Tři sta let od sestupu na dno Macochy. První byl mnich Lazar Schopper z Brna

Macochu u Vilémovic na Blanensku dřív lidé nazývali jednoduše Propast. Jméno získala podle pověsti, kterou jako první zaznamenal v roce 1793 historik František Josef Schwoy. Tamní vesničan ovdověl a zůstal sám s malým synem. Oženil se znovu, ale jeho nová žena dítě nenáviděla. Jednou ho vylákala do lesa k propasti a shodila dolů. Chlapec se ale zachytil pod okrajem, kde ho vesničané našli a vytáhli. Když zjistili, jak se události seběhly, svrhli do propasti macechu.

SESTUPY NA DNO

První doložený sestup na dno propasti se datuje k roku 1723. Tehdy se do krasové hlubiny nechal spustit na laně mnich minoritského kláštera v Brně Lazar Schopper. Po něm, až do roku 1900, se uskutečnilo celkem asi dvanáct písemně zaznamenaných sestupů, jejichž charakter postupem doby nabýval podobu odborných expedic. Za významnými výzkumy a objevy v této části Moravského krasu stál slavný krasový badatel Karel Absolon. Na dně Macochy poprvé stanul v roce 1901. „V roce 1914 propojil propast Macochu s Punkevními jeskyněmi. Umožnil tak návštěvníkům dojít až na její dno. Roku 1933 pak spojil propast s vodní cestou na lodičkách k vývěru podzemní říčky Punkvy. Jeskyně a Macochu tak zpřístupnil v podobě, jak je známe dnes,“ uvedl pracovník Správy jeskyní Moravského krasu Petr Zajíček.

Suchou nohou tam a zpět díky Absolonovi. Před 120 lety sestoupil na dno Macochy

POHLED DO PROPASTI

V roce 1882 vybudovala brněnská sekce Rakouského klubu turistů na vrcholu propasti Horní můstek. Pojmenovala ho Ripka Warte, podle brněnského průmyslníka, politika a organizátora turistického ruchu Adolfa Ripky. V červnu 2007 se dočkal generální opravy přibližně za čtyři sta tisíc korun v režii Správy jeskyní Moravského krasu. Dolní můstek stojí od roku 1899 a jeho vybudování stálo osm set zlatých. Na dno Macochy z něj sahal až do roku 1933 kovový žebřík. S menšími úpravami tento můstek fungoval do roku 2000, kdy byl kvůli špatném technickém stavu demontován a zpřístupněn o rok později. V současnosti není pohled na dno propasti z celoročně přístupných můstků zpoplatněný. Ročně dvě vyhlídky navštíví několik set tisíc turistů.

UNIKÁTNÍ BYLINA

Od roku 2004 patří oblast podzemní říčky Punkvy včetně Macochy mezi mokřady mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy, která takové lokality chrání. V této lokalitě žije řada vzácných rostlin, ptáků, motýlů i jiného hmyzu. Na skalní stěně propasti pak mimo jiných roste kruhatka Matthioliho. Horská bylina z čeledi prvosenkovitých s purpurově červenými květy, která se celkem běžně vyskytuje v Alpách nebo v Karpatech. Narazit na ní mohou lidé také ve slovenských krasových oblastech. Na území naší republiky pak jen právě v Moravském krasu na Blanensku. A to už od konce doby ledové. Tamní poddruh kruhatka Matthioliho moravská je navíc jediným potvrzeným na světě. Na našem území se jedná o rostlinu, která je ale ohrožena vyhynutím. Přestože roste na zastíněné nepřístupné skalní stěně, její populaci v posledních letech decimují klimatické změny. Především sucho. „Ještě v devadesátých letech dvacátého století rostlo v Macoše kolem sto dvaceti kruhatek, pozorovaných především pomocí dalekohledu. Teď je jich jen kolem padesáti. Populaci těchto vzácných bylin každý rok ve spolupráci více institucí monitorujeme při speciálně vystrojeném slaňování do propasti i s pomocí dronu. Což by mohla být v budoucnu metoda, která by nevyžadovala tak častý monitoring z lana,“ řekl botanik ze Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras Zdeněk Musil.

Růst současné populace kruhatek je ale v posledních letech dost nevyrovnaný, jejich počet i vitalita klesá a netvoří se semena. Největším nepřítelem je sucho. Ještě před deseti lety poměrně mokvavé mechaté skály nad Horním jezírkem jsou dnes z velké části proschlé. Stav mikroklimatu v Macoše pomáhají dlouhodobě měřit také speciální čidla. Dříve se kruhatky v propasti pravděpodobně vyskytovaly na více místech. I v suti nad jezírky, ale tam je podle všeho zničila velká voda. „Situace je nyní tak kritická, že zpracováváme podklady pro lokální záchranný program, aby bylo možné poznat populaci lépe z pohledu genetiky a zároveň laboratorně napěstovat identickou záložní kulturu, která by posílila právě i tuto Macošskou populaci přímo na místě,“ poznamenal Musil.

KRASOVÁ JEZÍRKA

Podle odborníků Macocha vznikla postupným prořícením stropů mohutných jeskynních prostor utvořených v několika patrech. Jezera na dně vznikla až po tomto propadu. Nachází se tam dvě. Horní, třináct metrů hluboké a Dolní. To je podle zatím posledních výzkumů hluboké přibližně padesát metrů. Do Horního jezírka přitéká řeka Punkva z nejdelšího jeskynního systému v České republice, Amatérské jeskyně. Zatím je prozkoumáno asi čtyřicet kilometrů tohoto systému. Dolním jezírkem pak voda odtéká do prostor vodních dómů Punkevních jeskyní.

POSLEDNÍ SBOHEM

Krásná i děsivá zároveň. Macocha jako magnet přitahuje nejen turisty, ale také sebevrahy. Těch už na dně propasti zemřelo nepočítaně. Jenom od roku 2019 do loňského prosince tam policisté evidovali třináct mrtvých. „O takových zprávách v souvislosti s Moravským krasem a propastí Macocha mluvíme velmi neradi. Jsou to tragédie, které na tuto lokalitu vrhají špatné světlo. Navíc jim nemůžeme zabránit. Zabezpečení okolí propasti je totiž prakticky nemožné. Člověk, který se rozhodne skoncovat se životem, stejně případné zábrany vždy překoná,“ řekl před časem Deníku Rovnost bývalý šéf Správy jeskyní Moravského krasu Jiří Hebelka.

Záhada mrtvého v Macoše: Přál si šest dětí a velkého psa, vzpomíná snoubenka

MRTVÝ STUDENT

Dopouští se většího hříchu ten, kdo mi vezme smysl života, než ten, kdo mi ohrožuje holý život. Text na pamětní desce Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně je pietní vzpomínkou na tehdejšího studenta Pavla Švandu. Jeho tělo bylo za podivných okolností nalezeno desátého října 1981 na dně propasti  Macochav Moravském krasu na Blanensku. Příbuzní a přátelé se nikdy nesmířili s původní vyšetřovací verzí, že šlo o sebevraždu. Jsou přesvědčeni, že za Švandovou smrtí stojí bývalá Státní bezpečnost (StB). Tragédii navíc provází pozdější úmrtí dalších lidí, kteří měli s případem něco společného.

LANOVÁ DRÁHA

Nedaleko propasti je v provozu  Lanová dráha Macocha. Funguje od roku 1995. Je dlouhá 250 metrů a překonává převýšení 131 metrů. Přepravila už několik milionů lidí. Profesionální hasiči nacvičují na lanovce každý rok evakuaci turistů. Ostrý zásah tam zatím neměli. „Poměrně běžné jsou ale výpadky proudu, které řešíme tak dvakrát třikrát za rok, kdy spadne strom na vedení. Lanovka je ale vybavená záložním zdrojem, takže cestující doveze do bezpečí,“ řekl šéf lanové dráhy Radek Hejč.

Poplach, havárie! Hasiči zachraňovali cestující z lanovky na Macoše, cvičně

TURISTICKÁ ÚTULNA

Na vrcholu propasti, poblíž Horního můstku, se turisté občerství nebo ubytují v Chatě Macocha. Původní budovu, která se jmenovala Útulna na Macoše, postavil Klub českých turistů. Otevřena byla pětadvacátého srpna 1895. Poté, co na počátku dvacátého století vyhořela, vznikla nová ve stylu švýcarské chaty.

S PADÁKEM DO HLUBINY

V roce 2010 skočili do Macochy s padáky na zádech base jumpeři Martin Trdla a Robin Kaleta. Adrenalinový kousek tehdy dvojice zaznamenala na snímku Ecce Ach Maco, který promítla na blanenském festivalu filmů a dobrodružství Rajbas. Martin Trdla o čtyři roky později tragicky zahynul při seskoku nad Sněžkou.

SPORTOVNÍ VÝKON

Zase přišel s něčím novým a zase posunul hranice možného. Brněnský lezec Adam Ondra zvládl loni v prosinci volný přelez propasti Macocha. Jedná se o nejvyšší, nejdelší a nejstrmější převis v České republice. „Macocha je svými 138 metry hloubky neuvěřitelná výzva pro horolezce a ze dna klenbou jeskyně ještě nikdy nebyla přelezená volně,“ líčil v nahrávce pro média Ondra.

Jeho počin je výjimečný také v tom, že v propasti lze z důvodu ochrany přírody lézt pouze se speciálním povolením a jen pět dní v roce. „Standardně v prosinci, kdy mrzne, což je jediný moment, kdy klenba dostatečně vysychá. Skála je většinu roku zkondezovaná, protože studený vzduch jeskyně a teplý vzduch z okolí se na skále sráží a dělá ji nelezitelnou,“ vysvětlil lezec.

Ondra zase předvedl svou výjimečnost. Jako první volně přelezl Macochu

Z PTAČÍ PERSPEKTIVY

Některým turistů nestačí vyfotit si unikátní přírodní scenérie ze dvou můstků nebo při prohlídce Punkevních jeskyní. Do chřtánu propasti pouští drony. Porušují tím zákon a riskují pokutu. Několik letounů už v poslední době pracovníci jeskyní ze dna propasti vynášeli. Podle nařízení vlády, které před časem stanovilo nové hranice krasu, nesmějí bez povolení drony a bezpilotní modely letadel létat nad první a druhou ochrannou zónou. V nich se nachází například Býčí skála, rezervace Vývěry Punkvy nebo okolí propasti Macocha. Povolení ochránci přírody vystavují jen v mimořádných případech. Například ohledně vědeckého výzkumu nebo odborného monitoringu.

Zdroj: www.caves.cz