Prozraďte, kolik lístků jste sehnal?
Pro rodinu, přátele a známé sedmdesát vstupenek.
Přijede i váš malý syn Hugo?
Ano. Bude to jeho první Světový pohár, který nebude sledovat v televizi.
Na Letenské pláni jsou už přípravy v plném proudu. Rostou tribuny, pódium i stěna. Koukal jste na to?
Okolo jsem zatím nejel. Uvidím to asi až v den závodu, za což jsem možná i rád. Jak vypadá stěna ale vím. I jsem měl do určitě míry možnost do ní kecat.
Jak důležité to je?
To, jak vypadá, nic moc neovlivňuje. Záleží na stavěčích boulderů. Možnost podílet se na stěně jsem měl i proto, že se bude používat nejen pro Světový pohár, ale i do budoucna pro další české závody. Takže jsem zasahoval, aby byla co nejvariabilnější, co nejzajímavější a aby ještě mnoho dalších let dobře sloužila.
Český lezec Adam Ondra v úvodní boulderingové části kombinace na mistrovství Evropy v Mnichově
Dá se předvídat, co vám stavěči připraví?
Dá se předvídat, že tam bude třeba jedna pomalá plotna, jeden nebo dva převisy či nějaké koordinační bouldery. Ale to, jak daný krok bude přesně vypadat, nejde. I proto, že je sice jeden hlavní stavěč, ale ten spíš jen dohlíží a podílí se celý tým.
Takže i když třeba znáte styl jednoho konkrétního stavěče, moc vám to nepomůže?
Ano, jde o mix rukopisů. Původně měl být v Praze šéfem Manu Hassler. Slyšel jsem ale informace, že je zraněný, nepřijede a místo něj dorazí nějaký Japonec. Ale tak třeba Manu má rád, když se staví novinky, něco, co někdo ještě nepostavil. To třeba skvěle funguje pro diváckou atraktivitu, na druhou stranu nám závodníkům se ale někdy stane, že jeho novinku nepochopíme a pak jen padáme a kroutíme hlavou.
Lezecká elita v Praze. Blíží se Světový pohár v boulderingu, přípravy vrcholí |
Jak často se to stává?
Stalo se to třeba letos při Světovém poháru v Soulu. Poslední boulder šest borců zkoušelo, zkoušelo a nehnulo se. Nedošlo jim, jak ho mají lézt. Hezké je na tom, že když vítěz po závodě dostal správnou informaci, boulder vylezl v teniskách.
Když taková situace nastane a nevíte, jak postupovat, co děláte?
Když přijdu k boulderu a vidím, že naprosto není můj styl, tak jdu radši pryč a pošetřím síly. Není to tak, že bych se vzdával, v téhle situaci to je spíš chytré rozhodnutí. Pokusy stojí síly a když vím, že závod ještě bude dlouhý, tak je lepší to zabalit a soustředit se na jiné.
Chápu.
Bouldering je neuvěřitelně komplexní věc. Záleží na připravenosti, na tom, jakou máte schopnost číst. Někdy jde ale i o čisté štěstí. Že vás zrovna napadne, že máte zkusit něco jiného, je občas náhoda. Ale i díky tomu je divácky krásný.
Jsou stavěči spíše lezci, nebo teoretici?
Bude jich tady tak šest. Minimálně dva musí být velmi dobří lezci, kdyby třeba sami závodili, tak by rozhodně poslední nebyli. Část nemusí být na úplně top lezecké úrovni. Stačí, když má zkušenosti, představivost a umí stavět. Myslím si ale, že kroky, které jako tým postaví, tak vždy minimálně alespoň jeden z nich zvládne.
Český lezec Adam Ondra se raduje v úvodní boulderingové části kombinace na mistrovství Evropy v Mnichově.
S jakými cíli do Prahy dorazíte?
Pokud by to byl Světový pohár v obtížnosti, tak by jakékoliv jiné umístění než medaile bylo zklamání. Bouldering je ale specifická disciplína, hlavní bude postoupit z kvalifikace. I v ní mě ale nečeká nic lehkého.
Poslední Světový pohár se v Česku konal před šestnácti lety. V Brně jste startoval i vy. Tehdy jste byl ale mladý, nezkušený. Asi se to nedá moc porovnávat, že?
Nedá. Na poslední Světový pohár v Brně z výsledkového hlediska úplně nerad vzpomínám, moc se mi to tam nevyvedlo. Bylo mi přeci jen šestnáct let a tlak asi zapracoval. Doufám, že teď už mám zkušenosti a pomohou mi, abych ukázal to nejlepší.
Rád se bojím, ale když je to bezpečné. Ondra o Macoše, synovi i Nesbovi |
Jaký je váš recept na zvládání tlaku?
Pro mě je důležité si během posledních dní udělat takové závodní simulace. Při nich se snažím tlak navodit a zvyknout si. Pokud jdou simulace dobře, cítím se i já dobře a dodává mi to sebevědomí.
Vy sice v Praze prožijte vstup do sezony, letošní Světový pohár už je ale v plném proudu. Zpozoroval jste v něm nějaké změny?
Co jsem tak sledoval, tak se styl pokaždé hodně měnil. Například Salt Lake City bylo málo fyzické, Hačiódži bylo zase dynamické, Soul správný mix techniky, dynamiky i síly. Takže je to různé.
Na jaře jste říkal, že letošní sezonu pojmete z hlediska tréninku trochu experimentálně. Jak to jde?
Jaro jsem strávil hodně tréninkem vytrvalosti. Je to i vzhledem k tomu, že v kombinačních závodech, který bude i na olympijských hrách v Paříži, se ukazuje, že v mé oblíbené disciplíně obtížnosti, jsou cesty o něco delší a vytrvalostnější. Na což se právě chci připravit. A experimentální proto, že si chci otestovat, jestli to bude mít jen pozitivní vliv. Možná se projeví i ten negativní a budu ztrácet čistou sílu. Uvidíme.
