Moje první operace
Primář se narovnal a zeptal se mě nezučastněně:
"Tak, kdy si sem přijdete lehnout?"
Nepočítala jsem s tím, že budu muset na operaci. Byla jsem už u několika doktorů a nikdo o operaci nemluvil, až tady ten: šibal. Doktor Šibal byl malinkej, na nose měl brýle a odstávající uši. Taková směšná postavička, která pro mne neměla jedno jediný hřejivý slovo, naopak mluvil odtažitě a studeně. Nemocnice byla pro něho denní rutinou a mně se z kombinace on a nemocnice dělalo špatně. Těšila jsem se, až z ní vypadnu zpátky do života, venku byl teplý jarní den.
Něco si zapisoval a otázku mi se skloněnou hlavou zopakoval:
"Kdy si sem přijdete lehnout?"
"Nikdy," vyhrkla jsem umíněně. Nepřekvapila jsem pouze sebe, ale i doktora. Zvedl hlavu a zadíval se na mne. Slýchávala jsem, že režiser a maminka mají vždycky pravdu. Nevím nic o režisérech, že maminky mají vždycky pravdu o tom jsem věděla své. V minulém století, v době, kdy byl v Čechách totalitní režim, i doktor byl ten, kdo se musel poslechnout.
"Máte přece bolesti," konstatoval suše. "Do druhého června si zařidˇte všechny prohlídky," natáhl ruku a podal mi list papíru, můj nástupní termín do nemocnice.
Měsíc, blesklo mi hlavou. Jen jeden měsíc života, při operaci se může stát cokoliv a mně bylo dvaadvacet a vyhlídka smrti mne děsila. Připadalo mi, jako kdybych se loučila se životem.
Zvedla jsem hlavu a moje oči narazily na jeho oči za silnými skly brýlí. Vadilo mi, že má tak silná skla v brýlích a nemůžu se mu podívat do očí. Jak mne může operovat, když pořádně nevidí? Můžu mu věřit?
"Uvidíme se druhého června," rozloučil se se mnou a já jsem vypadla z ordinace s pěkným kolotočem v hlavě. Ještě po chodbách jsem nevnímala nic kolem sebe. Proklopýtala jsem usekem, který mne dělil od hlavních dveří a ven z hlavní nemocnice. Potřebovala jsem se nadechnout.
Procházela jsem parkem směrem k tramvaji a připadalo mi, že se na svět najednou dívám jinýma očima. Uvědomovala jsem si rozkvetlé stromy, zpěv ptáků a cítila jsem nezaměnitelnou vůni jara. Každý rok stejné, jaro jsem zažila už dvaadvacetkrát, ale nikdy mi nepřipadalo takové, jako ten den, kdy jsem šla z nemocnice na tramvaj.
Cítila jsem se zranitelná, nemoc přichází v době, kdy se nemáme čas zastavit, pomyslela jsem si smutně. Zastav se a otevři oči, jenom se někam ženeš, jako všichni ti ostatní. Přijde nemoc a najednu je čas. Spoustu času, ale předtím jsem neměla ani čas zaznamenat, že už začalo jaro. I jaro jsem brala jako samozřejmost, přichází každý rok. Přírodní jevy se opakují. Příroda je stále krásná, ale co my lidé? My přece nezůstáváme stejní. V našem bytí není stejného okamžiku. Stárneme, umíráme... V lidském žití by neměla být samozřejmost, protože co když už zítra?
Kdo ví?
--------------------------
Dcera krásy si slzy soucitu pak utřela,
řkouc: "Tohle jsem netušila, a tak jsem plakala.
Že červa Bůh má rád, jsem věděla, a potrestá
nohu, co naschvál na něj šlápne, že by ale lil
na něj olej a mléko, to ne - tak jsem plakala
a naříkala jsem za to, že musím odejít,
ulehnout na tvé chladné lože, nechat zde svůj lesk."
William Blake
-------------------------------
Musím ještě dodat, že v tomto roce, kdy jsme šla na jaře na operaci, můj děda šel na podzim na operaci s kýlou. Byl zdravý, bylo mu něco málo přes šedesát let a z nemocnice se už nevrátil.
----------------------------
Ivana Lance
Tanec
Noční obloha se třpytila miliony hvězd, jako by se připravovaly na tanec. Měsíční svit zaléval louku stříbrným světlem a vítr šumící v korunách stromů zněl jako tichý doprovod noční melodie.
Ivana Lance
USA Georgia vs. Česká Republika
Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?
Ivana Lance
Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.
Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.
Ivana Lance
Zachráněná?
V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,
Ivana Lance
Láska je jako duha
Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Porodnost Arabů razantně klesá, přelidnění však Blízký východ straší dál
Porodnost v arabských zemích za posledních několik let zaznamenala přes sílící přítomnost...
V Maďarsku po nehodě na Dunaji havaroval motorový člun, dva lidé zemřeli
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Novotný by měl z ODS odejít sám, míní Stanjura. Děkuji za názor, řekl starosta
Místopředseda ODS Zbyněk Stanjura by uvítal, kdyby se starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný...
Volby by vyhrálo hnutí ANO s 32 procenty, s SPD by mělo vládní většinu
Sněmovní volby by nyní vyhrálo opoziční hnutí ANO s 32 procenty hlasů. Na druhém místě by byla s...
- Počet článků 395
- Celková karma 18,14
- Průměrná čtenost 955x
IT TALKS.
Listen to the silence,
IT SPEAKS.
Listen to your heart,
IT KNOWS.
(Native American Proverb)