„V Karlovarsku, hlavně pod trenérem Novákem, je vždy co se učit. Naučil jsem se – i přes veškerý tlak na výsledek, na tým a na hráče – si volejbal užívat a snažit se vybalancovat své emoce,“ říká nejlepší extraligový blokař sezony 2021/22, který se vrací do kladenského klubu.
Kdy uzrála myšlenka k vašemu odchodu z Karlovarska?
S tou myšlenkou jsem bojoval dlouho, rozmýšlel jsem se mezi odchodem do zahraničí, setrváním v Karlovarsku nebo návratem do Kladna. Pro angažmá v zahraničí jsem neměl trpělivost, nemohu si dovolit čekat do června nebo července, jestli něco vyjde. A v Karlovarsku jsem po dlouhém zvažování z osobních důvodů nechtěl pokračovat. Kladno o mé služby mělo dlouho zájem, a také jsem trenérovi Fortuníkovi při odchodu přislíbil, že se na Kladno vrátím.
Máte za sebou čtrnáct extraligových sezon. V čem byly výjimečné ty dvě poslední?
V náročnosti, v rozmanitosti tréninků, soutěží, v neustálém tlaku na výsledky. Bylo tam každodenní stoprocentní nasazení, měl jsem možnost poznat spoustu skvělých hráčů. Výjimečné byly obě sezony. Samozřejmě ta první byla veselejší díky titulu, ale neúspěchy ke sportu patří a je třeba je přijmout za své, aby se do budoucna eliminovaly. Navíc tu uplynulou sezonu neberu jako neúspěšnou, získali jsme tři medaile ze tří soutěží.
Do klubu jste přišel už jako zkušený sportovec-profesionál, ale přesto: je něco, co jste se v Karlovarsku ještě naučil?
V Karlovarsku, hlavně pod trenérem Novákem, je vždy co se učit. S nadsázkou řečeno je někdy těžké tomu rozumět, ale když člověk chce, to své si najde. Naučil jsem se – i přes veškerý tlak na výsledek, na tým a na hráče – si volejbal užívat a snažit se vybalancovat své emoce.
V klubu jste působil po boku dalších českých reprezentantů, Pfeffera, Patočky, předtím také Indry a Vašiny. Probírali jste během sezony často nějaká témata okolo národního týmu?
Něco málo jsme probírali, jestli se s kluky potkáme a podobně. Letos byly největším tématem skupiny na mistrovství Evropy a na olympijské kvalifikaci a samotné místo konání kvalifikace.
A s trenérem Jiřím Novákem, který je zároveň koučem reprezentace?
S trenérem jsme o nároďáku neprobírali nic. On se mě jen zeptal, jestli mám zájem reprezentovat a kdy zhruba plánuji dovolenou. Tím téma „národní tým“ skončilo.
V aktuální reprezentační sezoně právě vstupujete do Evropské ligy, pak vás čeká mistrovství Evropy, olympijská kvalifikace a mezitím možná i Challenger Cup. Jak může hráč všechny tyto akce zvládnout?
Pokud se správně připraví a bude se na akce těšit, tak hravě. Pokud se někdo na tak náročné léto mentálně nepřipraví, podle mě si to nebude užívat, bude trpět jeho psychika a zároveň i jeho výkony.
Byl jste znovu zvolený reprezentačním kapitánem. Co je v národním týmu vaším úkolem?
Kapitán je prodlouženou rukou mezi trenérem a týmem a zpět. Jinak těch rolí zase moc není, spíš nějaké burcování, hecování kluků na trénincích a v zápasech a nějaké „hlídání“ těch mladých uch. Ne, to si dělám srandu, každý je profesionál a ví, jak se chovat.
 |
Na klubové úrovni míříte do Kladna, odkud jste před dvěma lety do Karlovarska přišel. Co vás přilákalo zpátky?
Přilákalo mě mnoho věcí, ale jedna jediná byla pro mě nejdůležitější: častější kontakt s mým synem Adamem, který žije v Praze. Volejbalově se těším na zajímavého zahraničního trenéra a mnoho nových, ale i staronových tváří.
A na co z uplynulých dvou let budete nejvíc vzpomínat?
Na titulové oslavy, na ten moment, kdy Patrik Indra dal poslední bod finále a já ho ani neviděl, jen jsem pozoroval reakci diváků, na dlouhé objetí od Jakuba Ihnáta, na jízdu v kvalifikaci o Ligu mistrů, dvě vítězství v Lize mistrů, na rozvod, ale i na setkání s přítelkyní. Takže těch momentů za dvě sezony bylo mnoho, těch šťastných, ale i smutných. Ale to je život.
