Každý má svou úchylku…

Co je na tom nejhorší? Vzhledek k tomu, že to je úchylka, se to nedá tak úplně ovládat a korigovat a ten, který nepoznal, nikdy nepochopí. V panelku máme jednu dámu, která má neskutečnou úchylku na boty a když říkám neskutečnou, tak to nemyslím nadneseně, protože to doopravdy bylo neuvěřitelné. Oblékala se normálně, nakupování nijak nepřeháněla, jen v té jedné věci: Boty! Když jsem pak při návštěvě viděla její „botník“ (měla spodní část šatníku vymezen jen na botičky), byla jsem vážně v úžasu. Bylo jí jedno jestli to jsou boty ze secondhandu, značkové, z Primarku… Prostě, když se jí nějaké líbily, musela je mít! A ještě to sama se smíchem přiznala.

Moje sestřenka z České má zase úchylku na tyrkysovou a modrou. Strejda ze Židenic zase všude nosí kšiltovku BMW. Vůbec nevím, kde ji vzal a proč to dělá, když takové auto vůbec nemá. Ale nepamatuju si, že by někdy vyrazil ven bez své černé čapky. Je zvláštní, jak jsme každý jiný a co se nelíbí ostatním, se může líbit zase nám nebo jiným. Já osobně ujíždím na sukních a silonkách. Prostě se mi moje nohy v nich líbí. Jednak ze sportování mám prostě nohy šlachovité a tenké (jako čáp) a navíc z tančáku omlácené. Takže když beru sukni/šaty/šortky, automaticky k nim vytahuju i silonky. Ty ale vydrží většinou jen jeden den, takže nakupuju pořád a pořád, další a další. A úchylka je na světě.

Na druhou stranu se musím obhájit, že se snažím kupovat za rozumné peníze v Primarku nebo drogérce. A už vynechávám značkové obchody, kde stojí jedny silonky tolik, co jinde balíček pěti. Ale zase když nedávno vyhlásila má oblíbená značka soutěž o dárkový poukaz, hádejte, kdo se jako první přihlásil? No jasně! Markéta! Prostě ÚCHYLKA.

Když se zamyslíte, taky určitě nějakou úchylku na něco máte. A nemustí to vůbec být nic s oblečením. Třeba na fanaticky uklízenou domácnost, nebo auto. Nebo třeba úchylka na polské filmy? Nebo úchylka na to, cpát kečup ke každému jídlu?