.

Nathanielovi Abrahamovi se za mřížemi dařilo dobře, i když občas vybuchl vzteky, občas něco ukradl a měl zakořeněný odpor k autoritám. Během pobytu ve vězení si dodělal maturitu a dokonce se dostal na Wayne State University, kde doufal, že se po propuštění vyučí tělocvikářem. Propuštění přišlo v lednu 2007 a okamžitě ho pohltila kontroverze, když vyšlo najevo, že stát poskytl Abrahamovi byt bez nájemného a platil mu školné na vysoké škole. Sotva se prach po těchto odhaleních usadil, Abraham studia na Wayne State zanechal a oznámil, že se bude věnovat kariéře rappera. Byla to cesta za slávou, která nakonec skončila neúspěchem.

Abraham však nezůstal mimo titulky novin dlouho. V roce 2012 byl zatčen na čerpací stanici v Bay City a bylo u něj nalezeno 254 tablet extáze. Byl obviněn z úmyslu distribuovat regulovanou látku. Pak ještě zhoršil situaci napadením dvou vězeňských úředníků. V současné době zůstává za mřížemi michiganské státní věznice.

-pokračování-

Další díly