Operu o Donaldu Trumpovi nenapíšu, říká americký „všežravec“ John Adams

John Adams ve své tvorbě spojuje vlivy amerického minimalismu, popkultury a evropské symfonické hudby. Přiznává také inspiraci lidovou hudbou nebo gospelem.

„Je velmi zajímavé, že když přijedu do Evropy, lidé jsou pořád posedlí stylem a každý chce vědět, jestli je to minimalismus, nebo neoromantismus. Ale já doufám, že má hudba absorbuje všechno. To je jeden z těch důvodů, proč miluji Mahlera, protože je to všežravec,“ říká sám Adams.

Vše vstřebávám

K minimalismu, za jehož „otce“ je spolu se Stevem Reichem a Philipem Glassem označován, se ale hlásí bez námitek. „Začínal jsem během války ve Vietnamu. Byl jsem tehdy hippie. A tehdejší hudba byla dost zasmušilá. Dvanáctitónová seriální hudba, John Cage,“ popsal své začátky.

„Minimalisté navrátili princip radosti do hudby. A to na mě mělo obrovský vliv. Rozdíl je v tom, že nejsem tak rigidní skladatel, já vše vstřebávám. Slyšíte tam všechno, klasickou hudbu minulosti a zrovna tak americké vlivy, jako je jazz, rock, má to vždy velmi silný puls,“ dodal.

Podle festivalu Pražské jaro se Adamsovi různé vlivy daří spojovat „způsobem, který jej pasoval do role vůdčího tvůrce současnosti a jednoho z nejčastěji uváděných současných skladatelů vůbec“.

Na festivalovém koncertě uvádí dvě své energické skladby. První z nich – Must the Devil Have All the Good Tunes? (Proč musí mít ďábel všechny dobré melodie?) – označil islandský klavírista Víkingur Ólafsson, jehož Adams ke koncertu přizval, za skladbu plnou znepokojení. „Ďábel nemusí mít všechny nejlepší melodie. Ale má jich ještě sakra hodně,“ podotkl. Ólafsson do Prahy přijel s pověstí „nové superstar klasického klavíru“, jak ho označil The Daily Telegraph.

Adams nabízí rovněž svou kompozici I Still Dance (Stále tančím). Obě uvedené skladby patří podle jeho slov k těm „nadupanějším“ z jeho tvorby. „Má hudba ale není vždycky taková, poslechněte si i ostatní moje skladby,“ dodal.

Opery o Nixonovi i jaderných testech

Jméno v operním světě si udělal mimo jiné minimalistickou operou Nixon v Číně. Námět vychází z průlomového setkání amerického prezidenta Richarda Nixona s čínským vůdcem Mao Ce-tungem, které v roce 1972 započalo vzájemné sbližování těchto světových mocností. Adams rovněž zkomponoval hudbu na libreto k opeře Doctor Atomic, která pro změnu zachycuje emoce, které provázely test první atomové bomby.

Operní kus inspirovaný současným politickým děním v USA zatím nechystá. „Lidé se mě často ptají, zda napíšu operu o Donaldu Trumpovi – a odpověď je ne. Protože když jste skladatel, hledáte postavy, které mají komplexnost a hloubku, a on nemá žádnou empatii, žádnou komplexnost, zajímá se pouze o moc,“ vysvětlil.

Své kompozice v programu Pražského jara doplnil tvorbou dvou jemu drahých autorů. Publiku představuje orchestrální dílo Tumblebird Contrails své krajanky Gabrielly Smithové. „Její skladba je plná nezvyklých zvukových efektů a vzbuzuje v posluchači dojem, že letí nad krajinou,“ podotkl Adams. Pražský koncert se rozhodl uzavřít Symfonií o třech větách od Igora Stravinského.