S příchodem teplého počasí se na cestách rojí opět menší či větší „pelotony“ cyklistů. Covidový cykloboom by ale podle europoslanců neměl skončit právě u rekreačních vyjížděk, Evropa by se měla na cyklistiku dívat i jako na celý průmyslový ekosystém, který má ekonomice co nabídnout.
Dvakrát více ujetých kilometrů na kole, lepší podmínky pro cyklisty a rozvoj evropského cykloprůmyslu. Právě o to by měla Evropská unie a její členské země usilovat, když se řekne budoucnost cyklistiky. Volají po tom europoslanci v rezoluci, podle které by tyto kroky měla vzít Evropa za své ve speciální cyklostrategii. K jejímu vypracování vyzvali Evropskou komisi.
Kromě výše uvedeného by se měly evropské země podle evropských zákonodárců zaměřit také na navýšení investic do budování bezpečných cyklotras, zajištění dostatku parkovacích míst pro kola a snížení DPH na opravu a pronájem kol. Po unijní exekutivě pak europoslanci kromě přípravy strategie chtějí, aby rok 2024 vyhlásila rokem cyklistiky.
Nejde ale jen o to podnítit více lidí, aby více jezdili na kole, a to nejen rekreačně, ale i do práce nebo na nákup. Podle europoslanců i odborníků má cyklistický ekostystém potenciál prospět evropské ekonomice.
„Opravte mě, pokud mi něco uniká, ale Evropa není světovou jedničkou, bavíme-li se o různých průmyslových sektorech. V tomto případě (cykloprůmyslu) máme ale šanci to změnit (…) Myslím, že nová fáze iniciativy ‚Vyrobeno v Evropě‘ by se mohla soustředit právě na kola. Řada evropských výrobců může konkurovat svým protějškům v Číně, Spojených státech a dalších zemích,“ zdůraznil Andrej Novakov, bulharský europoslanec z lidovecké frakce.
Posílení výroby v Evropě by mohlo přispět k lepší dostupnosti kol. Dopady covidové krize – na jedné straně vyšší poptávka po kolech, na druhé straně přerušení dodavatelských řetězců – totiž vedly k prodlevám ve výrobě a nemalému zdražování materiálů i dopravy.
Výroba v Česku jede
I díky zmíněnému covidovému boomu má Evropa našlápnuto. Podle dat uvedených v europoslanecké rezoluci působí v „cyklistickém ekosystému“ na tisíc malých a středních podniků, tato odvětví zaměstnávají na milion lidí a do roku 2030 by se počet pracovních míst mohl zdvojnásobit.
„Cykloprůmysl je jedním z nejrychleji rostoucích odvětví,“ řekla redakci Jitka Vrtalová, odbornice z Partnerství pro městkou mobilitu.
„Aktuálně se prodá v Evropě 22 milionů kol za rok. Největší boom je u prodejů elektrokol, jejichž prodeje dosahují aktuálně kolem 5 milionů kusů (…) Přibližně 60 procent ze všech kol a elektrokol, která se v EU prodají, se zde také vyrobila. Poptávka je přitom taková, že v některých obdobích výroba nestačila a na jízdní kola a elektrokola se musely dělat pořadníky,“ doplnila Vrtalová.
K rozvoji cykloprůmyslu v Evropě přispívá i Česko. Podle Vrtalové je totiž mezi první desítkou evropských zemí, pokud jde o podíl pracovních míst ve výrobě kol a komponent. „Když se podíváte na údaje Konfederace evropského cykloprůmyslu CONEBI, Česká republika je na tom s produkcí prakticky stejně jako Nizozemsko,“ srovnala odbornice.
Bez třetích zemí se ale tak jako tak EU neobejde, pro výrobu potřebné surové materiály jsou k nalezení převážně za jejími hranicemi.
Podle Vrtalové pak leží další, ne zcela využitý potenciál kol zejména v městské a příměstské přepravě zboží. „Elektrokola a především nákladní cargo kola jsou cestou pro lepší logistiku ve městech. Nákladní kola zabírají méně prostoru, mají nulové emise a průměrnou cestu zvládnou stejně rychle jako osobní automobil či dodávka. Zároveň pro zákazníka vychází cena dopravy stejně,“ popsala.
Rezoluce přijata, a co dál?
Přijatá europarlamentní rezoluce nicméně zůstává právně nezávazným politickým vyjádřením a je tak na jednotlivých členských státech, jak budou či nebudou cyklistiku, ať už jde o budování bezpečných tras, daňové úlevy nebo výrobu kol a jejich součástek, podporovat.
Například v Česku platí od května roku 2020 snížená sazba DPH, tedy 10 %, na opravu kol. Jisté nevýhody ale stále přetrvávají jinde.
„Nejde jen o sazby DPH (…) V Česku je na řadě míst stále problém vykázat si cestu na jízdním kole jako pracovní či uznat nákup nebo opravu jízdního kola v účetnictví jako rovnoprávný dopravní prostředek. Státy jako například Belgie jdou ale mnohem dále a zaměstnavatelům i zaměstnancům nabízejí finanční podporu, pokud na cestách do práce využívají jízdní kolo,“ popsala redakci Vrtalová.
„Řada studií dnes ukazuje, že se to bohatě vyplatí. Každé euro vložené do podpory aktivní mobility má vysokou návratnost. I proto usnesení Evropského parlamentu vyzývá k tomu, aby byl cykloprůmysl přijatý jako rovnoprávný hospodářský sektor,“ dodala.
Co se týče celoevropské cyklostrategie, eurokomisař Janez Lenarčič europoslancům připomněl, že na cyklistiku EU už myslí napříč existujícími strategickými nebo legislativními dokumenty.
„Iniciativy na podporu cyklistiky máme. Strategie udržitelné a chytré mobility počítá s rozšířením cyklistické infrastruktury a efektivnějším začleněním jízdy na kole jako navazující dopravy na poslední kilometry v rámci sítě TEN-T. Cyklistika má také významné místo v novém rámci EU pro městskou mobilitu,“ uvedl.
Avšak stejně jako jsou budoucí aktivity v rukou členských států, v rukou unijní exekutivy je, zda samostatnou strategii připraví. Slova Lenarčiče nicméně spíše značí, že je Komise spokojená se statusem quo.
„Rámec EU pro městskou mobilitu už je skvělým základem pro další rozvoj jízdy na kole v Evropské unii. Nedávno založená expertní skupina na něj navíc naváže a přijme doporučení,“ dodal.
A právě u doporučení by mělo zůstat podle českého národního cyklookordinátora Jaroslava Martinka. Tlačit na pilu z jeho pohledu není správná cesta.
„Samozřejmě mám radost z usnesení Evropského parlamentu, ale mnohem raději bych byl, kdybychom si sami uvědomovali, že tyto kroky budou skutečně prospěšné pro naši společnost. Pokud půjde jen o nařízení, je to nejlepší cesta se ‚zaseknout‘. Pro mě osobně je rozhodnutí Evropského parlamentu především výzvou, abychom dosáhli těchto cílů, aniž bychom rozdělovali českou společnost na nějaké skupiny,“ zdůraznil.
