Dekorace s kosterních pozůstatků v Sedlecké kostnici. Zde chtěl být pohřben každý. Nezbylo místo, byl povolán umělec

Kostnice představuje jedno z nejděsivějších umění na světě. Kromě nádherného kostěného lustru složeného téměř z lidského těla jsou v kostnici k vidění také dva velké kostěné kalichy, čtyři barokní kostěné svícny, šest obrovských kostěných pyramid, dvě kostěné monstrance a mnoho dalšího!

Historie sahá do 13. století

Sedlecká kostnice má dlouhou historii, která začíná ve 13. století, kdy opat sedleckého kláštera jménem Jindřich, přivezl hrst hlíny z cesty ke Hrobu Páně v Jeruzalémě, uvádí web AtlasObcura. Tuto „svatou zeminu“ rozprostřel po sedleckém hřbitově a zajistil mu tak místo jednoho z nejvyhledávanějších pohřebišť pro lidi z celých Čech i okolních zemí. Každý chtěl být pohřben v této hrstce Svaté země a více než 30 000 lidí zde také pohřbeno bylo. Netrvalo však dlouho a na místě najednou nebylo dost místa, aby mohli v klidu spočinout. Proto těla byla přesunuta do krypty, aby se uvolnilo místo pro nově zemřelé.

Kdo však kosti v sedlecké kostnici uspořádal?

Říká se, že první kosti uspořádal poloslepý mnich, kterému se připisuje, že některé lebky a kosti uložil do tvaru pyramidy. Podle legendy se mu po tomto úkonu vrátil zrak, píše web TimeTravelTurtle. Ale většina toho, co je zde k vidění v současné době, pochází z roku 1870, kdy někdo rozhodl, že zbytek kostí by měl být uspořádán umělečtějším způsobem. Práci dostal řezbář jménem František Rint. Právě jeho práci obdivujeme i po téměř 150 letech.

Kostnice a rod Schwarzenbergů

V sedlecké kostnici se nachází také rodinný erb Schwarzenbergů z kostí. Ten má na svědomí také Rint, které erb umístil na zábradlí nad jednou z kostěných pyramid. Vpravo dole je vyobrazen havran, který vytrhává oko z hlavy Turka. Podle knihy autora Paula Koudounarise Říše smrti, tento prvek připomíná vítězství Adolfa Schwarzenberga nad osmanskými vojsky v roce 1598.

Na místě se také nachází lustr, kdy Rint kosti na jeho použití řádně vydezinfikoval a vybělil chlorovaným vápnem, aby jim dodal jednotný vzhled. Ač se to může zdát hororové, lustr není zamýšlen jako strašidelná dekorace: Je to memento mori, připomínka smrti, která má věřící povzbudit, aby se zamysleli nad svým pozemským osudem a vztahem k Bohu.

Kostnice má také vlastní krátkometrážní film

V roce 1970, v den stého výročí Rintova počinu, přišel český surrealistický filmař Jan Švankmajer s desetiminutovým černobílým krátkým filmem Kostnice, který toto místo oslavuje. Původní vyprávění, které zahrnovalo výklad průvodce, bylo však komunistickými úřady považováno za nepřijatelné. Zvuková stopa byla tak nahrazena klavírní hudbou a recitací básně „Namalovat portrét ptáka“ od Jacquese Preverta.

Zdroj: atlasobscura.com, timetravelturtle.com, Youtube