Nejtěžší přiznání herečky a političky Táni Fischerové: porodila postiženého syna… Utekla z domova

Nejprve byla herečkou, pak se začala angažovat v politice. Byla i v předsednictvu Národní rady osob se zdravotním postižením. Táňa Fischerová sama porodila postiženého syna. Jak sama přiznala, pod tlakem okolností od něj utekla.

Táňa Fischerová se narodila 6. června 1947. Jejím otcem byl divadelní režisér Jan Fischer. Začala studovat herectví, ale školu nedokončila. Přesto se divadlu věnovala. Jako divadelní herečka působila v pražském Činoherním klubu, v Divadle Jiřího Wolkera a na volné noze.

Ve filmu debutovala v roce 1961 v dramatu Kohout plaší smrt. Dále hrála ve filmech Hotel pro cizince (1966), Lev s bílou hřívou (1986) a Svědek umírajícího času (1989). Po roce 1989 se objevila například v seriálu Konec velkých prázdnin (1994).

Kromě herectví se Fischerová již léta věnuje také charitativní a politické činnosti. Byla členkou správní rady Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 a členkou správní a dozorčí rady Knihovny Václava Havla. V polovině roku 2012 Fischerová oznámila, že se bude ucházet o post hlavy státu v přímé volbě, v roce 2013 kandidovala v prezidentských volbách jako nezávislá.

Po narození syna Kryštofa herečka odešla z divadla. „Narodil se v termínu, ale měl 1790 gramů, takže byl opravdu maličký, to je vždycky problém. Takže porod proběhl bez komplikací, ale po porodu došlo ke krvácení do mozku, takže mi ho vzali a dali do inkubátoru,“ řekla před kamerami pořadu 13. komnata.

Tam dokonce otevřeně přiznala, že kvůli synovu postižení od něj jednou utekla. „Měla jsem jednu velkou krizi, a to když jsem četla knihu o autismu. Tehdy jsem se s tím nedokázala vyrovnat, protože jsem najednou měla pocit, že Kryštof je autista, i když nebyl. A tehdy jsem utekla z domova. Měla jsem pocit, že to dítě nemůžu přijmout, že ten osud nemůžu přijmout, že to nemůžu unést,“ prozradila. Nakonec se vrátila po rozhovoru se svým manželem, skladatelem Petrem Skoumalem.

Jejich vztah se však nakonec rozpadl.

Zdroj: 13. komnata, Wikipedia