Sloužit nemusím, ale chci. Inventář Jindřišek vyhlíží poháry: Jak se losují?

Ostřílený kapitán pak bryskně vysvětloval, jak to tenkrát chodilo.

„Byl jsem malej, ne že bych té Spartě taky fandil, ale chodil jsem na ni. V televizi byly asi dva nebo tři programy a fotbal tam určitě nebyl, člověk musel na stadion. A my chodili se strýcem na Letnou,“ líčil.

Rok 1987, kdy Bohemka vykopala Pohár UEFA (tam padla v 1. kole s belgickým Beverenem), si Jindřišek nevybavil, ale později už zeleno-bílý tým z Vršovic registroval. Připomněl éru pod trenérem Vlastimilem Petrželou, slavné čtvrté místo ze sezony 2001/02. „To jsem ji začal vnímat.“

Bohemians v Evropě: nadšení, dojetí i šok. A předkola možná v Ďolíčku

Teď je osobnost ligy lídrem mužstva, které v Ďolíčku předčilo nejlepší ročník v samostatné lize a opět rozpoutalo euforii. Ve dvaačtyřiceti se může těšit na předkolo evropských pohárů. „Velká věc, zatím si neuvědomuju, co to znamená. Dojde mi to časem,“ přemítal Jindřišek.

V Bohemce jste přes čtrnáct let. Zažil jste pády do druhé ligy i návraty z ní, zažil jste solidní sezony i baráž o udržení. Napadlo vás někdy, že je možné uhrát poháry?
Upřímně musím říct, že by mě nic takového nenapadlo. Na druhou stranu: tenhle tým je za dobu, co tady jsem, nejsilnější. Majitelé pochopili, že pokud chceme někde hrát, je třeba investovat víc, nakoupit lepší hráče. Otevřít trošku víc kasu, aby přišla kvalita schopná usilovat o lepší výsledky.

Jaké máte pocity bezprostředně po posledním zápase?
Je to nádherný večer. Něco jsme dokázali, můžeme hrát poháry. Nikdy jsem je nehrál, bude to pro mě premiéra. Netuším, co od toho čekat...

Takže už máte podepsanou novou smlouvu? Současná vám brzy vyprší.
Já se hned během oslav ptal majitele, on povídá, že nejdřív budeme slavit a pak si na to sedneme. Já to natahovat nebudu, byl bych hloupý, kdybych nechtěl pokračovat. Zdraví drží, stíhám tempo, hraju. Nevidím důvod se nedohodnout.

Majitel klubu Dariusz Jakubowicz přichází na tiskovku a se sklenkou koňaku usedá vedle Jindřiška. Popichuje ho, žertuje o jeho zálibě v instalatérské práci. „Smlouva je připravená. Ladili jsme detaily, Pepa tam má plat, prémie a instalatérské vybavení, nářadí a materiál. Na tom to ale vázne, protože strašně zdražil a je ho nedostatek. Ale dohodneme se. Pepa tady musí sloužit ještě dlouho.“

Co vy na to, Josefe?
Že sloužit nemusím. Ale chci.

Kam byste se v předkole Konferenční ligy chtěl podívat?
Nad tím nepřemýšlím, já ani nevím, jak se to losuje. (úsměv) Bude to pro nás celé novinka. Přál bych si neudělat ostudu.

Sparta na závěr padla, Jurečka předstihl Řezníčka. V Ďolíčku slaví Evropu

K udržení klíčového čtvrtého místa vám nakonec pomohla Slavia vítězstvím nad Slováckem. Věděli jste o skóre v nedalekém Edenu?
Já určitě ne, nechtěl jsem. Člověk by měl brouka v hlavě, zbytečně by se dostával pod tlak. Až na konci jsem se ptal rozhodčího, jestli neví, jak to vypadá. Prý tři nula a že gratuluje. Poznal jsem ale na fanoušcích, že je to dobré, protože kdyby na Slavii vedlo Slovácko, tak by asi byli hodně opaření, když jsme inkasovali.

Závěr sezony byl rychlý, během týdne se odehrála tři kola. Jak jste udržovali koncentraci na evropský cíl?
Když jsme v úterý vyhráli v Plzni, tak nás to strašně nakoplo. Získali jsme potřebné sebevědomí a musím říct, že jsme se závěrečného zápasu s Olomoucí vůbec nebáli. Nehráli jsme na bod, který by stačil, chtěli jsme vyhrát. Bohužel to dopadlo opačně, škoda, že jsme aspoň neremizovali.

Kdy jste začal věřit, že čtvrtou příčku uhájíte?
Já až právě v té Plzni. Už předtím na Spartě jsme hráli skvěle, ale bohužel jsme udělali hrubky, které Sparta potrestala. Už cestou do Plzně jsem věřil, že tam něco uhrajeme a na místě jsem z nás opět cítil tu naši sílu, hráli jsme nepříjemný účelný fotbal. A naopak jsme chyby trestali my.

Před rokem jste hráli baráž, to je obrovský skok. Co se změnilo?
Už v baráži, už v nadstavbě před ní jsme hráli kvalitně, byť to nevycházelo podle představ. Když jsme bodovali, tak bodovala i konkurence... Nicméně do baráže jsme si věřili, zvládli ji a pak to pokračovalo. Vyšla příprava, přenesli jsme si to do ligy. Občas se něco nepovedlo, ale jsem strašně rád, že když jsme dostali facku, tak jsme vstali a další zápas dokázali, že nás to nepoložilo. A ukázali jsme, že umíme hrát fotbal.

Vojtěch Povejšil @povejsilvojtech

Hlasitý potlesk a pokřik pro trenéra Jaroslava Veselého https://t.co/rSbaxAl24L

27. května 2023 v 18:22, příspěvek archivován: 28. května 2023 v 8:17

oblíbit retweet odpovědět

Jaký podíl na tom má trenér Jaroslav Veselý?
Velký. Navedl nás na správnou myšlenku, naučil nás hrát podle toho, co nám vyhovuje. Vždyť jsme vlastně přeskočili tu prostřední ligovou skupinu, rovnou jsme šli do té o titul. To je obrovský skok. Už postupem do šestky byla sezona úspěšná, ale pak už jsme samozřejmě chtěli poháry dotáhnout.

Jsou to nejhezčí chvíle vaší kariéry? Jak vám je, když nadšení fanoušci skandují vaše jméno?
Nedokážu to teď srovnat, krásných momentů bylo víc. Tohle je ale něco úplně nového. A jak jsem říkal, asi mi to dojde časem. A fanoušci? Neskutečné. Už jen to, že jdu třeba po ulici a oni mě poznají, pozdraví, toho si nesmírně vážím. Pochválí mě a já jim řeknu: Jo, děkuju, hraju nejlíp, jak umím. Bohemku mám v srdci a navždy tam zůstane.

Dva klokaní inventáře Deset minut před koncem byl celý Ďolíček na nohou, u postranní čáry se totiž na definitivní tečku za kariérou chystal David Bartek. Vousatý univerzál skončil po podzimu a přesunul se na trenérskou lavičku asistovat Jaroslavu Veselému, rozlučku si vzhledem k pohárové radosti snad nemohl naplánovat lépe. Josef Jindřišek předává kapitánskou pásku hrajícímu asistentovi Davidu Bartkovi, který proti Olomouci naposledy nastoupil za Bohemians. „Klobouk dolů před ním,“ smekl Jindřišek, který kamarádovi hned při příchodu na hřiště předal kapitánskou pásku. „Jsme takové dva inventáře tady v kabině. Já přišel, když byl na hostování v Kladně, kromě toho půl roku je celý život v Bohemce. Pro mě je největším Bohemákem, jakého jsem poznal,“ pravil. Bartek je po Jindřiškovi (339) druhý v tabulce zápasů za Bohemians, proti Olomouci zapsal start číslo 296. Na jaře nastupoval ještě za rezervu v ČFL, je ale hlavně trenérem. „A já ho respektuju, ačkoli je o sedm let mladší než já,“ usmál se Jindřišek. „Co řekne, to udělám, poslouchám. Nebuzeruje mě, respektujeme se, bavíme se jako kamarádi. Je to borec,“ dodal.